Odpuštění

Odpuštění je duševní, emocionální a/nebo duchovní proces, kdy přestanete cítit zášť nebo hněv vůči jiné osobě za domnělý trestný čin, rozdíl nebo omyl, nebo přestanete požadovat trest nebo restituci . Odpuštění může být považováno jednoduše za osobu, která odpouští, za osobu, které je odpuštěno a/nebo za vztah mezi odpustitelem a osobou, které je odpuštěno. V některých kontextech může být poskytnuto bez jakéhokoli očekávání odškodnění a bez jakékoli reakce ze strany pachatele (například může být odpuštěno osobě, která je mrtvá). V praxi může být nutné, aby pachatel nabídl nějakou formu uznání, omluvy a/nebo restituce, nebo dokonce jen požádat o odpuštění, aby poškozená osoba uvěřila, že je schopna odpustit. [Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]

Populární uznání odpuštění

Potřeba odpouštět je veřejností široce uznávána, ale často neví, jak toho dosáhnout. Například ve velkém reprezentativním vzorku Američanů na různá náboženská témata v roce 1988 Gallupova organizace zjistila, že 94% dotázaných uvedlo, že je důležité odpouštět, ale 85% dotázaných uvedlo, že potřebují pomoc zvenčí, aby byli schopni odpouštět. Nicméně ani pravidelná modlitba nebyla shledána jako účinná. Průzkum Gallupova ústavu odhalil, že jediná věc, která byla účinná, byla „meditativní modlitba“.

Odpuštění jako základ autoritářské kontroly

Učitelé jógy Joel Kramer a Diana Alsteadová analyzují používání bezpodmínečné lásky a s ní spojeného konceptu předvídavosti jako základu pro autoritářskou kontrolu. Průzkum provádí v náboženstvích po celém světě, aby učinili své tvrzení, že náboženské imperativy odpuštění jsou často používány k páchání cyklů pokračujícího zneužívání. Uvádějí, že „odpouštět bez toho, aby se ten druhý změnil, je nejen sebedestruktivní, ale zajišťuje, že nefunkční vztah takový zůstane tím, že neustále odměňuje špatné zacházení“.

Například jedna křesťanská sekta, anabaptisté, bere křesťanské imperativy odpouštět obzvláště vážně, vykládá je doslovně a důsledně je aplikuje uvnitř svých uzavřených církví. Jako takové jsou případem, kdy lze posoudit účinky uplatnění nábožensky založeného odpuštění ve všech situacích, „bez ohledu na to, co se děje“. Není divu, že mají zaslouženou pověst jemných lidí, ale uvnitř svých komunit se uvádí, že důsledné dodržování (křesťanských) náboženských imperativů odpouštět, „bez ohledu na to, co se děje“, způsobuje účinky podobné tomu, o čem ve své abstraktní analýze teoretizují Kramer a Alstead., . Kramer a Alstead také poukazují na podobnou dynamiku působící ve východních náboženstvích „Jednoty“ ve své rozsáhlé analýze náboženských kořenů autoritářské kontroly.

Doporučujeme:  Psychomotorický vývoj

Kramer a Alstead tvrdí, že na víře založené ideály odpuštění se sice tváří nezištně, ale obsahují implicitní sobecké aspekty. Uvádějí, že „když odpuštění obsahuje morální složku, je v samotném činu morální nadřazenost, která může člověku umožnit cítit se ctnostný“. Ptají se: „Dokud jeden soudí druhého, který chybí, kolik toho může být, když se nechá být?“ Poznamenávají, že „Kde leží ctnost v „moralistickém předvídání“, je také komplikované tím, že často není jasné, kdo z toho má větší prospěch, kdo odpouští, nebo komu je odpuštěno“. Nepřekvapí, že poznamenávají, „že pro mnoho lidí je odpouštění oblastí zmatku jak intelektuálně, tak emocionálně“.

Psychologické teorie o odpuštění

Teprve v posledních několika desetiletích se odpouštění dostalo pozornosti psychologů a sociálních psychologů. Psychologické práce a knihy na toto téma se začaly objevovat až v 80. letech. Před touto dobou to byla praxe primárně ponechaná záležitostem víry. Přestože v současné době neexistuje ve výzkumné literatuře konsensuální psychologická definice odpuštění, objevila se shoda, že odpuštění je proces a byla publikována řada modelů popisujících proces odpuštění.

Dr. Robert Enright z University of Wisconsin-Madison je považován za člověka, který umístil odpuštění na mapu. Založil Mezinárodní institut odpuštění a je považován za iniciátora studií odpuštění. Dr. Enright vyvinul 20-krokový procesní model odpuštění.

Dr. Guy Pettitt z Nového Zélandu, poskytuje komplexní soubor materiálů o potřebě a výhodách odpuštění, stejně jako o procesu k dosažení odpuštění. Tyto materiály jsou k dispozici zdarma ke stažení.

Shrnutí rozdílných názorů na odpuštění

Rozdílné pohledy na odpuštění lze vymezit na základě toho, zda člověk věří, že odpuštění si musí zasloužit, na rozdíl od toho, aby ho považoval za dar. [Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]

Podle Katolické encyklopedie by odpuštění, které má být získáno, bylo považováno za řádně vykonané pouze tehdy, pokud je odpuštění požadováno nebo získáno prostředky, jako je odčinění, odčinění, restituce nebo upřímná omluva. Takové odpuštění často vyžaduje nějaký druh slibu, že urážející čin nebo chování se nebude opakovat. Odpuštění za těchto okolností by zůstalo podmíněno činy nebo slovy domnělého pachatele. Určité náboženské názory na odpuštění by spadaly do této kategorie, zejména pokud se uvažuje o získání odpuštění od svého Boha. Příkladem toho by bylo pokání praktikované katolíky a některými dalšími křesťanskými denominacemi a podobné praktiky jiných náboženství. Takové náboženské koncepty mohou mít efekt přelévání směrem k názorům člověka na to, co je nezbytné pro mezilidské odpuštění, i když většina náboženství podporuje mezilidské odpuštění bez požadavku na jeho získání, jak dokládají výše uvedené náboženské části.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]

Doporučujeme:  Mučení

Magdaléna Chanová – „Odpuštění“ „Odpuštění je odpovědí na dětský sen o zázraku, kterým se to, co je rozbité, znovu zacelí, co je znečištěné, se znovu očistí.“ Dag Hammarskjöld

Pohlížet na odpuštění jako na dar by znamenalo, že odpuštění začíná rozhodnutím, které odpustitel učiní, aby se zbavil zášti, kterou má v mysli odpustitele vůči domnělému zlu nebo rozdílu, ať už skutečnému nebo domnělému. Stejně jako volba odpuštění je učiněna v mysli odpustitele, může být učiněna ohledně jakékoliv zášti, ať už vůči druhému, sobě, skupině, situaci nebo dokonce vůči svému Bohu. Podle tohoto názoru může být odpuštění druhému poskytnuto s nebo bez toho, aby druhý žádal o odpuštění.

Je-li odpuštění považováno za dar, který odpustitel dává sobě a/nebo domnělému provinilci, aby osvobodil svou mysl od zášti a viny. Takové odpuštění nevyžaduje pokání, kajícnost nebo jinou formu „platby“ od odpuštěného. Akt odpuštění má sám o sobě zásluhu a může stát sám o sobě bez podmínek, a tudíž mimo kontrolu nad chováním domnělého provinilce. Jako dar sobě odpuštění umožňuje osobě poskytující odpuštění možnost překonat nějakou újmu nebo emocionální zmatek tím, že nabídne uzavření a schopnost posunout se dál od vnímané situace nebo okolností, které si zasloužily akt odpuštění. Jako dar odpuštěnému poskytuje očištění pro odpuštěného, aby překonal vinu, stud, stigma nebo jiné negativní účinky svého jednání nebo nečinnosti, které si odpuštění zasloužily. Zastánci tohoto názoru obecně tvrdí, že odpuštění nezahrnuje promíjení zla nebo rozdílu, které zapříčinily odpor.

Odpuštění této povahy je někdy označováno jako selektivní zapamatování, kdy se člověk soustředí pouze na lásku nebo láskyplné myšlenky a nechá odejít negativní myšlenky. Jiní mají za to, že akt odpuštění není ani tak poznáním nebo upuštěním od omylu, jako spíše aktem poznáním nadřazeného dobra v druhém, čímž umožňuje jak tomu, kdo by odpustil, tak tomu, komu by bylo odpuštěno, realizovat své největší dobro.

Doporučujeme:  Citové rukojmí: 4 způsoby, jak poznat, co je citové vydírání

Odpuštění je často spojováno s náboženským nebo duchovním učením. Náboženská nebo duchovní motivace nebo víra však není pro odpuštění nutná. Odpuštění může být motivováno láskou, filozofií, oceněním odpuštění druhých, empatií, osobním temperamentem nebo pragmatismem, včetně strachu, závazku, zdání, harmonie nebo uvolnění.

Zdravotní aspekty odpuštění

Studie ukazují, že lidé, kteří odpouštějí, jsou šťastnější a zdravější než ti, kteří mají zášť. Jedna studie ukázala, že pozitivní přínos odpuštění je podobný, ať už byl založen na náboženském nebo světském poradenství, na rozdíl od kontrolní skupiny, která žádné poradenství o odpuštění nedostala.