Postlingvální porucha sluchu je porucha sluchu, při které je ztráta sluchu náhodná a vyvíjí se v důsledku nemoci nebo traumatu po osvojení řeči a jazyka, obvykle po dosažení věku šesti let.
Postlingvální poruchy sluchu jsou mnohem častější než prelingvální poruchy. Obvykle je ztráta sluchu postupná a často ji odhalí rodina a přátelé takto postižených lidí dlouho předtím, než si postižení sami pacienti uvědomí.
V některých případech je ztráta extrémně náhlá a lze ji vysledovat u specifických onemocnění, jako je meningitida, nebo u ototoxických léků, jako je například Gentamicin. V obou případech se konečný stupeň ztráty liší. U některých dochází pouze k částečné ztrátě, zatímco u jiných dochází k hluboké hluchotě. K opětovnému získání sluchu lze použít sluchadla a kochleární implantáty, přičemž různí lidé zažívají různou míru úspěšnosti. Je možné, že se postižená osoba bude muset při komunikaci spolehnout na čtení řeči a/nebo znakovou řeč.
Ve většině případů je ztráta dlouhodobým zhoršením ztráty sluchu. Rosen na základě dřívějších pojmů presbycusis prokázal, že dlouhodobá ztráta sluchu je v průmyslových zemích obvykle produktem chronického vystavení hluku z okolního prostředí {Rosen, 1965). Stejný názor potvrdila i americká Agentura pro ochranu životního prostředí, která před americkým Kongresem vypověděla, že přibližně 34 milionů Američanů je vystaveno hladinám hlukového znečištění (většinou z hluku vozovek a letadel), které vystavují lidi vlivům hluku na zdraví včetně rizika ztráty sluchu {EPA, 1972).
V případech, kdy jsou příčiny dány prostředím, se léčí tak, že se tyto příčiny nejprve odstraní nebo zmírní, a poté se pacientům nasadí naslouchátko, zejména jsou-li starší. Je-li ztráta způsobena dědičností, je často konečným výsledkem úplná hluchota. Na jedné straně osoby, u nichž dochází k postupnému zhoršování sluchu, mají štěstí v tom, že se naučily mluvit. Na druhé straně často zažívají sociální izolaci, protože již nerozumějí svým přátelům, kteří s nimi nemohou účinně komunikovat. Postižená osoba může nakonec překlenout komunikační problémy tím, že se naučí číst řeč, přijme elektivní chirurgický zákrok za účelem použití protetických pomůcek, jako je kochleární implantát, použije naslouchátko nebo si osvojí dovednost ve znakové řeči pro komunikaci.
Ti, kteří později v životě ztratí sluch, například v pozdní adolescenci nebo dospělosti, čelí vlastním výzvám. Musí se například přizpůsobit životu s adaptacemi, které jim umožňují žít nezávisle. Mohou se přizpůsobit používání pomůcek pro nedoslýchavé nebo kochleárního implantátu, rozvíjet schopnost čtení řeči a/nebo se naučit znakovou řeč. Postižená osoba může potřebovat ke komunikaci po telefonu použít TTY, tlumočníka nebo přenosovou službu. Osamělost a deprese mohou vzniknout v důsledku izolace (z neschopnosti komunikovat s přáteli a blízkými) a potíží s přijetím svého postižení. Výzva je o to větší, že lidé v jejich okolí se musí přizpůsobit ztrátě sluchu dané osoby.
nl:Plots- en laatdoofheid