Guru

), je učitelem v hinduismu, buddhismu a sikhismu, stejně jako v mnoha nových náboženských hnutích. Vychází z dlouhé tradiční linie filozofického chápání důležitosti poznání, guru je v těchto náboženstvích vnímán jako posvátný kanál, nebo způsob seberealizace. Důležitost nalezení skutečného guru je popsána v písmech a učení náboženství, ve kterých hraje guru roli.

„Guru“ také v sanskrtu odkazuje na Brihaspatiho, hinduistickou postavu analogickou římské planetě/bohu Jupiterovi. Ve védské astrologii se má za to, že Guru nebo Brihaspati uplatňují učitelské vlivy. V mnoha indických jazycích, jako je hindština, se dokonce okcitánský čtvrtek nazývá buď Brihaspativaar nebo Guvaar (vaar znamená den v týdnu).

V současné Indii je „guru“ široce používán v obecném významu „učitel“. V západním použití byl původní význam guru rozšířen tak, aby zahrnoval každého, kdo získává následovníky, i když ne nutně v zavedené filozofické nebo náboženské škole. V dalším metaforickém rozšíření je guru používán k označení osoby, která má autoritu díky svým domnělým znalostem nebo dovednostem v oblasti odbornosti.

Najít tuto stránku na Wiktionary:
Guru

Slovo guru znamená v sanskrtu „učitel“, stejně jako v dalších jazycích odvozených ze sanskrtu, jako je hindština, maráthština, bengálština a gudžarátština. Slovo je doloženo z Rigvedy jako přídavné jméno znamenající „těžký“, jeho opakem je laghu „lehký“. Je odvozeno z PIE *gwrus
, příbuzné s hindštinou bari, řeckou barus, latinskou gravis, všechny čtyři podobně spojené s „těžkostí“.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]

Slovo má v hinduismu zvláštní místo, znamená jak posvátné místo poznání (jnana), tak i nositele poznání. Přídavné jméno znamenající „těžký, těžký“ se používá ve smyslu „těžký vědomím“, „těžký duchovní moudrostí“, „těžký duchovní váhou“, „těžký dobrými vlastnostmi Písma a realizace“, „těžký bohatstvím poznání“.

Významná esoterická etymologie nebo interpretace pojmu „guru“ je založena na metaforické souhře mezi temnotou a světlem, v níž je guru vnímán jako rozptylovač temnoty. V některých textech je popsáno, že slabiky gu (गु) a ru (रू) znamenají temnotu, respektive světlo.

Podobný výklad popisuje guru jako ten, který „odstraňuje temnotu nevědomosti“ je založen na Guru Gītā (doslovně „píseň duchovního učitele“), duchovním textu popisujícím dialog mezi Śivou a jeho chotí Pārvatī o povaze guru a vztahu guru/žák.

Reender Kranenborg, nizozemský náboženský učenec, odmítá etymologii založenou na Upanišadech, Guru Gītā, Sikhských písmech, spisech Krishnamurtiho a dalších názorech učenců, jako jsou názory Johna Grimese, Thomase Murrayho a dalších, když uvádí, že etymologie temnoty a světla nemá nic společného se slovním guru a popisuje ji jako „lidovou etymologii“.

V knize Západní esotericismus a věda o náboženství autor Pierre Riffard rozlišuje mezi „esoterickými etymologiemi“ a „vědeckými etymologiemi“, přičemž jako příklad uvádí etymologii „guru“, v níž je první z nich prezentován jako ru („odstrčit“) a gu („temnota“), zatímco druhý jako „guru“ jako „těžký“.

Jiná etymologie slova „guru“ nalezená v guru Gítě, zahrnuje gu jako „nad kvalitami“ a ru jako „bez formy“, uvádí, že „Ten, kdo propůjčuje tu přírodu, která trascend vlastnosti, je prý guru“.

Adi Shankaracharya, (uprostřed) se čtyřmi učedníky; Sureshwaracharya, Hastamalaka, Padmapada a Trotakacharya. Shankara pověřil každého z učedníků vedením mathy (kláštera nebo řeholního řádu), z nichž jeden byl umístěn v každém z hlavních směrů.

Důležitost nalezení guru, který může předávat transcendentální poznání (vidyā), je jedním z principů hinduismu. Jeden z hlavních hinduistických textů, Bhagavadgíta, je dialog mezi Bohem v podobě Krišny a Arjuny šlechticem. Nejenže jejich dialog nastiňuje mnoho ideálů hinduismu, ale diskuse a vztah mezi nimi považovanými za vyjádření ideálního vztahu guru/učedníka. V samotné Gítě hovoří Krišna o důležitosti nalezení guru Arjuny:

Ve výše zmíněném smyslu je guru používán víceméně zaměnitelně s „satguru“ (doslova: pravý učitel) a satpurušou. Srovnejte také se Swamim. Učedník guru se nazývá śiṣya nebo chela. Často guru žije v ášramu nebo v gurukule (guruově domácnosti) společně se svými učedníky. Rodová linie guru, šířená úctyhodnými učedníky, kteří pokračují v konkrétním poselství tohoto guru, je známá jako guru parampara nebo nástupnictví učedníků.

V tradičním smyslu slovo guru popisuje spíše vztah než absolutní a používá se jako forma oslovení pouze učedník oslovující svého pána. Některé hinduistické denominace jako BAPS Swaminarayan Sanstha zastávají názor, že osobní vztah s žijícím guru, uctívaným jako ztělesnění Boha, je nezbytný při hledání mokši. Guru je ten, kdo vede svého učedníka, aby se stal dživanmuktou, osvobozenou duší schopnou dosáhnout spásy ve svém životě skrze realizaci Boha.

Role guru pokračuje v původním slova smyslu v takových hinduistických tradicích, jako jsou školy Vedānta, jógy, tantry a bhakti. Je dnes dokonce standardní součástí hinduismu (jak je definován šesti védskými proudy a tantrickými agamickými proudy), že guru je něčím duchovním průvodcem na zemi. V některých mystičtějších tradicích se věří, že guru mohl probudit spící duchovní poznání v žákovi. Čin, který to dělá, je známý jako shaktipat.

Doporučujeme:  Nerychlé pohyby očí

V hinduismu je guru považován za respektovanou osobu se svatými vlastnostmi, která osvítí mysl svého učedníka, za pedagoga, od kterého člověk přijímá iniciační mantru, a za toho, který poučuje o rituálech a náboženských obřadech. Vishnu Smriti a Manu Smriti považují učitele spolu s matkou a otcem za nejctihodnější guru (učitele) jednotlivce.

V indické kultuře se na někoho, kdo nemá gurua nebo učitele (acharju), kdysi pohlíželo svrchu jako na sirotka a jako na někoho, kdo je ve znamení neštěstí. Slovo anatha v sanskrtu znamená „ten, kdo nemá učitele“. Acharya je dárce gyanu (poznání) v podobě šikši (poučení). Guru také dává zasvěcení do dikši, což je duchovní probuzení učedníka milostí gurua. Dikša je také považována za postup propůjčení božských sil gurua učedníkovi, skrze který učedník neustále postupuje po cestě k božství.

Původ pojmu „guru“ lze vysledovat až do raných Upanišad, kde se poprvé projevilo pojetí Božského Učitele na zemi z jeho raných bráhmanských asociací.

V některých sektách existuje porozumění, že pokud by byl oddaný představen guruovi a Bohu, nejprve by vzdal úctu guruovi, protože guru byl nápomocen při jeho vedení k Bohu. Gurové jsou prý větší než Bůh, protože vedou k Bohu. Některé tradice tvrdí, že „guru, Bůh a Já (Já znamená duše, ne osobnost) jsou jedno a totéž. V této souvislosti vyjádřili svatí a básníci v Indii své názory na vztah mezi guru a Bohem:

Tradice „guru-šišja“

Guru-šišja tradice je soustředěna kolem přenosu učení z guru (učitel, गुरू) na ‚śiṣya‘ (žák, शिष्य). Termín šišja zhruba odpovídá západnímu termínu žák. Principem tohoto vztahu je, že znalosti, zejména jemné nebo pokročilé znalosti, jsou nejlépe zprostředkovány prostřednictvím silného lidského vztahu založeného na ideálech studentovy úcty, oddanosti, oddanosti a poslušnosti a na osobním poučení, kterým student nakonec ovládne znalosti, které guru ztělesňuje.

Vztah guru-šišja je praxe, která se vyvinula v základní složku hinduismu, od počátku ústních tradic Upanišadů (c. 2000 př. n. l.). Termín Upanišad je odvozen ze sanskrtských slov upa (blízko), ni (dole) a şad (sedět) – „sednout si blízko“ duchovního učitele, který přijímá poučení v tradici guru-šišja. Příklad této dynamiky lze nalézt ztělesněný ve vztahu mezi Krišnou a Arjunou v Bhagavadgítské části Mahábháraty a mezi Rámou a Hanumanem v Ramájáně. V Upanišadách se guruové a šišja objevují v různých prostředích (manžel odpovídá na otázky týkající se nesmrtelnosti, dospívající chlapec je vyučován Jamou nebo zosobněná smrt atd.). Někdy jsou rádci ženy a občas instrukce (nebo spíše inspiraci) hledají králové.

Ve Védách se brahmvidja neboli znalost Brahmána sděluje ústně od guru k šišje. Slovo sikh je odvozeno ze sanskrtského slova šišja.

Podle Devala Smritiho může být jedenáct druhů guruů a podle Namy Chintamaniho deset druhů. Podle jeho funkce jsou guruové kategorizováni jako

Vaišnavské tradice obvykle kategorizují guru jako:

Ve své knize o neo-hinduistických hnutích v Nizozemsku rozlišuje Kranenborg čtyři typy guru v Indii:

Gurusové několika hinduistických denominací, včetně súrat šabda jógy, jsou často označováni jako satgurové.

V Upanišadech je zmíněno pět znaků satguru (pravý guru).

V přítomnosti satguru; Znalosti vzkvétají (Gyana raksha); Smutek se zmenšuje (Dukha kshaya); Radost vyvěrá bez jakéhokoliv důvodu (Sukha aavirbhava); Nadbytek svítá (Samriddhi); Všechny talenty se projevují (Sarva samvardhan).

Podle indologa Georga Feuersteina se s preceptory tradičně zacházelo s velkou úctou, v korelaci s domnělým ztotožněním osvíceného mistra s transcendentální Realitou . Také, že tradičně se guruům udělovala nadměrná autorita a silně inklinovali k zbožštění. Píše, pravděpodobně aby to vyvážil, že některé hinduistické školy začaly zdůrazňovat, že skutečným učitelem je transcendentální Já.

Šiva Samhita, pozdně středověký text o hatha józe, zakotvuje význam guru pro osvobození a tvrdí, že učedník má dát všechen svůj majetek a dobytek guru upon dikša (zasvěcení).

Višnu Smriti a Manu Smriti považují Acharyu (učitel/guru), spolu s matkou a otcem, za nejctihodnější jedince. Matka a otec jsou první „guru“. Duchovní guru je druhý.

Advaya Taraka Upanishad uvádí, že skutečný učitel je zběhlý ve Védách, vyznavač Višnua, prostý závisti, zná jógu a je do ní zaujatý a vždy má povahu jógy. Text pokračuje konstatováním, že ten, kdo je vybaven oddaností učiteli, má znalosti o Já a kdo má výše uvedené vlastnosti, může být označen za guru.

Mundak Upanišad říká, že pro uskutečnění nejvyššího božstva je třeba se vzdát před guru, který zná tajemství Véd.

O roli guru se Swami Sivananda ptá: „Uvědomujete si nyní posvátný význam a nejvyšší důležitost role guru ve vývoji člověka? Nebylo bez důvodu, že Indie minulosti pečlivě pečovala o lampu guru-Tattvy a udržovala ji při životě. Není proto bez důvodu, že Indie rok co rok, věk za věkem, znovu připomíná tento prastarý koncept guru, zbožňuje ho a znovu a znovu mu vzdává hold, a tím znovu potvrzuje svou víru a věrnost. Neboť pravý Ind ví, že guru je pro jednotlivce jedinou zárukou, jak překonat otroctví smutku a smrti a zakusit Vědomí Skutečnosti.“

Doporučujeme:  Quietismus (filozofie)

Guru Purnima je den, kdy se učedník probudí ve své plnosti a vyjádří vděčnost. Účelem oslav Guru Purnima (nebo Poornima) je zhodnotit předchozí rok a zjistit, jak moc člověk v životě pokročil, obnovit své odhodlání a zaměřit se na pokrok v duchovní cestě.

Guru Puja (doslova „uctívání guru“) praxe uctívání guru prostřednictvím obětin a žádostí o inspiraci od guru. Znovu se obnovují sliby a závazky, které učedník nebo chela učinili a které mohly ztratit svou sílu.

Guru Bhakti (doslova „oddanost guru“) je považována za důležitou v mnoha školách a sektách.

Německý indolog Axel Michaels ve své knize o hinduismu z roku 1998 nazval „guruismus“ formou moderního hinduismu (od roku 1850), což je západně orientovaná a zejména aktivní proselytizující forma hinduismu, která se nedávno objevila, založená charismatickými osobami s korpusem esoterických spisů guruů převážně v angličtině. Podle Michaelse mezi nejznámější představitele patří Krishnamurti, Maharishi (Transcendentální meditace), Sai Baba, A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada, Balyogeshwar (Božská lehká mise) a Rajneesh (Sannyasis).

Buddhismus a psychologie
Buddhistická psychologie
Buddhistická filozofie
Buddhismus a psychoanalýza
Buddhismus a psychoterapie

Požehnání gurua je posledním ze čtyř základů buddhismu Vajrayana. V tomto základu může učedník pokračovat ve své zážitkové cestě na cestě k pravé podstatě reality. Učedník považuje gurua za ztělesnění Buddhy nebo Bódhisattvy a projevuje oddanost a velké uznání guruovi jako takovému.

V tantrickém buddhismu je guru nezbytný pro iniciaci, cvičení a vedení na cestě. Význam vztahu guru-žák se projevuje rituálními zmocněními nebo zasvěceními, kdy student získá povolení k praktikování konkrétní tantry.

Podle dalajlamy je termín ‚živý Buddha‘ překladem čínského slova ‚ho fu‘. V tibetštině je rozhodující slovo ‚lama‘, což znamená ‚guru‘. Guru je někdo, kdo nemusí být nutně Buddha, ale je ztěžklý znalostmi. Používá se také termín vajra, což znamená ‚mistr‘.

Guru hraje ve Vajrayaně (tantrickém buddhismu) velmi zvláštní roli jako cesta sama. Guru je vnímán jako „stav osvícení“. Guru není jednotlivec, který iniciuje osobu, ale vlastní buddhistická povaha dané osoby, která se odráží v osobnosti guru. Na oplátku se očekává, že žák projeví velkou oddanost svému guru, kterého považuje za toho, kdo má vlastnosti Bódhisattvy.

Titul guru (gurmukhi: ਗੁਰੂ) je pro náboženství Sikhů mimořádně zásadní. Sikhové skutečně přenesli význam tohoto slova na ještě větší úroveň abstrakce, přičemž si zachovali původní užívání, a aplikují ho na pochopení předávaného poznání prostřednictvím jakéhokoli média.

Sikhismus je odvozen ze sanskrtského slova shishya, neboli učedník. Jádrem víry sikhismu je víra v jednoho Boha a v učení Desatera guru, zakotvené v guru Granth Sahib, sikhské svaté knize.

Guru Nanak, první guru sikhismu, byl proti kastovnímu systému převládajícímu v jeho době v Indii a přijímal hinduisty, muslimy a lidi z jiných náboženství jako učedníky. Jeho následovníci ho označovali jako guru (učitel). Před svou smrtí určil nového guru, aby byl jeho nástupcem a vedl sikhskou komunitu. Tento postup pokračoval a desátý a poslední guru, guru Gobind (AD 1666-1708) inicioval sikhský obřad v roce 1699.

Pro Sikhy nebyli Gurové v křesťanském smyslu „Božími syny“. Sikhismus říká, že jsme všichni Božími dětmi a dedukcí je Bůh naší matkou/otcem.

Guru Nanak v mluvení o Bohu, říká:

O důležitosti guru Nanak říká: Ať žádný člověk na světě nežije v bludu. Bez guru nemůže nikdo přejít na druhý břeh.

Guru Nanak a dalších devět guruů sikhismu.

Kromě Deseti guruů sikhismu se guru Granth Sahib stal jedenáctým věčným guru sikhů. Společně tvoří jedenáct guruů sikhismu

Guru Nanak Dev • Guru Angad Dev • Guru Amar Das • Guru Ram Das • Guru Arjan Dev • Guru Har Gobind • Guru Har Rai • Har Krishan • Guru Teg Bahadur • Guru Gobind Singh • Guru Granth Sahib • Sikh Bhagats

Víry a principy • Základní hodnoty • Zákazy • Technika a metody • Další pozorování

Ardās • Amrit Sanskar • Chaṛdī Kalā • Dasvand • Pět Ks • Kirat Karō • Kirtan • Langar • Nām Japō • Simran • Tři pilíře • Vaṇḍ Chakkō

Doporučujeme:  Kaivalja

Guru Granth Sahib • Adi Granth • Dasam Granth • Bani • Chaupai • Jaap Sahib • Japji Sahib • Mool Mantar • Rehras • Sukhmani Sahib • Tav-Prasad Savaiye

Historie • Ek Onkar • Gurdwara • Harmandir Sahib • Historie • Khalsa • Khanda • Literatura • Hudba • Jména • Místa • Politika • Satguru • Sikhové • Waheguru • Bhagat Farid • Bhagat Kabir • Historie Paňdžábu • Sardar • Takhat

Nástupnictví a linie (parampara)

Slovo parampara (sanskrtsky परमपरा) označuje dlouhou posloupnost učitelů a učedníků v tradiční indické kultuře. Hinduistický slovník definuje paramparu jako „linii duchovních guru v autentické posloupnosti zasvěcení; řetěz mystické moci a autorizované kontinuity, předávané z guru na guru“. V sanskrtu slovo doslova znamená: Nepřerušená posloupnost.

Parampara je také známá jako Guru (učitel) Shishya (žák) parampara nebo guru parampara, kde se znalosti (v jakémkoli oboru) předávají (neředěné) přes následující generace. Je to tradiční způsob pobytové formy vzdělávání, kdy Shishya zůstává se svým Guru jako členem rodiny a získává vzdělání jako pravý žák. Mezi domény mohou patřit duchovní, umělecké (kala कला jako je hudba nebo tanec) nebo vzdělávací.

Lane, profesor sociologie a od roku 2005 bývalý člen a kritik Radhy Soami Satsang Beas, v roce 1997 tvrdil, že na základě jeho výzkumu hnutí Radha Soami jen málo guru má bezchybný dobře zdokumentovaný rodokmen a že mezi různými učedníky, kteří tvrdí, že jsou jedinými legitimními nástupci svého guru, dochází poměrně často ke konfliktům.

Pohledy na „guru“ z pohledu západní kultury

Swami Vivekananda v Londýně, 1896

Jako alternativu k zavedeným náboženstvím vzhlíželi někteří lidé v Evropě a USA, kteří nepocházeli z Indie, k duchovním průvodcům a guru z Indie a hledali je, aby jim poskytli odpovědi na smysl života a dosáhli přímější zkušenosti bez intelektualismu a filozofie. Gurusové z mnoha denominací cestovali do západní Evropy a USA a zakládali následovníky. Jedním z prvních, kdo tak učinil, byl Swami Vivekananda, který promluvil ke Světovému parlamentu náboženství, který se shromáždil v Chicagu v Illinois v roce 1893.

Zejména v šedesátých a sedmdesátých letech si mnoho guru pořídilo skupiny mladých následovníků v západní Evropě a v USA. Podle amerického sociologa Davida G. Bromleyho to bylo částečně způsobeno zrušením čínského zákona o vyloučení (United States) v roce 1965, který povoloval asijským guruům vstup do USA. Podle nizozemské indoložky Albertiny Nugterenové bylo zrušení jen jedním z několika faktorů a podružným ve srovnání se dvěma nejdůležitějšími příčinami vzestupu všeho „východního“: poválečnou mezikulturní mobilitou a všeobecnou nespokojeností se zavedenými západními hodnotami.*Podle profesora sociologie Stephena A. Kenta z University of Alberta and Kranenborg (1974) bylo jedním z důvodů, proč se v sedmdesátých letech mladí lidé včetně hippies obrátili na guru, protože zjistili, že drogy jim otevřely existenci transcendentálu nebo protože se chtěli sjet bez drog. Podle Kenta bylo dalším důvodem, proč se to tehdy v USA dělo tak často, protože někteří protivietnamští váleční demonstranti a političtí aktivisté byli opotřebovaní nebo rozčarovaní z možností změnit společnost politickými prostředky a jako alternativa se obrátili k náboženským prostředkům. Na rozdíl od situace v Indii byli tito cizí guruové pro evropské a americké společnosti neobvyklí, noví a cizí a někdy vedli k opozici proti skupinám. Jedním z příkladů skupiny, která čelila opozici, bylo hnutí Hare Krishna (ISKCON) založené A.C. Bhaktivedantou Swami Prabhupada v roce 1966, jehož mnozí následovníci dobrovolně přijali na plný úvazek náročný asketický životní styl bhakti jógy, což ostře kontrastovalo s velkou částí tehdejší populární kultury.

Podle Kranenborga (1984) Ježíš odpovídá hinduistické definici a charakteristikám guru.

Hodnocení a kritika guru a guru-šišja tradice jsou v diskurzu o kultech a nových náboženských hnutích zastávány západními sekulárními učenci, teology, antikultisty a skeptiky.

Pozoruhodné skandály a kontroverze

Některé významné skandály a kontroverze týkající se guruů nebo skupin, které založili, jsou:

„Etymologická odvozenina slova guru je v tomto verši od Guru Gity: ‚Kořen gu znamená temnotu; ru pro její odstranění. Odstranění temnoty nevědomosti v srdci je naznačeno slovem guru’“ (pozn.: Guru Gita je duchovní text v Markandeya Puraně, ve formě dialogu mezi Sivou a Parvati o povaze guru a guru/žák relantionship.)

[…] termín je kombinací dvou slov gu (tma) a ru (světlo), takže dohromady znamenají božské světlo, které rozptýlí veškerou tmu.“

„guru je světlo, které rozptyluje temnotu nevědomosti“

gukāram ca gunatitam rukāram rupavarjitam gunatitasvarupam ca yo dadyātsa guruh smrtah