Zásady z Yogyakarty o uplatňování mezinárodního práva v oblasti lidských práv ve vztahu k sexuální orientaci a genderové identitě jsou souborem zásad týkajících se sexuální orientace a genderové identity, jejichž cílem je uplatňovat normy mezinárodního práva v oblasti lidských práv při řešení zneužívání lidských práv leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT) a otázek intersexuality. Zásady byly vypracovány na zasedání Mezinárodní komise právníků, Mezinárodní služby pro lidská práva a odborníků na lidská práva z celého světa na univerzitě Gadjah Mada na Jávě ve dnech 6. až 9. listopadu 2006. Závěrečný dokument „obsahuje 29 zásad přijatých jednomyslně experty spolu s doporučeními vládám, regionálním mezivládním institucím, občanské společnosti a samotné OSN“. Zásady jsou pojmenovány podle města Yogyakarta, kde se konference konala. Tyto zásady nebyly státy přijaty ve formě smlouvy, a samy o sobě tedy nejsou právně závaznou součástí mezinárodního práva v oblasti lidských práv. Zásady však mají sloužit jako výkladová pomůcka ke smlouvám o lidských právech.
Záměrem signatářů bylo, aby byly zásady z Yogyakarty přijaty jako univerzální norma, která potvrzuje závazný mezinárodní právní standard, který musí dodržovat všechny státy, ale některé státy vyjádřily výhrady.
V souladu s hnutím směřujícím k zavedení základních lidských práv pro všechny lidi se Yogyakartské zásady výslovně zabývají sexuální orientací a genderovou identitou. Zásady byly vypracovány v reakci na případy zneužívání hlášené z celého světa. Jednalo se o příklady sexuálních útoků a znásilnění, mučení a špatného zacházení, mimosoudních poprav, vražd ze cti, narušování soukromí, svévolného zatýkání a věznění, zneužívání lékařské péče, odepření svobody projevu a shromažďování a diskriminace, předsudků a stigmatizace v oblasti práce, zdraví, vzdělávání, bydlení, přístupu ke spravedlnosti a přistěhovalectví. Odhaduje se, že tyto problémy se týkají milionů lidí, kteří jsou nebo byli terčem útoků na základě domnělé nebo skutečné sexuální orientace nebo genderové identity.
Na internetových stránkách propagujících zásady se uvádí, že se objevují obavy z porušování lidských práv lidí kvůli jejich sexuální orientaci nebo genderové identitě. Ačkoli nástroje OSN v oblasti lidských práv podrobně popisují povinnosti zajistit ochranu lidí před diskriminací a stereotypy, což zahrnuje i projevy sexuální orientace nebo genderové identity lidí, uplatňování těchto práv je na mezinárodní úrovni roztříštěné a nejednotné. Cílem Zásad je zajistit jednotné chápání uplatňování mezinárodního práva v oblasti lidských práv ve vztahu k sexuální orientaci a genderové identitě.
Ve dnech 6. až 9. listopadu 2006 se v indonéské Yogyakartě konal mezinárodní seminář právních expertů na lidská práva. Seminář objasnil povahu, rozsah a provádění závazků států v oblasti lidských práv podle stávajících smluv a zákonů o lidských právech ve vztahu k sexuální orientaci a genderové identitě. Zásady, které z tohoto setkání vzešly, přijali odborníci na lidská práva z celého světa, mezi nimiž byli soudci, akademici, bývalý vysoký komisař OSN pro lidská práva, nevládní organizace a další. Irský odborník na lidská práva Michael O’Flaherty byl zpravodajem zodpovědným za přípravu a rozvoj zásad přijatých na setkání v Yogyakartě. Spolupředsedajícími byli Vitit Muntarbhorn a Sonia Onufer Corrêa.
Sestavovatelé vysvětlují, že zásady podrobně popisují, jak lze mezinárodní právo v oblasti lidských práv aplikovat na otázky sexuální orientace a genderové identity, a to způsobem, který potvrzuje mezinárodní právo a kterým mohou být vázány všechny státy. Tvrdí, že všude tam, kde jsou lidé uznáváni jako svobodní a rovní v důstojnosti a právech, by to mělo zahrnovat i LGBT osoby. Tvrdí, že normy v oblasti lidských práv lze vykládat z hlediska sexuální orientace a genderové identity, pokud se dotýkají otázek mučení a násilí, mimosoudních poprav, přístupu ke spravedlnosti, soukromí, svobody před diskriminací, svobody projevu a shromažďování, přístupu k zaměstnání, zdravotní péči, vzdělávání a otázek přistěhovalectví a uprchlictví. Cílem zásad je vysvětlit, že státy jsou povinny zajistit rovný přístup k lidským právům, a každá zásada doporučuje, jak toho dosáhnout, přičemž zdůrazňuje odpovědnost mezinárodních agentur za podporu a zachování lidských práv.
Zásady jsou založeny na uznání práva na nediskriminaci. Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva (CESCR) se těmito otázkami zabýval ve svých obecných komentářích, výkladových textech, které vydává za účelem objasnění plného významu ustanovení Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. V obecných připomínkách č. 18 z roku 2005 (o právu na práci), č. 15 z roku 2002 (o právu na vodu) a č. 14 z roku 2000 (o právu na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví) uvedl, že Pakt zakazuje jakoukoli diskriminaci mimo jiné na základě pohlaví a sexuální orientace, „která má za cíl nebo následek zmaření nebo narušení rovného užívání nebo výkonu [dotčeného práva]“.
Výbor pro odstranění diskriminace žen (CEDAW), přestože se touto otázkou nezabýval ve svém obecném komentáři ani jinak neupřesnil použitelná ustanovení Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, několikrát kritizoval státy za diskriminaci na základě sexuální orientace. Zabýval se například také situací v Kyrgyzstánu a doporučil, aby „lesbismus byl znovu pojat jako sexuální orientace a aby byly zrušeny tresty za jeho praktikování“.
Yogyakartské zásady byly představeny na akci OSN v New Yorku 7. listopadu 2007, kterou společně sponzorovaly Argentina, Brazílie a Uruguay. Organizace Human Rights Watch vysvětluje, že prvním krokem na cestě k tomuto cíli by bylo zrušení trestnosti homosexuality v 77 zemích, které stále ještě trestají osoby žijící ve stejnopohlavních vztazích, a zrušení trestu smrti v sedmi zemích, které stále ještě trest smrti za takové sexuální praktiky udělují.
Principů se chopily skupiny hájící lidská práva a práva LGBT a diskuse se objevila v gay tisku, jakož i v akademických článcích a učebnicích (viz bibliografie).
Tyto zásady, které vysvětlují, jakým způsobem je třeba uplatňovat stávající zákony o lidských právech v konkrétních situacích týkajících se zkušeností LGBT osob, ovlivnily návrh deklarace OSN o sexuální orientaci a genderové identitě z roku 2008.
Vernor Muñoz, zvláštní zpravodaj OSN pro právo na vzdělání, předložil v červenci 2010 Valnému shromáždění OSN průběžnou zprávu o lidském právu na komplexní sexuální výchovu, v níž citoval Yogyakartské zásady jako standard lidských práv. V následné diskusi většina členů třetího výboru Valného shromáždění doporučila zásady nepřijmout. Zástupce Malawi, který hovořil jménem všech afrických států, argumentoval, že zpráva:
Odráží snahu zavést kontroverzní pojmy a nerespektování Kodexu chování držitelů mandátu pro zvláštní postupy, jak je uvedeno v rezoluci Rady pro lidská práva 8/4. Vyjádřila znepokojení nad reinterpretací stávajících nástrojů, zásad a pojmů v oblasti lidských práv. Zpráva rovněž selektivně citovala obecné komentáře a doporučení pro jednotlivé země vydané smluvními orgány a propagovala kontroverzní a neuznávané zásady, včetně tzv. yogyakartských principů, aby ospravedlnila jeho osobní názor.
Trinidad a Tobago jménem karibských států, které jsou členy CARICOM, uvedl, že zvláštní zpravodaj „se rozhodl ignorovat svůj mandát, jak je stanoven v rezoluci Rady pro lidská práva 8/4, a místo toho se zaměřil na takzvané ‚lidské právo na komplexní vzdělání'“. Takové právo neexistuje podle žádného mezinárodně dohodnutého nástroje nebo zákona o lidských právech a jeho pokusy o jeho vytvoření daleko překročily jeho mandát i mandát Rady pro lidská práva.“ Zástupce Mauritánie, který hovořil jménem skupiny arabských států, uvedl, že arabské státy jsou „zděšeny“, a obvinil zpravodaje z pokusu prosazovat „kontroverzní doktríny, které se netěší všeobecnému uznání“, a „nově definovat zavedené koncepty vzdělávání v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví nebo obecněji lidských práv“. Ruská federace vyjádřila „zklamání a zásadní nesouhlas se zprávou“ a napsala zpravodajce:
Jako odůvodnění svých závěrů uvedl řadu dokumentů, které nebyly schváleny na mezivládní úrovni, a které proto nelze považovat za autoritativní vyjádření názoru mezinárodního společenství. Odvolával se zejména na Jogjarkartské zásady a také na Mezinárodní technické pokyny k sexuální výchově. Provádění různých ustanovení a doporučení posledně jmenovaného dokumentu by mělo za následek trestní stíhání za takové trestné činy, jako je například korumpování mládeže.
Mezitím Rada Evropy v dokumentu „Lidská práva a genderová identita“ uvádí, že zásada č. 3 Jogjakartských zásad má „zvláštní význam“. Vzhledem k tomu, že manželství osob stejného pohlaví je možné pouze v pěti členských státech Rady Evropy, musí se transgenderové osoby, které již uzavřely manželství, obvykle rozvést ještě před tím, než bude jejich nové pohlaví oficiálně uznáno, ačkoli v mnoha případech by raději zůstaly právně uznanou rodinnou jednotkou, zejména pokud mají děti. Takové vynucené rozvody mohou mít negativní dopad na děti z manželství.“ (3.2.2) Doporučují, aby členské státy „zrušily sterilizaci a další povinné lékařské zákroky jako nezbytný právní požadavek pro uznání pohlavní identity osoby v zákonech upravujících proces změny jména a pohlaví“ (V.4) a také aby „zpřístupnily transgenderovým osobám zákroky na změnu pohlaví, jako je hormonální léčba, operace a psychologická podpora, a zajistily, aby byly hrazeny ze systémů veřejného zdravotního pojištění“. (V.5) Podobně Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo 23. března 2010 dokument nazvaný „Diskriminace na základě sexuální orientace a genderové identity“, v němž označuje předsudek, že „homosexualita je nemorální“, za „subjektivní názor, který obvykle vychází z náboženských dogmat a který v demokratické společnosti nemůže být základem pro omezování práv ostatních“. Dokument tvrdil, že přesvědčení, že „homosexualita zhoršuje demografickou krizi a ohrožuje budoucnost národa“, je „nelogické“ a že „právní uznání párů stejného pohlaví nemá žádný vliv na to, zda heterosexuálové uzavírají manželství nebo mají děti“.
Americká konzervativní nátlaková skupina Catholic Family and Human Rights Institute prohlásila, že zásady mohou znehodnotit koncept rodiny a mohou být použity k omezení svobody projevu.
Samotné zásady jsou obsáhlým dokumentem, který se zabývá právními otázkami. Na internetových stránkách, které byly zřízeny za účelem uchovávání a zpřístupnění zásad, je uveden jejich přehled, který zde uvádíme v plném znění:
Sexuální výchova je základním nástrojem pro ukončení diskriminace osob s odlišnou sexuální orientací. Velmi důležitým příspěvkem k myšlení v této oblasti byly Jogjakartské zásady z roku 2006 o uplatňování mezinárodního práva v oblasti lidských práv ve vztahu k sexuální orientaci a genderové identitě. Zvláštní zpravodaj se plně ztotožňuje se zásadami 16, které se konkrétně týkají práva na vzdělání.