Prototypová teorie je model odstupňované kategorizace v kognitivní vědě, kde všichni členové určité kategorie nemají stejné postavení. Například židle je více prototypem konceptního nábytku, než
řekněme, lampa.
Jak formulovala v 70. letech Eleanor Roschová a další,
teorie prototypu byla
radikálním odklonem od tradičních nezbytných a dostačujících podmínek jako v Aristotelově logice, což vedlo k
set-teoretickým přístupům extenzivní nebo intenzionální sémantiky. Tudíž místo modelu založeného na definici – např. pták může být definován jako prvky s rysy [+peří], [+zobák] a [+schopnost létat], by teorie prototypu považovala kategorii jako pták za
skládající se z různých prvků, které mají nerovné postavení – např. červenka je více prototypem ptáka než, řekněme tučňáka. To vede k odstupňovanému pojetí kategorií, které je ústředním pojmem v mnoha modelech kognitivní vědy a kognitivní sémantiky, např. v díle George Lakoffa (Ženy, oheň a nebezpečné věci, 1987) nebo
Ronalda Langackera (Kognitivní gramatika, sv. 1/2 1987/1991).
Termín prototyp byl definován ve studii Eleanor Roschové „Natural Categories“ (1973) a byl poprvé definován jako podnět, který zaujímá význačné místo při vytváření kategorie, protože je to první podnět, který je s touto kategorií spojován. Později jej předefinovala jako nejústřednějšího člena kategorie.
Kognitivní reprezentace sémantických kategorií
Ve své studii z roku 1975
Kognitivní reprezentace sémantických kategorií (J Experimental Psychology v. 104:192-233),
Eleanor Rosch požádala 200 amerických vysokoškolských studentů, aby
seřadili na stupnici nebo od 1 do 7, zda následující položky považují
za dobrý příklad kategorie nábytku. Výsledné pořadí je následující
takto:
I když se lze od tohoto seznamu lišit kulturními specifiky, jde o to, že takto odstupňovaná kategorizace se pravděpodobně vyskytuje ve všech kulturách. Rosch předložil další důkaz, že někteří členové určité kategorie jsou v těchto experimentech privilegovanější než jiní:
Následně po Roschově práci byly zkoumány prototypové efekty
široce v oblastech, jako je poznávání barev (Brent Berlin a Paul Kay, 1969), a také pro abstraktnější pojmy. Témata mohou být tázána,
např. „do jaké míry je toto vyprávění
případem lži?“ [Coleman/Kay:1981]. Podobně
byla provedena práce na akcích (slovesa jako look,
kill, speak, walk [Pulman:83]), přídavná jména jako „tall“ [Dirven/Taylor:88], atd.
Dalším aspektem, ve kterém se teorie prototypu odchyluje od tradiční Aristotelovy kategorizace, je, že se nezdá, že by existovaly kategorie přírodního druhu
(pták, pes) vs. artefakty (hračky, vozidla).
Druhým pojmem souvisejícím s prototypy je pojem Základní úroveň v
kognitivní kategorizaci. Při dotazu Na čem sedíte?, tedy většina subjektů raději říká židle než podřízený, jako je kuchyňská židle nebo nadřízený, jako je nábytek. Základní kategorie jsou relativně homogenní, pokud jde o smyslově-motorické cenové nabídky – židle je spojena s ohýbáním kolen, ovoce s jeho zvednutím a vložením do úst atd. Na podřízené úrovni (např. [zubařské židle], [kuchyňské židle] atd.) nelze k základní úrovni přidat téměř žádné významné rysy;
zatímco na nadřazené úrovni je obtížné tyto pojmové podobnosti přesně určit. Obrázek židle se snadno kreslí (nebo vizualizuje), ale kreslení nábytku by bylo obtížné.
Rosch (1978) definuje základní úroveň jako úroveň, která má nejvyšší stupeň platnosti nápovědy. Kategorie jako [zvíře] tak může mít prototypický člen, ale žádnou kognitivní vizuální reprezentaci. Na druhou stranu,
základní kategorie v [zvířeti], tj. [pes], [pták], [ryba], jsou plné informačního obsahu a lze je snadno kategorizovat z hlediska gestaltu a sémantických rysů.
Jasně sémantické modely založené na dvojicích atribut-hodnota nedokáží identifikovat privilegované úrovně v hierarchii. Funkčně se má za to, že základní kategorie úrovní jsou rozkladem světa na maximálně informativní kategorie. Tedy
Nicméně pojem Základní úroveň je problematický, např. pes jako základní kategorie je druh, pták nebo ryba jsou na vyšší úrovni atd. Podobně pojem frekvence je velmi úzce svázán se základní úrovní, ale je těžké určit.
Další problémy vznikají, když je pojem prototyp aplikován na lexikální kategorie jiné než podstatné jméno. Například slovesa se zdají vzdorovat jasnému prototypu: [spustit] je těžké rozdělit na více či méně centrální členy.
Pojem prototypů souvisí s (pozdějším) Wittgensteinovým
nepohodlím s tradičním pojetím kategorie.
Tato vlivná teorie vyústila v pohled na sémantické složky
spíše než na nezbytné přispěvatele
k významu textů. Jeho rozbor o kategorii hry je
obzvláště pronikavý (Philosophical Investigations 66,
1953):
Vezměme si například řízení, kterému říkáme „hry“. Teda prkno
hry, karetní hry, míčové hry, olympijské hry a tak dále. Co je společné s
všechny? Neříkejte: „Musí existovat něco společného, jinak by to nebylo
s názvem `hry‘ – ale podívejte se, zda existuje něco společného
všechny. Neboť když se na ně podíváte, neuvidíte něco společného všem, ale
podobnosti, vztahy, a celá řada z nich na to. Komu
opakuji: nepřemýšlejte, ale dívejte se! Podívejte se například na deskové hry, s jejich
mnohotvárné vztahy. Nyní přejděte na karetní hry; zde najdete mnoho
korespondence s první skupinou, ale mnoho společných rysů vypadne,
a další se objeví. Když jsme projít vedle míčové hry, mnoho, co je běžné
je zachován, ale mnoho je ztraceno. Jsou všechny `zábavné‘? Porovnat šachy s
nuly a křížky. Nebo je tam vždy vyhrávat a prohrávat, nebo soutěž
mezi hráči? Myslete na trpělivost. V míčových hrách je vítězství a
prohrává; ale když dítě hodí míč na zeď a chytí ho znovu,
tento rys zmizel. Podívejte se na části, které hrají dovednost a štěstí;
a na rozdíl mezi dovedností v šachu a dovedností v tenise. Pomyslete
nyní na hry jako ring-a-ring-a-roses; zde je prvek pobavení,
ale kolik dalších charakteristických rysů zmizelo! A můžeme
projít mnoha, mnoha dalšími skupinami her stejným způsobem; můžeme vidět
jak se podobnosti objevují a mizí. A výsledek tohoto zkoumání
je: vidíme komplikovanou síť podobností, které se překrývají a
kříží: někdy celkové podobnosti, někdy podobnosti
detailu.
Je zřejmé, že pojem
rodinné podobnosti volá po pojmu pojmové vzdálenosti, který úzce souvisí s myšlenkou odstupňovaných množin, ale jsou zde i problémy.
Nedávno Peter Gardenfors (Conceptual Spaces, MIT Press 2000) rozpracoval možnou implementaci do teorie prototypů ve smyslu vícerozměrných prostorů, kde je kategorie definována pojmovou vzdáleností.
Centrálnější členy kategorie jsou „mezi“ okrajovými členy.
Předpokládá, že většina přirozených kategorií vykazuje konvexnost v pojmovém prostoru, v tom, že pokud x a y jsou prvky kategorie, a pokud z je mezi x a y, pak z také pravděpodobně patří do kategorie.
Nicméně, V pojmu hra výše, existuje jeden prototyp nebo několik? Nedávné lingvistické údaje z barevných studií naznačují, že kategorie mohou mít více než jeden ohniskový prvek – např. barevný termín Tsonga rihlaza odkazuje na zelenomodré kontinuum, ale zdá se, že mají dva prototypy, ohniskovou modř a ohniskovou zelenou. Je tedy možné mít jednotlivé kategorie s více, odpojenými, prototypy, v takovém případě mohou představovat průnik několika konvexních množin spíše než jedné.
Všude kolem nás nacházíme případy, kdy objekty jako vysoký člověk nebo malý slon kombinují jednu nebo více kategorií.
To byl problém pro extenzivní sémantiku, kde sémantika slova jako červená má být definována jako množina objektů majících tuto vlastnost. Je jasné, že to neplatí tak dobře pro modifikátory, jako je malý; malá myš je velmi odlišná od malého slona.
Tyto kombinace představují menší problém z hlediska prototypové
teorie. V situacích zahrnujících přídavná jména (např. vysoký),
se člověk setkává s otázkou, zda prototyp [vysoký] je nebo není 6 stop vysoký člověk, nebo 400 stop mrakodrap
[Dirven a Taylor 1988]. Řešení se objevuje kontextualizací pojmu prototyp z hlediska objektu, který je modifikován. To se ještě radikálněji rozšiřuje v sloučeninách, jako je červené víno nebo červené vlasy, které jsou stěží červené v prototypovém smyslu, ale červená značí pouze posun od prototypové barvy vína, respektive vlasů. To odpovídá
de Saussure pojetí pojmů jako čistě diferenciální: „non pas positivement par leur contenu, mais negativement par leurs rapports avec les autres termes du systeme“ [str.162; ne pozitivně, pokud jde o jejich obsah, ale negativně v kontrastu s jinými pojmy ve stejném systému (tr. Harris 83)].
Další problémy přetrvávají – např. při určování, která ze základních kategorií přispěje ke kterému rysu? V příkladu „domácího ptáka“ [Hampton 97] poskytuje domácí zvíře stanoviště sloučeniny (klec spíše než divočina), zatímco pták poskytuje typ kůže (peří spíše než srst).