Soud pro duševní zdraví je nezávislý kvazisoudní proces, který v Anglii a Walesu existuje za účelem ochrany práv osob podléhajících zákonu o duševním zdraví z roku 1983. Stanoví projednávání odvolání proti lékařskému zadržení nebo nucenému léčení osoby, o níž se mělo za to, že trpí duševní poruchou, která byla spojena s rizikem pro zdraví nebo bezpečnost této osoby nebo jiných osob.
Celý systém tribunálů se změnil v roce 2008. V důsledku toho byl v Anglii Mental Health Review Tribunal jako samostatný proces technicky zrušen a stal se součástí Health and Social Care Chamber nově zřízené národní úrovně slyšení nazvané First-tier Tribunal. Nyní je technicky znám jako First-tier Tribunal (Mental Health), ale v praxi se často nazývá Mental Health Tribunal. Byl také vytvořen nový Upper Tribunal, který projednává odvolání proti rozhodnutím First-tier Tribunal. Ve Walesu je tribunál stále Mental Health Review Tribunal pro Wales.
Tribunály pro duševní zdraví jsou nezávislé kvazisoudní orgány, které působí podle ustanovení zákona o duševním zdraví z roku 1983 a pravidel Mental Health Review Tribunal z roku 1983. Hlavním účelem tribunálu je přezkoumat případ pacienta zadrženého podle zákona o duševním zdraví a nařídit propuštění každého pacienta, u kterého byla splněna zákonná kritéria pro propuštění. V některých případech má tribunál rovněž diskreční pravomoc propustit pacienta, který nesplňuje zákonná kritéria. Takové případy obvykle zahrnují vyvážené posouzení řady závažných otázek, jako je svoboda jednotlivce, ochrana veřejnosti a nejlepší zájem pacienta.
Lord kancléř provádí jmenování do komisí členů pro každý region. V případě lékařského a laického odborného člena je rovněž konzultován Secretary of State for Health (pro případy v Anglii) nebo Secretary of State for Wales. Regionální předsedové jmenují členy, kteří mají zasedat na určitém slyšení a pro každé slyšení tribunálu musí být jmenován zákonný člen, lékařský člen a laický odborný člen.
Role zákonného člena (soudce)
Úkolem zákonného člena je předsedat (tj. usednout do křesla) jednáním tribunálu. Mezi jeho povinnosti patří také dbát na to, aby řízení probíhalo spravedlivě, aby byly řádně dodržovány právní požadavky zákona o duševním zdraví z roku 1983, a poskytovat poradenství ohledně veškerých právních otázek, které se mohou objevit. Je rovněž odpovědný, po konzultaci s ostatními soudci tribunálu, za vypracování odůvodnění rozhodnutí a za podpis protokolu o rozhodnutí. Zákonní členové musí mít „takové právní zkušenosti, které lord kancléř považuje za vhodné“. Obvykle se jedná o starší praktické lékaře, ale v případech „omezeného pacienta“ musí jít o obvodní soudce nebo o jednoho z malého počtu zapisovatelů, kteří jsou zároveň královninými poradci.
Role člena lékařské rady (lékařský soudce)
Lékařský člen má dvojí úlohu. Jednací řád Soudu jim ukládá, aby před jednáním provedli vyšetření pacienta a učinili veškeré kroky, které považují za nezbytné k tomu, aby si utvořili názor na duševní stav pacienta. Při jednání mají oni společně s ostatními soudci soudní odpovědnost rozhodnout, zda má být pacient nadále zadržován, nebo zda má zůstat v režimu komunitního léčení. Pokud se názor lékařského člena na pacienta výrazně liší od názoru ostatních lékařských svědků, je třeba to oznámit na začátku jednání. Bylo by totiž nespravedlivé a v rozporu se základní zásadou přirozené spravedlnosti, kdyby členové Soudu vzali na vědomí informace, které nebyly sděleny všem ostatním účastníkům řízení při jednání. Lékařský člen je vždy konzultantským psychiatrem s několikaletou praxí. Bude schopen radit ostatním členům Soudu ve všech lékařských záležitostech. Zdravotničtí členové jsou zpravidla staršími lékaři s nejméně sedmiletou praxí a jsou často přijímáni z pozice konzultanta.
Role laického odborného člena (odborný soudce)
Laický odborný člen zajišťuje kontrolu a vyváženost jednacího řádu Soudu jako zástupce mimo právnickou a lékařskou profesi. Laický odborný člen však nabízí vysoký stupeň dovedností a zkušeností v oblasti duševního zdraví, které jsou přímo použitelné u soudu. Většina odborných soudců bude mít alespoň postgraduální vzdělání a rozsáhlé odborné praktické zkušenosti v oblasti zdravotnictví, sociální péče nebo sociální péče. Ty lze čerpat z NHS, dobrovolných organizací, sociálních služeb pro dospělé nebo ze soukromého lékařského sektoru. Specializovanými členy mohou být také sociální pracovníci v oblasti duševního zdraví, probační úředníci, schválení odborníci v oblasti duševního zdraví, psychologové, zdravotní sestry a ergoterapeuti. Bude moci ostatním soudcům Soudu nabízet informace o záležitostech týkajících se zdravotnictví a sociální péče. Obecně jsou laičtí odborní členové jmenováni do funkce na dobu 5 let a tato doba je každých 5 let přezkoumávána až do dosažení věku 70 let, což je zákonný věk pro odchod do důchodu specializovaných soudců.
Tribunály obvykle zasedají v soukromí a konají se v nemocnici nebo komunitním oddělení, kde je pacient zajištěn. Pomineme-li fyzickou polohu, připomínají tribunály soudní jednání, během nichž jsou postupně přizváni příslušní svědci, aby vystoupili. Patří mezi ně zadržená osoba, její právní zástupce, člen multidisciplinárního týmu odpovědného za péči o zadrženou osobu v nemocnici, známý jako odpovědný klinik nebo RC (obvykle konzultant psychiatr), zástupce ošetřujícího personálu v nemocnici a schválený odborník v oblasti duševního zdraví (AMHP). RC a AMHP (nebo častěji koordinátor péče o pacienta) jsou navíc povinny předkládat soudu před jednáním písemné zprávy o zdravotním stavu dotyčné osoby. Někdy může písemnou zprávu předložit také primární ústavní zdravotní sestra pacienta.
Každý člen Soudu má právo na rovnocenný hlas v právních, procesních a meritorních otázkách. Všichni členové se podílejí na rozhodování, a i když se od zákonného člena očekává, že sepíše a podepíše písemný protokol, činí tak až po zohlednění příspěvků ostatních členů. Pokud se na tom všichni členové nedohodnou, považuje se rozhodnutí většiny členů Soudu za rozhodnutí Soudu.
Soud bude věc a pacienta posuzovat tak, jak byly v daný den předloženy. Soud nemůže zpochybňovat okolnosti, které vedly k zadržení. Soud rozhoduje o tom, zda ukončí či neukončí zadržování pacienta v nemocnici. Soud má pravomoc nařídit odložení propuštění, které může být podmíněné (například zavedení balíčku následné péče).
Proti rozhodnutím tribunálu se lze prostřednictvím soudního přezkumu odvolat ke správnímu odvolacímu senátu Horního tribunálu nebo k Vrchnímu soudu.
Organizace a dohled
Technicky vzato se Mental Health Review Tribunal skládá ze dvou odlišných orgánů, v rámci jediného veřejného orgánu, který není součástí rezortu.
Prvním orgánem je samotný soudní tribunál s odpovědností za projednávání žádostí nebo odkazů týkajících se osob zadržených podle zákona o duševním zdraví z roku 1983. Členové tribunálu jsou jmenováni ministerstvem spravedlnosti. K tribunálu je jmenován styčný soudce, který má vést jeho rozvoj.
Druhým orgánem je sekretariát Mental Health Review Tribunal. Ten je obsazen členy ministerstva zdravotnictví a má odpovědnost za správu Tribunálů.
Pro každý ze dvou regionů tribunálu (Severní a Jižní region) je jmenován regionální předseda se sídlem v Londýně a Manchesteru. Povinnosti regionálních předsedů zahrnují jmenování členů na konkrétní slyšení, zajištění toho, aby byly splněny všechny zákonné požadavky, přijímání soudních rozhodnutí a udělování takových pokynů, které jsou nezbytné pro zajištění rychlého a spravedlivého rozhodnutí každého případu. Regionální předsedové jsou také odpovědní za organizaci školení pro členy, za dohled nad systémem hodnocení a mentoringu členů a za vyřizování stížností na chování člena.
Organizace tribunálu
Ministr zdravotnictví je odpovědný za úhradu výdajů Tribunals v Anglii a za zajištění ubytování a personálu. Administrativa se provádí v kancelářích sekretariátu v Leicesteru. Velšské shromáždění má podobnou odpovědnost za Tribunals ve Walesu a administrativa se provádí v kanceláři sekretariátu v Cardiffu. Všichni zaměstnanci sekretariátu jsou státními zaměstnanci a jsou zcela nezávislí na nemocničních orgánech. Regionální předsedové a sekretariát úzce spolupracují, aby zajistili, že celý proces tribunálu je důkladně řízen. Úloha ministerstva vnitra je omezena na případy týkající se „omezených pacientů“.
Tribunály fungují nezávisle na všech ministerstvech.
Criminal Lunatics Act 1800 · County Asylums Act 1808 · Marriage of Lunatics Act 1811 · Scottish Madhouses Act 1815 · Criminal Lunatics Amendment Act 1815 · Irish Lunatic Asylums for the Poor Act 1817 · Pauper Lunatics Act 1819 · County Asylums Act 1828 · Madhouses Act 1828 · Chancery Lunatics Property Act 1828 · Madhouses Act 1832 · County Asylums Act 1845 · Lunacy Act 1845 · Idiots Act 1886 · Lunacy (Vacating of Seats) Act 1886
Mental Treatment Act 1930 · Mental Health Act 1959 · Mental Health Act 1983
Zákon o duševních schopnostech z roku 2005 · Zákon o duševním zdraví z roku 2007
Lunacy Commission · Board of Control for Lunacy and Mental Deficiency · Mental Health Review Tribunal (England and Wales)
Snížená odpovědnost v anglickém právu · Fixated Threat Assessment Centre · UK Mental health acts