Vodivá ztráta sluchu je porucha účinného vedení zvukových vln vnějším uchem, bubínkovou membránou (ušním bubínkem) nebo středníma ušima (kostí).
Tento typ ztráty sluchu se může objevit ve spojení se smyslovou ztrátou sluchu nebo samostatně.
Příčiny vodivé ztráty sluchu
Rozlišení vodivé a senzorické neuronální ztráty sluchu
Při Weberově testu se zvuk lokalizuje do ucha postiženého vodivou ztrátou.
Rinneho test, při kterém je vodivost vzduchu obvykle větší než vodivost kostí, je obvykle negativní (abnormální) a vykazuje vyšší vodivost kostí než vodivost vzduchu.
Tabulka 1. Tabulka porovnávající senzorineurální ztrátu sluchu s vodivou
Otitis externa ·Otomykóza
Otitis media · Mastoiditida (Bezoldův absces, Gradenigův syndrom) · Tympanoskleróza
Cholesteatoma · Perforovaný ušní bubínek
Labyrinthitida/Otitis interna
Vertigo/porucha rovnováhy: periferní (Ménièrova choroba, BPPV, vestibulární neuronitida, Perilymfatická píštěl) · centrální (centrální polohový nystagmus)
Vodivá ztráta sluchu (Otoskleróza, dehiscence nadřazeného kanálu) · Sensorineurální ztráta sluchu (Presbycusis, Centrální ztráta sluchu)
Tinnitus · Hyperakuze/Fonofobie
Wolframův syndrom · Usherův syndrom
Získaná porucha sluchového zpracování