Pět skandhí (sanskrt) nebo khandhí (páli) je pět „agregátů“, které podle buddhistické fenomenologie kategorizují nebo tvoří veškerou individuální zkušenost. Důležitým důsledkem buddhismu je, že „osoba“ je tvořena těmito pěti agregáty, za nimiž není žádné „já“.
V tradici Theravady utrpení vzniká tehdy, když se člověk ztotožní s agregátem nebo na něm jinak lpí; tudíž utrpení zaniká tím, že se člověk vzdá vazeb na agregáty. Tradice Mahájány dále uvádí, že konečná svoboda se realizuje hlubokým proniknutím do niterně prázdné povahy všech agregátů.
Mimo buddhistických didaktických kontextů může „skandha“ znamenat hmotu, hromadu, svazek nebo kmen stromu.
Buddhismus a psychologie
Buddhistická psychologie
Buddhistická filozofie
Buddhismus a psychoanalýza
Buddhismus a psychoterapie
V pálijském kánonu jsou agregáty kauzálně příbuzné takto:
V tomto schématu jsou forma, mentální agregáty a vědomí vzájemně závislé.
Jiná buddhistická literatura popisuje agregáty jako vznikající lineárně nebo progresivně, od formy přes cit, vnímání, mentální útvary až po vědomí.
Bhikkhu Bodhi (2000b, str. 840) uvádí, že zkoumání agregátů má „kritickou roli“ v Buddhově učení z více důvodů, včetně:
Níže uvádíme úryvky z literatury Pāli, které potvrzují hodnocení Bhikkhu Bodhiho.
Konečný referent utrpení
V prvním Buddhově diskurzu, „Dhammacakkappavattana Sutta“ („The Setting in Motion the Wheel of Truth Discourse“, SN 56:11 ), poskytuje klasické zpracování první ze svých Čtyř ušlechtilých pravd, „The Truth of Suffering“ (Dukkhasacca):
Podle Thanissara (2002):
Jakým způsobem agregáty trpí? Za to se můžeme obrátit na Khandhavagga suttas.
Samjutta Nikaja obsahuje knihu s názvem „Khandhavagga“ („Kniha agregátů“) sestavující více než sto sút vztahujících se k pěti agregátům. Typická pro tyto súty je „Upadaparitassana Sutta“ („Rozrušování prostřednictvím přilnavé rozmluvy“, SN 22:7), která částečně uvádí:
Řečeno jinak, pokud bychom se měli ztotožnit s agregátem, pak bychom se k němu přimkli (upadana); a vzhledem k tomu, že všechny agregáty jsou nestálé (anicca), pak by bylo pravděpodobné, že bychom na určité úrovni zažili rozčilení (paritassati) nebo ztrátu nebo zármutek nebo stres nebo utrpení (viz dukkha). Proto pokud se chceme osvobodit od utrpení, je moudré zakusit agregáty jasně, bez přimknutí nebo toužení (tanha), jako odhlédneme-li od jakékoli představy o sobě (anatta).
Mnohé sutty v Khandhavagga vyjadřují agregáty v kontextu následující posloupnosti:
Abychom uvedli zjednodušený příklad, pokud člověk věří, že „toto tělo je moje“ nebo „já existuji v tomto těle“, pak jak jeho tělo stárne, onemocní a blíží se smrti, takový člověk pravděpodobně zažije touhu po mládí nebo zdraví nebo věčný život, pravděpodobně se bude děsit stárnutí a nemoci a smrti a pravděpodobně bude trávit mnoho času a energie ztracené ve strachu, fantaziích a nakonec marných aktivitách.
V Nikájích je to přirovnáváno ke střelbě druhým šípem, kde první šíp je fyzický jev (jako v tomto případě tělesný projev spojený se stárnutím nebo nemocí či umíráním) a druhý je duševní utrpení neukázněné mysli spojené s fyzickým jevem (viz Sallatha Sutta).
Na druhou stranu ten, kdo má disciplinovanou mysl a je schopen vnímat toto tělo jako soubor agregátů, bude zbaven takového strachu, frustrace a časově náročného úniku.
Ale jak se člověk stane vědomým a pak nechá jít své vlastní ztotožnění s agregáty nebo lpění na nich? Níže je úryvek z klasické Satipatthana Sutta, který ukazuje, jak tradiční praktiky všímavosti mohou probudit porozumění, uvolnění a moudrost.
Uvolnění prostřednictvím agregátní kontemplace
Tudíž skrze kontemplaci všímavosti člověk vidí „agregát jako agregát“ – vidí, jak vzniká a rozplývá se. Takové jasné vidění vytváří prostor mezi agregátem a lpěním, prostor, který zabrání vzniku a šíření lpění, a tím zmenší budoucí utrpení.
Jako doplňkový způsob, v druhém Buddhově diskurzu, Anattalakkhana Sutta („Charakteristika nesmyslnosti“, SN 22:59), Buddha nařizuje:
Jak je vidět níže, tradice Mahájány pokračuje v tomto používání agregátů k dosažení sebeosvobození.
V jedné z nejznámějších deklarací mahájánového buddhismu jsou uvedeny agregáty:
Co to znamená? Do jaké míry se jedná o odklon od výše uvedené perspektivy Theravady? Navíc, obecněji, jak jsou agregáty používány v mahájánské literatuře? Těmito otázkami se zabýváme níže.
Vnitřní prázdnota všech věcí
Klasická „Prajnaparamita Hridaya Sutra“ („Srdeční Sutra“) začíná:
Jinými slovy, zatímco Sutta Pitaka obvykle nařizuje zadržet agregáty bez lpění nebo sebeidentifikace, Prajnaparamita vede k zadržení agregátů jako bez vlastní reality.
Thich Nhat Hanh interpretuje toto prohlášení jako:
Hmatatelnost a transcendence
To znamená, že z pohledu mahájány agregáty vyjadřují relativní (nebo konvenční) prožívání světa jednotlivcem, i když Absolutní pravda je skrze ně realizována.
Vajrayana tradice dále rozvíjí agregáty ve smyslu mahamudra epistemologie a tantrické reifikace.
Pravda o naší nehmotnosti
S odkazem na učení mahamudry, Chogyam Trungpa (Trungpa, 2001, s. 10-12; a Trungpa, 2002, s. 124, 133-4) identifikuje agregát formy jako „solidifikaci“ nevědomosti (Pali, avijja; Skt., avidya), umožňující člověku mít iluzi „vlastnit“ stále dynamickou a prostornou moudrost (Pali, vijja; Skt. vidya), a tím být základem pro vytvoření dualistického vztahu mezi „já“ a „ostatní“.
Podle Trungpy Rinpočhe (1976, s. 20-22) je pět skandhů „soubor buddhistických konceptů, které popisují zkušenost jako pětistupňový proces“ a že „celý vývoj pěti skandhů…je z naší strany pokusem zaštítit se před pravdou naší nehmotnosti“, zatímco „praktikováním meditace je vidět průhlednost tohoto štítu.“ (tamtéž, s. 23)
Manifestace božstev Bardo
Trungpa Rinpočhe píše (2001, str. 38):
Možná právě v tomto smyslu tibetská Kniha mrtvých (Fremantle & Trungpa, 2003) vytváří následující asociace mezi agregáty a tantrickými božstvy během barda po smrti:
Vztah k jiným buddhistickým konceptům
„Tato pasáž potvrzuje privilegované postavení vědomí mezi pěti agregáty. Zatímco všechny agregáty jsou podmíněnými jevy vyznačujícími se těmito třemi charakteristikami, vědomí slouží jako spojovací nit osobní kontinuity prostřednictvím posloupnosti znovuzrození… Ostatní čtyři agregáty slouží jako ‚stanice pro vědomí‘ (vinnanatthitiyo: viz [SN] 22:53-54). Ani vědomí však není totožnou entitou, ale posloupností závisle vzniklých příležitostí poznávání; viz MN I 256-60.“