Efekt mimoskupinové homogenity (outgroup homogeneity effect) je vnímání členů mimo skupinu, kteří jsou si navzájem podobnější než členové uvnitř skupiny, např. „jsou si podobní; my jsme různorodí“. Termín „efekt mimoskupinové homogenity“ nebo „relativní vnitroskupinová homogenita“ byl explicitně kontrastován s „mimoskupinovou homogenitou“ obecně, přičemž posledně jmenovaná odkazuje na vnímanou mimoskupinovou variabilitu, která nesouvisí s vnímáním skupiny.
Efekt mimoskupinové homogenity je součástí širšího pole výzkumu, který zkoumá vnímanou skupinovou variabilitu. Tato oblast zahrnuje efekty vnitroskupinové homogenity i efekty mimoskupinové homogenity a zabývá se také efekty vnímané skupinové variability, které nejsou spojeny s členstvím ve skupině/mimo skupinu, jako jsou efekty, které souvisejí s mocí, postavením a velikostí skupin.
Efekt mimoskupinové homogenity byl zjištěn při použití široké škály různých sociálních skupin, od politických a rasových skupin až po věkové a genderové skupiny.
Důsledky tohoto vlivu na stereotypizaci byly zaznamenány. Vnímavci mají tendenci mít dojmy o různorodosti nebo variabilitě členů skupiny kolem těchto ústředních tendencí nebo typických atributů těchto členů skupiny. Odhady stereotypnosti mimo skupinu jsou tedy přeceňovány, což podporuje názor, že stereotypy mimo skupinu jsou přílišným zobecňováním.
Efekt outgroup homogeneity je někdy označován jako „outgroup homogeneity bias“. Taková nomenklatura naznačuje širší meta-teoretickou debatu, která je přítomna v oblasti sociální psychologie. Tato debata se soustředí na platnost zvýšeného vnímání ingroup a outgroup homogeneity, kde někteří výzkumníci považují efekt homogenity za příklad kognitivního zkreslení a omylu, zatímco jiní výzkumníci považují efekt za příklad normálního a často adaptivního sociálního vnímání.
Při experimentu výzkumníci odhalili, že lidé jiných ras vypadají podobněji než příslušníci vlastní rasy. Když bělošským studentům ukázali tváře několika bílých a několika černých jedinců, později přesněji rozpoznali bílé tváře, které viděli, a často falešně rozpoznali černé tváře, které předtím neviděli. Opačné výsledky byly zjištěny, když se subjekty skládaly z černých jedinců.
Další příklad tohoto jevu pochází ze studie, kdy výzkumníci požádali 90 členů sesterstva, aby posoudili míru podobnosti v rámci skupiny pro jejich vlastní a 2 další skupiny. Bylo zjištěno, že každý účastník posuzoval své vlastní členy sesterstva jako nepodobnější než členy ostatních skupin.
Bylo zjištěno, že toto zkreslení nesouvisí s počtem členů skupiny a členů mimo skupinu, které jednotlivci znali. Mohli bychom si myslet, že lidé si mysleli, že členové jejich vlastních skupin jsou různorodější a odlišnější jednoduše proto, že je lépe znají a mají tak více informací o ingroupech, ale ve skutečnosti tomu tak není. Bylo zjištěno zkreslení homogenity mimo skupinu mezi skupinami, jako jsou „muži“ a „ženy“, které zjevně často interagují
Jinde je tento rozdíl připisován rozdílům v tom, jak lidé ukládají nebo zpracovávají informace ve skupině oproti informacím mimo skupinu. Toto pojetí však bylo zpochybněno kvůli některým případům, kdy se skupiny považují za homogenní. Výzkumníci předpokládají, že takový efekt je přítomen, když nahlížení skupiny jako homogenní pomáhá podporovat solidaritu ve skupině. Experimenty na toto téma zjistily, že homogenita ve skupině se projevuje, když se lidem, kteří se silně identifikují se skupinou, předkládají stereotypní informace o této skupině.
Účet teorie sebekategorizace
Teorie sebekategorizace přisuzuje efekt výstupní homogenity odlišným kontextům, které jsou přítomny při vnímání výstupních skupin a ingroupů. U výstupních skupin prožívá perceiver kontext meziskupiny, a proto se věnuje rozdílům mezi oběma skupinami. V důsledku toho je věnována menší pozornost rozdílům mezi výstupními členy skupiny, a to vede k vnímání výstupní homogenity skupiny. Při vnímání členů ingroupů může perceiver prožívat buď kontext meziskupiny, nebo kontext uvnitř skupiny. V kontextu meziskupiny by se také předpokládalo, že ingroup bude považován za poměrně homogenní, protože perceiver se věnuje rozdílům mezi „námi“ a „jimi“ (jinými slovy dochází k depersonalizaci). Nicméně v kontextu uvnitř skupiny může být perceiver motivován k tomu, aby se věnoval rozdílům se skupinou (mezi „mnou“ a „ostatními ve skupině“), což vede k vnímání komparativní heterogenity ingroupů. Vzhledem k tomu, že vnímatelé jsou méně často motivováni k provádění vnitroskupinového mimoskupinového srovnání, vede to k celkovému efektu homogenity skupiny.
Účet teorie sebekategorizace je podpořen důkazy, které ukazují, že v meziskupinovém kontextu budou jak ingroup, tak outgroup vnímány jako homogennější, zatímco při posuzování izolovaně bude ingroup vnímán jako poměrně heterogenní. Účet teorie sebekategorizace eliminuje potřebu pozičně odlišných zpracovatelských mechanismů pro ingroupy a outroupy, jakož i započítání nálezů homogenity outgroup v paradigmatu minimální skupiny.
Účet teorie sociální identity
Další soubor výzkumů se zabýval homogenitou ingroup a outgroup z pohledu teorie sociální identity. Zatímco tento soubor výzkumů byl komplementární k účtu teorie sebekategorizace, zabýval se spíše specifickými efekty homogenity spojenými s motivacemi perceiverů. Z teorie sociální identity odvozovali předpověď, že komparativní homogenita ingroup občas vznikne v důsledku požadavků na vytvoření pozitivní a zřetelné sociální identity. Například příslušníci menšinových skupin by s velkou pravděpodobností akcentovali vnitroskupinovou solidnost prostřednictvím důrazu na homogenitu ingroup. Je to proto, že příslušníci menšinových skupin, vzhledem ke svému menšinovému postavení, pravděpodobně zažívají ohrožení svého sebevědomí. To bylo empiricky podpořeno.
V rámci stejné tradice se také předpokládalo, že se objeví vliv homogenity skupiny na rozměry definující skupinu jak pro menšinové, tak pro většinové členy skupiny. I to bylo empiricky podpořeno. Nedávný výzkum také znovu potvrdil, že tento vliv homogenity skupiny na rozměry definující skupinu a homogenity skupiny na rozměry definující skupinu mimo skupinu může nastat, protože lidé používají své hodnocení vnímané variability skupiny k vyjádření toho, do jaké míry mají sociální skupiny specifické charakteristiky. Stejně jako účet teorie sebekategorizace, i tento nedávný výzkum naznačuje, že tento efekt může nastat nezávisle na motivačních obavách popsaných v teorii sociální identity.
Mendeleyho sbírka více než 70 výzkumných prací, které se zabývají vnímanou skupinovou variabilitou, homogenitou ve skupině a homogenitou mimo skupinu.