Nadaní studenti jsou ve své podstatě [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] ohroženi. Je u nich více než průměrná pravděpodobnost [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] že se u nich projeví akademické selhání a objeví se u nich problémy se společenským chováním a duševními poruchami. Tento koncept byl formálně stanoven v roce 1972 v USA v Marlandově zprávě, do té doby americkým komisařem pro vzdělávání S. P. Marlandem:
Nadané a nadané děti jsou ve skutečnosti deprivovány a mohou utrpět psychickou újmu a trvalé zhoršení jejich schopností dobře fungovat, které je stejné nebo větší než podobná deprivace, kterou trpí jakákoli jiná populace se zvláštními potřebami, jimž slouží Úřad pro vzdělávání.
Označování nadaných dětí za „rizikové“ se na první pohled zdá být sporné pro ty, kteří nejsou obeznámeni s výzkumem[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] . V knize Sociální a emocionální rozvoj nadaných dětí jsou však uvedena následující rizika:
Existuje příčinný vztah mezi nenaplněnými vzdělávacími potřebami nadaných studentů a výše uvedenými riziky. „…Výzkum ukazuje, že mnoho emocionálních a sociálních potíží nadaných studentů zmizí, když se jejich vzdělávací klima přizpůsobí jejich úrovni a tempu učení.“
Linda Kreger Silverman vyjmenovává tato další rizika:
Dále existují neoficiální důkazy o problémech se záškoláctvím s nadanými dětmi, které někdy zameškají školu kvůli vyřazení, a co hůř, strachu ze šikany. V roce 1999 byla v Coloradu zavedena legislativa, která uznala nadané studenty jako rizikové, přičemž jedním z faktorů bylo záškoláctví, ale návrh zákona se nestal zákonem.
A konečně metaanalýza z příspěvku „Nadaní studenti, kteří vypadnou – kdo a proč: Metaanalytický přehled literatury“ od Kaskaloglua ukazuje dva klíčové body. Za prvé, 4,5% středoškoláků, kteří vypadnou ze školy, jsou nadaní a školu částečně opouštějí kvůli problémům spojeným se školou. Pro pochopení míry vypadnutí ze školy je třeba vzít v úvahu, že citovaná studie udává procento dětí, které vypadly ze školy a které měly v testu IQ skóre nad 130. Dalo by se očekávat, že velmi malé procento takových dětí vypadne ze školy, vzhledem k tomu, s jakou lehkostí mohou ve škole vynikat. Očekávat více než jednoho z deseti by bylo těžko ospravedlnitelné. Vzhledem k tomu, že pouze 2,27% lidí má v testech IQ skóre nad 130, očekávat, že více než 0,227% odpadlíků bude nadaných, by bylo navenek přitažené za vlasy. Skutečné procento se bohužel blíží dvacetinásobku. Podle Pasti na úspěchy je tento problém ještě výraznější u ekonomicky znevýhodněných dětí.