Fenomén (množné číslo: fenomén) je pozorovatelná událost, zejména něco zvláštního (doslova něco, co lze vidět, odvozeno z řeckého slova phainomenon = pozorovatelný).
Fenomén má specializovaný význam ve filosofii Immanuela Kanta, který postavil termín Fenomén do kontrastu s noumenonem. Fenomény tvoří svět tak, jak ho prožíváme, na rozdíl od světa, jak existuje nezávisle na našich zkušenostech (věc-v-sobě, ‚das Ding an sich‘). Lidé nemohou podle Kanta znát věci-v-sobě, pouze věci tak, jak je prožíváme my. Proto by se filosofie – termín „filosofie“ v Kantově době sloužící jako přibližný ekvivalent toho, čemu se dnes říká „věda“ – měla zabývat pochopením jevů.[citace nutná]
Pojem „fenomenologie“ vedl k filozofické tradici známé jako fenomenologie. K předním osobnostem fenomenologie patří Hegel, Husserl, Heidegger, Merleau-Ponty a Derrida.
Kantův popis jevů byl také chápán jako vlivný ve vývoji psychodynamických modelů psychologie a teorií týkajících se způsobů interakce mozku, mysli a vnějšího světa.
Fenomén v obecném slova smyslu
Obecně platí, že kromě specializovaného použití jako termínu ve filosofii, fenomén znamená jakoukoli pozorovatelnou událost. Fenomény tvoří surová data vědy. Byl to pokus vysvětlit jevy jako: zemětřesení, blesky, déšť, oheň, východ slunce, bouřka, rezivění, které vedou k rozvoji moderní vědy. Fenomény jsou často využívány technologií.
Je možné vyjmenovat jevy, které jsou relevantní pro téměř každý obor snažení, například v případě optiky a světla lze vyjmenovat pozorovatelné jevy pod tématem optický jev.
Možností je mnoho, například:
Některé pozorovatelné události jsou běžné, některé vyžadují jemnou manipulaci s drahým a citlivým zařízením. Některé jsou významnými experimenty, které vedly k převratným objevům.
Existuje třída jevů, které leží mimo obecně přijímané poznatky a které znalí vědci spíše zlehčují. Shromažďují se a diskutují pod tématem anomální jev.