Přílišné pití piva může být kvalifikováno jako nárazové pití, pokud vede k nejméně dvoudennímu opojení a piják zanedbává obvyklé povinnosti.
Britská lékařská asociace uvádí, že „neexistuje shoda ohledně definice záchvatovitého pití. V minulosti bylo „záchvatovité pití“ často používáno k označení delšího časového období, obvykle dva dny nebo více, během kterého člověk opakovaně pil do intoxikace, vzdal se obvyklých činností a povinností“.
Mezinárodní centrum pro alkoholovou politiku uvádí, že existují různé definice záchvatovitého pití. „V oblasti epidemiologie existuje například nepoměr, pokud jde o množství alkoholu, které je třeba zkonzumovat, aby mohlo být kvalifikováno jako „záchvatovité pití“. Jedna z běžně používaných prahových hodnot pro „záchvatovité“ pití je 5 a více drinků pro muže a 4 a více pro ženy na jednu příležitost. Tato definice si získala oporu v literatuře společenských věd a ovlivnila mediální zpravodajství o konzumačním chování.“
Vysvětluje, že „klinická definice záchvatu se naopak vyznačuje konzumací alkoholu až intoxikací, což je obvykle solitérní a sebedestruktivní činnost trvající až několik dní a zahrnující ztrátu kontroly. Epidemiologické definice obecně odkazují na mnohem kratší epizody pití, ale nekvantifikují záchvatovité pití dostatečně“.
Britská lékařská asociace dochází k závěru, že „v běžném užívání se dnes nárazové pití obvykle používá k označení těžkého pití během večera nebo podobného časového úseku – někdy se také označuje jako těžké epizodické pití. Nárazové pití je často spojováno s pitím se záměrem opít se a někdy s pitím ve velkých skupinách.“ Někdy je spojováno s fyzickou nebo sociální újmou.
=Psychologické aspekty záchvatovitého pití
Prevalence záchvatovitého pití
Kultura nárazového pití je rozšířená v mnoha komunitách, například na univerzitách, večírcích, mezi některými domorodými skupinami a ve sportovních klubech. Ti, kteří jsou schopni konzumovat velké množství alkoholu, jsou svými vrstevníky často vysoce ceněni.
V Kanadě je opíjení, zejména mezi mládeží a vysokoškolskými studenty, běžným jevem. Někdy je opíjení doprovázeno nepřátelským chováním a násilím, jak je vidět v mnoha kanadských barech a zařízeních s licencí na alkohol, kde náhle propukají rvačky. Během kanadských univerzitních mrazových týdnů, například na univerzitě v Ottawě, je studentské opíjení notoricky známou činností, která přitahuje velké množství studentů, většinou vysokoškoláků, do centra Ottawy (včetně čtvrtí, jako je The Market), kde je zneužívání alkoholu na denním pořádku. Ottawa, mezi jinými univerzitními městy a městy v Kanadě, obsahuje subkultury studentského pití, které možná odrážejí toleranci větší společnosti k nadměrnému pití.
Ve většině Evropy se děti a dospívající běžně setkávají s alkoholem mnohem dříve než v Americe a často se souhlasem a dohledem rodičů. Pitný věk je ve většině zemí 18 let a v mnoha jurisdikcích si mohou mladší lidé koupit určité druhy alkoholu v určitých prostředích, například v restauraci s rodiči. Rodiče se také mohou rozhodnout, že k jídlu poskytnou nápoje, jako je ředěné víno nebo pivo smíchané s limonádou (radler nebo Lager Top nebo shandy), aby podpořili zodpovědnou konzumaci alkoholu. Například zákonný věk pro pití a nákup piva v Dánsku, Švýcarsku, Německu, Rakousku a Nizozemsku je 16 let. Obecně se má za to, že nárazové pití je nejrozšířenější ve Skandinávii a nejméně časté v jižní části kontinentu, v Itálii, Francii a Středomoří.
Obavy z nadměrného pití alkoholu mladistvými vedly k přezkoumání reklamy na alkohol, které vyhlásila novozélandská vláda v lednu 2006. Přezkum zváží regulaci sponzorování sportu ze strany lihových společností, což je v současnosti běžné.
Dříve byl věk pro pití alkoholu na Novém Zélandu 20 let, před několika lety pak klesl na 18 let. Považován za moudrý krok v té době, hlavně kvůli argumentu, že v 18 letech může jedinec dělat všechny ostatní dospělé aktivity. tj. Sloužit ve válce, volit, oženit se atd.
V době snižování věku bylo zjištěno, že Policie striktně vymáhá on-licence (bar, restaurace) kodex pro pití nezletilých. To vedlo k období, kdy mnoho novozélandské mládeže přimělo cizince, aby jim kupovali nápoje s vysokým obsahem alkoholu. např. Levná vodka nebo rum.
Vznikl sklon ke konzumaci celé láhve lihovin a vedl k okamžitému zvýšení množství mladých do 18 let přijatých do nemocnic A&E.
Novozélandské zdravotnictví klasifikuje Binge Drinking jako kdykoliv člověk zkonzumuje 8 a více nápojů na posezení.
V Jižní Africe se velké procento populace ve věku mezi 18-35 lety zabývá opíjením. Naposledy bylo slovo isiZulu ‚Phuza‘ (v přímém překladu Drink) přijato mnoha takzvanými opíječi, aby popsali dobře propagovaný ‚Phuza Thursday‘. Tento termín zavedl snídaňový pořadový tým celostátní rozhlasové stanice 5FM. Pokud někdo viditelně trpí následky opíjení, říká se, že má ‚Phuza Face‘. Dalo by se říci, že ‚Phuza Face‘ je hovorový výraz pojmu ‚kocovina‘.
Od poloviny devadesátých let roste mezi mládeží obliba tzv. botellónu. To lze považovat za případ nárazového pití, protože většina lidí, kteří ho navštěvují, vypije 3 až 5 drinků za méně než 5 hodin.
Ve většině evropských států je opíjení se s alkoholem obvykle vnímáno jako menší problém než ve Spojených státech. Ve Velké Británii však některé oblasti médií tráví velké množství času informováním o tom, co považují za sociální nemoc, která je s postupem času stále rozšířenější. V reakci na to vláda zavedla opatření, která mají odradit od výtržnictví a prodeje alkoholu lidem mladším 18 let, přičemž během svátků platí zvláštní ustanovení. V lednu 2005 bylo oznámeno, že 1 milion osob, které jsou každoročně přijímány na britské úrazové a pohotovostní jednotky, souvisí s alkoholem; v mnoha městech jsou páteční a sobotní noci zdaleka nejrušnějším obdobím pro ambulantní služby.
V roce 2005 vstoupil ve Velké Británii v platnost licenční zákon z roku 2003, jehož cílem bylo částečně řešit opíjení se alkoholem. Někteří pozorovatelé se však domnívají, že tento problém ještě zhorší, zejména s nástupem 24 hodinového licencování.
Kultura pití alkoholu je ve Spojeném království výrazně odlišná od kultury většiny ostatních evropských národů (i když je velmi podobná kultuře Irské republiky). V pevninské Evropě má alkohol tendenci konzumovat se pomaleji v průběhu večera, často doprovázený jídlem v restauraci. Ve Spojeném království je naopak alkohol obecně konzumován rychle, což vede mnohem snadněji k opilosti. Zatímco v pevninské Evropě je opilost obecně považována za společensky nepřijatelnou, ve Spojeném království je tomu v mnoha společenských kruzích naopak. Zejména mezi mladými dospělými často existuje určitý stupeň společenského tlaku opít se během večera venku. Tato kultura je stále více vnímána politiky a médii jako vážný problém, který by měl být řešen, částečně kvůli zdravotním důvodům, ale většinou kvůli spojení s násilím a antisociálním chováním. Často vzniká dojem, že pití tímto způsobem automaticky vede k takovému chování, což, abychom byli spravedliví, ve skutečnosti není případ většiny britských pijáků.
Francouzský fotbalista David Ginola komentoval:
„Když jsem přijel do této země, žasl jsem nad tím, jak se zdejší ženy chovají,“ řekl. Z Londýna přes Newcastle, Leeds až po Manchester Viděl jsem na ulicích zvracet ženy. Je nechutné, jak se chovají. Ve Francii ženy pijí jen trochu. V této zemi se ženy snaží držet krok s muži, pijí za pití. Ženy se chovají jako muži v sexu stejně jako v pití. Ve Francii jsou mnohem kultivovanější a skromnější. Proto sem nebudu vodit své děti. Nechci, aby moje dcera byla Angličanka.“ [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]
Gwyneth Paltrow říká, že je znechucena alkoholickou kulturou mladých britských žen.
„Opravdu nemám rád opilé ženy. Myslím, že je to takový špatný vzhled. Myslím, že je to velmi nevhodné.
„Myslím si, ‚Ooh, ty se opravdu ponižuješ, když jsi takhle naštvaná na veřejnosti.'“ Gwyneth říká, že se málokdy opije s přáteli, a dodala: „Já opravdu nemám opilé přátele. Moji přátelé jsou tak trochu dospělí, drží svůj alkohol.“
Požitkové pití ve Velké Británii je běžně spojováno s fotbalovým chuligánstvím.
Vysokoškolští studenti jsou někdy charakterizováni jako lidé se sklony k flámování (podle definice 5/4), zejména ve Spojených státech, a to navzdory skutečnosti, že v USA je věk pro požití alkoholu 21 let. Podle definice 5/4 je flámující piják muž, který zkonzumuje pět nebo více alkoholických nápojů při příležitosti blíže neurčené délky a je žena, která zkonzumuje čtyři nebo více nápojů při příležitosti blíže neurčené délky. Společnými stereotypními účastníky jsou sportovci a členové spolku/sesterstva, zejména po závěrečných zkouškách, sportovních akcích a během jarních prázdnin, kde obecně nejsou vynucována žádná pravidla, a muži a ženy pijí velké množství alkoholu, což způsobuje opilost.
Jedním z častých vysvětlení tohoto údajného sklonu k tzv. záchvatovitému pití (definice 5/4) je, že mnoho vysokoškoláků žije poprvé samostatně, bez rodičovského dohledu, mezi vrstevníky, zejména mezi lidmi opačného pohlaví.
Někteří lidé tvrdí, že opíjení se v USA děje ne navzdory přísným zákonům o pití nezletilých, ale spíše kvůli tomu. Zastánci nižšího věku pro konzumaci alkoholu tvrdí, že přísné zákony o pití zahánějí nezletilé pijáky do ilegality, místo do licencovaného zařízení, kde budou pod lepším dohledem a pod menším tlakem, aby se opíjeli. Zastánci věku pro konzumaci alkoholu v 21 letech takové argumenty odmítají s poukazem na výrazný pokles nemocnosti a úmrtnosti, který následoval po zvýšení věku pro konzumaci alkoholu ze státu na stát, a tvrdí, že pití nezletilých by mělo být omezeno prostřednictvím přísného prosazování zákonů proti němu. Jiní poukazují na to, že nemocnost a úmrtnost se také snížila u osob ve věku 21 let a starších a nebyla způsobena poklesem věku pro legální nákup/držení.
Státem USA, kde je nejvíce rozšířeno tzv. opíjení se s alkoholem, je Severní Dakota, kde Národní průzkum užívání drog a zdraví z roku 2003 odhadl, že 31% obyvatel ve věku 12 let a starších se věnovalo opíjení se s alkoholem, přičemž místo klinicky uznávané definice použil definici 5/4, a to alespoň jednou za posledních 30 dní. Průzkum zjistil, že nejnižší míra opíjení se s alkoholem v USA byla v Utahu; to je částečně připisováno tamní početné mormonské populaci a některým restriktivním státním zákonům.
Výzkum ve Spojených státech zjistil, že přibližně jedna polovina osob označených podle definice 5/4 jako pijáci flámů není ani pod vlivem alkoholu, což vede mnohé k tvrzení, že taková definice nevhodně démonizuje mírný příjem alkoholu.
Více než 60% vysokoškolských a vysokoškolských studentů je často označováno jako „bingers“, na základě definice 5/4. Nicméně, když se použije uznávaná lékařsko-klinická definice, zdá se, že méně než polovina jednoho procenta vysokoškolských studentů se v předchozím roce zamilovala.