Integrální jóga neboli purna jóga (sanskrtský výraz pro úplnou nebo kompletní jógu), někdy také nazývaná supramentální jóga, se v učení Sri Aurobinda vztahuje ke spojení všech částí bytosti s Božstvím a k transmutaci všech jejich rušivých prvků do harmonického stavu vyššího božského vědomí a existence.
Sri Aurobindo ji na počátku 20. století inicioval a definoval jako „cestu integrálního hledání Božského, na níž se vše, čím jsme, nakonec osvobozuje z Nevědomosti a jejích nebeských formací do pravdy přesahující Mysl, do pravdy nejen nejvyššího duchovního statusu, ale i dynamického duchovního sebeprojevu ve vesmíru“.
Podstatu a praxi integrální jógy popisuje ve svém díle Syntéza jógy. Jak napovídá název tohoto díla, jeho integrální jóga je jógou syntézy, jejímž cílem je harmonizovat cesty karmy, džňány a bhakti jógy, jak jsou popsány v Bhagavadgítě. Lze ji také považovat za syntézu mezi védántou a tantrou, a dokonce i mezi východním a západním přístupem k duchovnosti.
Teorie a praxe integrální jógy je popsána v několika dílech Sri Aurobinda. Jeho kniha Syntéza jógy, jejíž první verze vyšla v Árjá, byla napsána jako praktická příručka a zahrnuje všechny aspekty integrální jógy. Další a přepracovaný materiál se nachází v několika pozdějších kapitolách Božského života a v dalších dílech. Později byly jeho odpovědi na dopisy a dotazy žáků (většinou psané na počátku 30. let 20. století) shromážděny do série svazků Dopisy o józe. K dispozici je také osobní deník Sri Aurobinda o jeho jógových zkušenostech, psaný v letech 1909 až 1927 a vydaný pouze pod názvem Záznamy o józe.
Zatímco Šrí Aurobindo a Matka učili, že první a poslední podmínkou nadpozemské jógy je odevzdání se „vyššímu“ vědomí, ani jeden z nich nestanovil definitivní metodu pro praktikující jógy. Oba nechávali otevřenou otázku, jak bude nadpozemské vědomí působit a jak se prosadí v pozemském životě.
Většina jóg rozvíjí pouze jeden aspekt bytosti a jejich cílem je stav osvobození nebo transcendence. Cílem integrální jógy je však proměna celé bytosti. Z tohoto důvodu Sri Aurobindo velmi podrobně popisuje jednotlivé složky složení člověka – fyzickou, vitální, mentální, psychickou a duchovní – a způsoby jejich proměny a formuluje tak celou integrální psychologii. Cílem je pak transformace celé podstaty bytosti. Nic nezůstává pozadu.
Proces… přijímá naši přirozenost… a nutí vše, aby prošlo božskou proměnou… V této stále postupující zkušenosti začínáme vnímat, jak je tento nižší projev tvořen a že vše v něm, jakkoli zdánlivě deformované, drobné či odporné, je nedokonalou podobou nějakého prvku božské přirozenosti.
– Sri Aurobindo, Syntéza jógy
Učení Sri Aurobinda se od většiny ostatních mystických cest liší také potřebou transformace osobní a relativní povahy. Integrální jóga je tedy dvojí: jednak duchovní realizace Boha, transcendence či osvícení, a jednak díky tomu úplná změna a transformace vnitřní i vnější přirozenosti. Tímto dvojím působením se tak člověk stává schopným a způsobilým projevovat božské vědomí, a tím se stává součástí božského díla.
Uskutečnění nadvědomí
Šrí Aurobindo považoval současné mentální vědomí člověka za přechodné stadium pozemské evoluce a tvrdil, že naše civilizace je na pokraji evolučního skoku či posunu směrem k větší či „nadpozemské“ zkušenosti a schopnosti.
O nadvědomí a mysli Šrí Aurobindo napsal,
„Existuje věčné dynamické vědomí Pravdy, které přesahuje mysl; nazýváme ho nadrozum nebo gnóze. Neboť mysl je nebo může být hledačem pravdy, ale ve své přirozenosti není vědomím pravdy; její původní látka není tvořena poznáním, ale nevědomostí.‘
Šrí Aurobindo považoval nadvědomí za všeorganizující a všekoordinující princip pravdivého vědomí skrytě zapojený do hmotného stvoření a jeho vznik považoval za další logický a nevyhnutelný krok v pozemské evoluci.
Šrí Aurobindo také podrobně popisuje různá nebezpečí, s nimiž se může sadhak na duchovní cestě setkat.
Meziprostor označuje nebezpečnou a zavádějící přechodnou duchovní a pseudoduchovní oblast mezi běžným vědomím vnější bytosti a skutečnou duchovní realizací.
Součásti integrální jógy
V integrální psychologii Sri Aurobinda, a tedy i v jeho metafyzice jako celku, je kosmos popisován z hlediska dvou hlavních typů rozlišení nebo dimenzí. Na jedné straně existuje vzestupná dimenze fyzické, vitální, mentální a vyšší, transpersonální sféry. Zároveň existuje řada Vnějšího bytí, Vnitřního bytí a nejniternějšího Psychického bytí. Vnější, Vnitřní a Nejniternější bytí tvoří „soustřednou“ posloupnost či hierarchii, která je protějškem „vertikální“ hierarchie Fyzického, Vitálního a Psychického bytí. Všechny tyto schopnosti a úrovně je třeba transformovat prostřednictvím Integrální jógy.
Fakulty („vertikální“ rozdělení)
Stejně jako všechny schopnosti bytosti a na rozdíl od asketických jóg není ani tělesnost ve všech svých aspektech odmítána, ale musí být transformována a zduchovněna prostřednictvím praxe integrální jógy. To znamená, že je třeba nejen změnit Fyzické návyky a vědomí, ale také sestoupit do Podvědomí neboli Nižšího nevědomí, kde leží kořeny mnoha problémů.
Vitalita se vztahuje nejen na životní sílu, ale ještě více na různé touhy, emoce, nutkání, záliby a zápory, které silně určují lidskou motivaci a jednání. V integrální józe je třeba změnit snahu vitální síly od sebestředných tužeb a vznětů, aby se stala nástrojem jógy.
Mentální schopnost neboli část bytosti je pojmová a poznávací mysl. Správným postojem, porozuměním a snahou lze mysl obrátit k božství.
Typy bytí („koncentrické“ dělení)
Vnější bytí označuje povrchní a omezenou fyzickou, vitální a mentální existenci, která charakterizuje naše každodenní vědomí a zkušenosti. Integrální jóga spočívá v překročení tohoto povrchového vědomí k většímu životu vnitřního bytí, které je otevřenější duchovní realizaci.
Vnitřní bytí zahrnuje vnitřní sféry nebo aspekty fyzické, vitální a mentální bytosti, které zde mají větší, jemnější a svobodnější vědomí než vědomí každodenní, a jejich uvědomění je nezbytné pro jakoukoli vyšší duchovní realizaci.
V integrální józe je cílem posunout se dovnitř a objevit Psychické bytí, které pak může způsobit transformaci vnější povahy. Tato transformace vnější bytosti nebo ega Psychikou se nazývá Psychizace; je jedním ze tří nezbytných stupňů, nazývaných Trojí transformace, při realizaci Nadpozemského vědomí. Tato Psychická transformace je rozhodujícím pohybem, který umožňuje nikdy nekončící životní pokrok díky síle spojení s vnitřním duchem neboli Božskou podstatou.
Dalším významným tématem integrální jógy Sri Aurobinda je Trojí transformace. Ta popisuje proces, při němž se realita proměňuje v božskou.
Trojí transformace označuje dvojí pohyb duchovní transformace – vnitřní psychizaci, při níž se sádhak dostává do kontaktu s vnitřním božským principem neboli Psychickou bytostí, a duchovní transformaci neboli spiritualizaci.
První představuje Vnitřního průvodce, který se realizuje prostřednictvím Srdce, druhý lze přirovnat k tradičnímu pojetí védánského, buddhistického a lidového guru Osvícení a k popisům Kauzálního a Konečného stadia duchovního vývoje v evoluční filozofii integrálního myslitele Kena Wilbera.
Pro Šrí Aurobinda jsou obě tyto fáze stejně nezbytné a důležité, protože obě slouží jako nezbytné předpoklady pro třetí a zdaleka nejobtížnější prvek změny v trojité transformaci, supramentalizaci celé bytosti.
Psychizace je jedním z nejdůležitějších stupňů integrální jógy. Jak je popsáno v knize Božský život (kniha II – kapitola 25), znamená duchovní pohyb dovnitř, aby si člověk uvědomil psychickou bytost – psychickou osobnost nebo Božskou duši – v jádru své bytosti a umožnil jí proměnit vnější bytí a sloužit jako duchovní průvodce v józe.
Díky této psychické transformaci se může sádhak vyhnout nástrahám duchovní cesty, jako je například meziprostor.
Třemi hlavními duchovními metodami jsou zasvěcení, pohyb do hlubin (koncentrace) a odevzdání se. Zasvěcení znamená otevřít se Síle před zahájením činnosti. Přesun do hlubin (neboli soustředění) je odklon od povrchové existence k hlubší existenci uvnitř. Odevzdat se znamená nabídnout veškerou svou činnost, svůj život Božské Síle a Záměru (Syntéza jógy I. část, kap. II-III; Listy o józe II. díl, str. 585 a násl. (3. vyd.)). Spojením s rozvíjející se božskou duší v nitru se sádhak vzdaluje egu, nevědomosti, konečnosti a omezením vnějšího bytí.
Psychizace může sloužit jako předstupeň spiritualizace (obdoba „osvícení“), ačkoli nemusí mít žádné pořadí. Nicméně jak psychická, tak duchovní transformace jsou stejně nezbytné pro konečnou fázi Nadpozemské transformace.
Výsledkem psychické transformace je světlo, mír, síla, která je vtahována do těla a sestupuje do něj a transformuje všechny jeho části – fyzické, vitální i mentální. Jedná se o Duchovní transformaci neboli Spiritualizaci, která odkazuje na přivedení většího duchovního vědomí nebo duchovní transformaci.
Duchovní transformace však sama o sobě nestačí k tomu, aby se člověk vyhnul nástrahám duchovní cesty nebo aby dosáhl supramentalizace. K tomu je zapotřebí také psychická transformace.
Supramentalizace je konečným stupněm integrální jógy. Znamená přivedení nadmentálního vědomí a následnou proměnu celé bytosti.
Nadpozemská transformace je posledním stupněm integrální jógy, který umožňuje zrod nového jedince plně formovaného nadpozemskou silou. Takoví jedinci by byli předchůdci nového nadlidství založeného na pravdivém vědomí. ll aspekty rozdělení a nevědomosti vědomí na vitální a mentální úrovni by byly překonány, nahrazeny jednotou vědomí na všech úrovních a dokonce i fyzické tělo by bylo transformováno a zbožštěno. Vznikl by tak nový nadpozemský druh, který by na zemi žil nadpozemským, gnostickým a božským životem. (Božský život, kniha II, kap. 27-28)
V integrální józe není cílem pouze transcendentní osvobození, nirvána nebo mokša jako v jiných duchovních cestách, ale kromě toho také realizace božství ve fyzickém světě. To vše je součástí téhož procesu integrální realizace.
Integrální metoda a integrální výsledek. Za prvé, integrální realizace Božského Bytí; nejen realizace Jednoho v jeho nerozlišitelné jednotě, ale také v jeho mnohosti aspektů, které jsou rovněž nezbytné k jeho úplnému poznání relativním vědomím; nejen realizace jednoty v Já, ale také jednoty v nekonečné rozmanitosti činností, světů a tvorů.
Proto je také integrálním osvobozením. Nejen svoboda zrozená z nepřetržitého kontaktu individuální bytosti ve všech jejích částech s Božstvím, sayujyamukti, díky níž se stává svobodnou i ve své oddělenosti, dokonce i v dualitě; nejen salokyalmukti, díky níž celá vědomá existence přebývá ve stejném stavu bytí jako Božství, ve stavu saččidanandy; ale také nabytí božské přirozenosti proměnou tohoto nižšího bytí v lidský obraz božského, sadharmyamukti, a úplné a konečné osvobození všeho, osvobození vědomí z pomíjivé formy ega a jeho sjednocení s Jediným Bytím, univerzálním ve světě i v jednotlivci a transcendentálně jednotným ve světě i mimo celý vesmír.
– Sri Aurobindo, Syntéza jógy