Třes

Třes je neúmyslný, do jisté míry rytmický svalový pohyb, který zahrnuje pohyby (kmitání) jedné nebo více částí těla. Je to nejčastější ze všech mimovolních pohybů a může postihovat ruce, paže, hlavu, obličej, hlasivky, trup a nohy. Většina třesu se vyskytuje na rukou. U některých lidí je třes příznakem jiné neurologické poruchy. Velmi častým druhem třesu je drkotání zubů, obvykle vyvolané nízkými teplotami nebo strachem.

Třes je obecně způsoben problémy v částech mozku, které ovládají svaly v celém těle nebo v určitých oblastech, jako jsou ruce. Mezi neurologické poruchy nebo stavy, které mohou způsobovat třes, patří roztroušená skleróza, mrtvice, traumatické poranění mozku a neurodegenerativní onemocnění, která poškozují nebo ničí části mozkového kmene nebo mozečku. Mezi další příčiny patří užívání některých léků (např. amfetaminů, kofeinu, kortikosteroidů a léků užívaných při některých psychiatrických poruchách), zneužívání alkoholu nebo odvykání, otrava rtutí, hyperaktivní štítná žláza nebo selhání jater. Třes může být příznakem hypoglykémie, stejně jako bušení srdce, pocení a úzkost.
Třes může být také způsoben nedostatkem spánku nebo vitamínů nebo stresem.
Je také známo, že nedostatek hořčíku a vitaminu B1 způsobuje třes nebo chvění, které po odstranění nedostatku ustoupí. Viz hořčík v biologii.
Některé formy třesu jsou dědičné a vyskytují se v rodinách, zatímco u jiných není známa žádná příčina. Třes může být také způsoben kousnutím některých pavouků, např. australského pavouka sklípkana.

Mezi charakteristické znaky může patřit rytmické třesení rukou, paží, hlavy, nohou nebo trupu, třesoucí se hlas, potíže s psaním nebo kreslením nebo problémy s držením a ovládáním náčiní, například vidličky. Některý třes může být vyvolán nebo se může zesílit během stresu nebo silných emocí, když je jedinec fyzicky vyčerpaný nebo při určitých polohách či pohybech.

Třes se může objevit v každém věku, ale nejčastěji se vyskytuje u osob středního a vyššího věku. Může být příležitostný, dočasný nebo se může vyskytovat přerušovaně. Třes postihuje stejně muže i ženy.

Třes se nejčastěji klasifikuje podle klinických příznaků a příčiny nebo původu. Mezi nejznámější formy třesu a jejich příznaky patří:

Třes může být také důsledkem jiných stavů. Alkoholismus, nadměrná konzumace alkoholu nebo odvykání alkoholu může vést k poškození některých nervových buněk a následnému třesu známému jako asterixis. Naopak malé množství alkoholu může přispět ke snížení familiárního a esenciálního třesu, ale mechanismus, který za tím stojí, není znám. Třes při periferní neuropatii se může objevit, když jsou nervy, které zásobují svaly těla, traumatizovány zraněním, nemocí, abnormalitou v centrálním nervovém systému nebo v důsledku systémových onemocnění. Periferní neuropatie může postihovat celé tělo nebo určité oblasti, například ruce, a může mít progresivní charakter. Výsledná ztráta smyslů se může projevovat třesem nebo ataxií (neschopností koordinovat volní svalové pohyby) postižených končetin a problémy s chůzí a rovnováhou. Klinické charakteristiky mohou být podobné jako u pacientů s esenciálním třesem.
Mezi příznaky odvykání tabáku patří také třes.

Doporučujeme:  Smyslová substituce

Při fyzikálním vyšetření může lékař určit, zda se třes vyskytuje především při činnosti nebo v klidu. Lékař také zkontroluje symetrii třesu, případnou ztrátu citlivosti, slabost nebo svalovou atrofii či snížené reflexy. Podrobná rodinná anamnéza může ukázat, zda je třes dědičný. Vyšetření krve nebo moči může odhalit poruchy funkce štítné žlázy, jiné metabolické příčiny a abnormální hladiny některých chemických látek, které mohou způsobovat třes. Tyto testy mohou také pomoci identifikovat přispívající příčiny, jako je interakce s léky, chronický alkoholismus nebo jiný stav či onemocnění. Diagnostické zobrazovací vyšetření pomocí CT nebo MRI může pomoci určit, zda je třes důsledkem strukturální poruchy nebo degenerace mozku.

Lékař provede neurologické vyšetření, aby posoudil funkci nervů a motorické a senzorické schopnosti. Cílem testů je zjistit případná funkční omezení, jako jsou potíže s psaním rukou nebo schopnost držet příbor či hrnek. Pacient může být požádán, aby si položil prst na špičku nosu, nakreslil spirálu nebo provedl jiné úkoly či cvičení.

Lékař může nařídit elektromyogram k diagnostice svalových nebo nervových problémů. Tento test měří mimovolní svalovou aktivitu a reakci svalů na nervovou stimulaci.

Stupeň třesu by měl být posuzován ve čtyřech polohách. Třes pak lze klasifikovat podle toho, která poloha třes nejvíce zvýrazňuje:

Většinu třesu nelze vyléčit. Vhodná léčba závisí na přesné diagnóze příčiny. Některé třesy reagují na léčbu základního onemocnění. Například v některých případech psychogenního třesu může léčba základního psychického problému pacienta způsobit vymizení třesu.

U několika forem třesu je k dispozici symptomatická farmakologická léčba:

Často se doporučuje vyřadit ze stravy „spouštěče“ třesu, jako je kofein a jiné stimulanty.

Fyzikální terapie může u některých pacientů pomoci snížit třes a zlepšit koordinaci a ovládání svalů. Fyzioterapeut zhodnotí polohu pacienta z hlediska třesu, svalové kontroly, svalové síly a funkčních dovedností. K získání kontroly pohybu je někdy užitečné naučit pacienta zapírat postiženou končetinu během třesu nebo držet postiženou ruku u těla. Některým pacientům mohou pomoci koordinační a balanční cvičení. Někteří terapeuti doporučují používat závaží, dlahy, jiné adaptivní pomůcky a speciální talíře a nádobí na jídlo.

Doporučujeme:  George Perry

Chirurgický zákrok, jako je thalamotomie a hluboká mozková stimulace, může zmírnit některé projevy třesu. Tyto operace se obvykle provádějí pouze v případě, že je třes závažný a nereaguje na léky.

Talamotomie, která spočívá ve vytvoření lézí v oblasti mozku zvané thalamus, je poměrně účinná při léčbě pacientů s esenciálním, mozečkovým nebo parkinsonským třesem. Tento nemocniční zákrok se provádí v lokální anestezii, přičemž pacient je při vědomí. Poté, co je pacientova hlava upevněna v kovovém rámu, chirurg zmapuje mozek pacienta a lokalizuje thalamus. Do lebky je vyvrtán malý otvor a do thalamu je zavedena elektroda s řízenou teplotou. Elektrodou prochází nízkofrekvenční proud, který aktivuje třes a potvrdí správné umístění. Jakmile je místo potvrzeno, elektroda se zahřeje, aby se vytvořila dočasná léze. Provede se testování řeči, jazyka, koordinace a případné aktivace třesu. Pokud se nevyskytnou žádné problémy, sonda se opět zahřeje a vytvoří se 3mm trvalá léze. Po ochlazení na tělesnou teplotu se sonda vyndá a otvor v lebce se zakryje. Léze způsobí trvalé vymizení třesu, aniž by došlo k narušení senzorické nebo motorické kontroly.

Hluboká mozková stimulace (DBS) využívá implantovatelné elektrody k vysílání vysokofrekvenčních elektrických signálů do thalamu. Elektrody se implantují výše popsaným způsobem. Pacient pomocí ručního magnetu zapíná a vypíná generátor pulzů, který je chirurgicky implantován pod kůži. Elektrická stimulace dočasně vyřadí třes a v případě potřeby ji lze „zvrátit“ vypnutím implantované elektrody. Baterie v generátoru vydrží přibližně 5 let a lze je chirurgicky vyměnit. DBS se v současné době používá k léčbě parkinsonského třesu a esenciálního třesu.

Mezi nejčastější vedlejší účinky operace třesu patří dysartrie (problémy s motorickým ovládáním řeči), dočasné nebo trvalé kognitivní poruchy (včetně zrakových a učebních obtíží) a problémy s rovnováhou.

Vedle medikace, rehabilitačních programů a chirurgických zákroků se jako technika, která je schopna potlačit účinky třesu na lidský organismus, ukázala aplikace biomechanické zátěže na pohyb. V literatuře bylo zjištěno, že většina různých typů třesu reaguje na biomechanickou zátěž. Zejména bylo klinicky ověřeno, že zvýšení tlumení a/nebo setrvačnosti horní končetiny vede ke snížení třesového pohybu. Biomechanická zátěž spočívá v použití vnějšího zařízení, které buď pasivně, nebo aktivně mechanicky působí paralelně s horní končetinou. Tento jev dává vzniknout možnosti ortotického zvládání tremoru.

Doporučujeme:  Lidská evoluce

Na tomto principu je založen vývoj neinvazivních ambulantních robotických exoskeletů pro horní končetiny, které jsou slibným řešením pro pacienty, kteří nemohou využít medikaci k potlačení třesu. V této oblasti se objevily robotické exoskelety ve formě ortéz, které poskytují pohybovou asistenci a funkční kompenzaci postiženým osobám. Ortéza je nositelné zařízení, které působí souběžně s postiženou končetinou. V případě řízení třesu musí ortéza působit tlumivým nebo setrvačným zatížením na vybranou sadu kloubů končetiny.

Některé studie nedávno prokázaly, že exoskeletony mohou u všech uživatelů dosáhnout konzistentní 40% redukce síly třesu, přičemž u uživatelů s těžkým třesem mohou dosáhnout redukce síly třesu v řádu 80 % v konkrétních kloubech. Uživatelé navíc uváděli, že exoskelet neovlivňuje jejich volní pohyb. Tyto výsledky naznačují proveditelnost potlačení třesu prostřednictvím biomechanické zátěže.

Hlavní nevýhodou tohoto mechanického řízení třesu jsou: (1) výsledná objemná řešení, (2) neúčinnost přenosu zátěže z exoskeletu na lidský pohybový aparát a (3) technologická omezení z hlediska technologií aktuátorů. V tomto ohledu se současné trendy v této oblasti zaměřují na hodnocení koncepce biomechanického zatěžování třesu prostřednictvím selektivní funkční elektrické stimulace (FES) založené na detekci mimovolní (třesové) motorické aktivity řízené interakcí (Brain-to-Computer Interaction) BCI.

Dyskineze: Atetóza – třes – dyskineze

Nůžková chůze – Cerebelární ataxie – Festinující chůze – Marche a petit pas – Propulsivní chůze – Dupavá chůze – Spastická chůze – Magnetická chůze

Krokovitá chůze – Antalgická chůze

Křeč (trizmus) – Fascikulace – Fibrilace – Myokymie – Křeč

Myopatická chůze – Trendelenburgova chůze – Holubí chůze

Rachitický růženec – Clubbing

anat (n/s/m/p/4/e/b/d/c/a/f/l/g)/phys/devp

noco (m/d/e/h/v/s)/cong/tumr, sysi/epon, injr

procenta, ostatní (N1A/2AB/C/3/4/7A/B/C/D)

anat(h/r/t/c/b/l/s/a)/phys(r)/devp/prot/nttr/nttm/ntrp

noco/auto/cong/tumr, sysi/epon, injr

anat (h/n, u, t/d, a/p, l)/phys/devp/hist

noco (m, s, c)/cong (d)/tumr, sysi/epon, injr