Trest smrti, také nazývaný trest smrti, je poprava (usmrcení) odsouzeného zločince státem jako trest za zločiny známé jako hrdelní zločiny nebo hrdelní zločiny.
Historicky byly popravy zločinců a politických oponentů využívány téměř všemi společnostmi – jak k trestání zločinu, tak k potlačování politického nesouhlasu. Ze zemí celého světa zrušily trest smrti téměř všechny evropské a mnohé tichomořské státy (včetně Austrálie, Nového Zélandu a Východního Timoru) a Kanada. V Latinské Americe většina států používání trestu smrti zcela zrušila, zatímco některé země, jako například Brazílie, povolují trest smrti pouze ve výjimečných situacích, jako je velezrada spáchaná během války. Spojené státy (federální vláda a 36 jejích států), Guatemala, většina Karibiku a většina demokracií v Asii (např. Japonsko a Indie) a Africe (např. Botswana a Zambie) jej zachovávají.
Na většině míst, kde se dnes praktikuje trest smrti, je trest smrti vyhrazen jako trest za úkladnou vraždu, špionáž, velezradu nebo jako součást vojenské spravedlnosti. V některých zemích se trestá smrtí za sexuální zločiny, jako je znásilnění, cizoložství a sodomie, stejně jako za náboženské zločiny, jako je odpadlictví (formální zřeknutí se svého náboženství). V mnoha retenčních zemích (zemích, které používají trest smrti) je obchod s drogami také hrdelním zločinem. V Číně se obchodování s lidmi a závažné případy korupce trestají také trestem smrti. V armádách po celém světě uložily válečné soudy tresty smrti za přečiny, jako je zbabělost, dezerce, neposlušnost a vzpoura.
Trest smrti je v některých kulturách velmi sporným tématem. Zastánci trestu smrti tvrdí, že odrazuje od zločinu, zabraňuje recidivě a je vhodnou formou trestu za zločin vraždy. Odpůrci trestu smrti tvrdí, že neodrazuje zločince více než doživotní vězení, porušuje lidská práva, vede k popravám některých neprávem odsouzených a diskriminuje menšiny a chudé.
Poslední zemí, která chtěla zrušit trest smrti za všechny zločiny, byl Gabon, který 14. září 2007 oznámil, že již nebude uplatňovat trest smrti.
Trest smrti ve světě
Celosvětové rozdělení trestu smrti
Používání trestu smrti po celém světě (od září 2007). ██ Zrušeno pro všechny trestné činy (90) ██ Zrušeno pro všechny trestné činy s výjimkou zvláštních okolností (11) ██ Zachovává, i když nepoužívá po dobu nejméně 10 let (32) ██ Zachovává trest smrti (64)* *Všimněte si, že i když se zákony v jednotlivých státech USA liší, je považován za zachovávající, protože federální trest smrti je stále v aktivním používání.
Od druhé světové války existuje konzistentní trend ke zrušení trestu smrti. V roce 1977 zrušilo trest smrti 16 zemí, zatímco od té doby se toto číslo zvýšilo na 133. V současnosti zrušilo trest smrti pro všechny trestné činy 90 zemí, 11 pro všechny trestné činy s výjimkou zvláštních okolností a 32 dalších ho nepoužívalo nejméně 10 let. Celkem 64 zemí si ho ponechává. Mezi zadržovacími zeměmi používalo několik zemí trest smrti pro mladistvé (do 18 let). V roce 2006 Írán popravil čtyři dětské pachatele a Pákistán jednoho.
Čínská lidová republika vykonala v roce 2004 více než 3400 poprav, což představuje více než 90% poprav na celém světě. V Číně jsou někteří vězni popravováni popravčí četou, ale bylo rozhodnuto, že všechny popravy budou v budoucnu prováděny smrtící injekcí. Tyto smrtící injekce jsou často prováděny prostřednictvím mobilních popravčích vozů Iveco. Írán vykonal v roce 2004 159 poprav. Ve Spojených státech bylo v roce 2004 ve 12 státech popraveno 59 vězňů Singapur má nejvyšší počet poprav na obyvatele, se 70 oběšeními na přibližně 4 miliony obyvatel.
Je známo, že v roce 2006 byly vykonány exekuce v těchto 25 zemích:
Bahrajn, Bangladéš, Botswana, Čína, Egypt, Rovníková Guinea, Indonésie, Írán, Irák, Japonsko, Jordánsko, Severní Korea, Kuvajt, Malajsie, Mongolsko, Pákistán, Saúdská Arábie, Singapur, Somálsko, Súdán, Sýrie, Uganda, Spojené státy americké, Vietnam, Jemen.
V tomto roce se také 91% všech známých poprav uskutečnilo v šesti níže uvedených zemích:
Nejvíce exekucí provedených v roce 2006
Používání trestu smrti je v zemích, které si trest ponechají, stále zdrženlivější. Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur a USA jsou jediné plně rozvinuté země, které si trest smrti ponechaly. Trest smrti byl v drtivé většině praktikován v chudých a autoritářských státech, které často používaly trest smrti jako nástroj politického útlaku. Během 80. let demokratizace Latinské Ameriky (s její dlouhou historií pokrokové a římskokatolické tradice) rozšířila řady zemí, které si trest smrti ponechaly. Brzy poté následoval pád komunismu ve střední a východní Evropě, která poté aspirovala na vstup do EU. V těchto zemích se veřejná podpora trestu smrti liší, ale klesá.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] Evropská unie i Rada Evropy striktně požadují, aby členské státy trest smrti neuplatňovaly (viz Trest smrti v Evropě). Na druhou stranu rychlá industrializace v Asii zvyšuje počet zemí, které se věnují zadržování, které jsou rozvinuté. V těchto zemích se trest smrti těší silné veřejné podpoře a tato záležitost se těší malé pozornosti ze strany vlády nebo médií. Tento trend sledovaly některé africké a blízkovýchodní země, kde je podpora trestu smrti vysoká.
Některé země obnovily výkon trestu smrti poté, co popravy na dlouhou dobu pozastavily. Zejména Spojené státy pozastavily popravy v roce 1973, ale obnovily je v roce 1977, v Indii se v letech 1995 až 2004 žádná poprava nekonala a Srí Lanka nedávno vyhlásila ukončení moratoria na trest smrti, ale neprovedla žádné popravy. Filipíny znovu zavedly trest smrti v roce 1993 poté, co jej v roce 1987 zrušily, ale v roce 2006 jej opět zrušily.
Mezinárodní organizace
Řada regionálních úmluv zakazuje trest smrti, zejména Šestý protokol (zrušení v době míru) a Třináctý protokol (zrušení za všech okolností) k Evropské úmluvě o lidských právech. Většina relevantních operativních mezinárodních smluv nevyžaduje jeho zákaz pro případy závažné trestné činnosti, zejména Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Ten má místo toho, stejně jako několik dalších smluv, nepovinný protokol zakazující trest smrti a prosazující jeho širší zrušení.
Několik mezinárodních organizací stanovilo zrušení trestu smrti (v době míru) jako podmínku členství, především Evropská unie (EU) a Rada Evropy. EU a Rada Evropy jsou ochotny přijmout moratorium jako prozatímní opatření. Rusko je sice členem Rady Evropy a trest smrti vykonává v právních předpisech, ale od doby, kdy se stalo členem Rady, ho veřejně nevyužilo. Ostatní státy sice zrušily de iure trest smrti v době míru a de facto za všech okolností, ale dosud neratifikovaly Protokol č. 13, a nemají proto žádný mezinárodní závazek upustit od používání trestu smrti v době války nebo bezprostřední hrozby války (Arménie, Itálie, Lotyšsko, Polsko a Španělsko). Jako poslední ho ratifikovala Francie (10. října 2007) s účinností od 1. února 2008.
Turecko nedávno jako krok ke členství v EU prošlo reformou svého právního systému. Dříve existovalo v Turecku faktické moratorium na trest smrti, protože poslední poprava se konala v roce 1984. Trest smrti byl z mírového práva odstraněn v srpnu 2002 a v květnu 2004 Turecko pozměnilo svou ústavu tak, aby byl trest smrti odstraněn za všech okolností. V únoru 2006 ratifikovalo Protokol č. 13 k Evropské úmluvě o lidských právech. V důsledku toho je Evropa kontinentem bez trestu smrti v praxi (všechny státy kromě Ruska, které vstoupilo do moratoria poté, co ratifikovalo Šestý protokol k Evropské úmluvě o lidských právech), s jedinou výjimkou Běloruska, které není členem Rady Evropy. Parlamentní shromáždění Rady Evropy lobbuje za to, aby pozorovatelské státy Rady Evropy, které trest smrti praktikují, konkrétně USA a Japonsko, jej zrušily nebo ztratily status pozorovatele. Kromě zákazu trestu smrti pro členské státy EU EU také zakázala předávání zadržených osob v případech, kdy přijímající strana může požadovat trest smrti.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Mezi nevládními organizacemi jsou Amnesty International a Human Rights Watch známy svým odporem k trestu smrti.
Trest smrti mladistvých
Trest smrti pro mladistvé pachatele (zločince mladší 18 let v době jejich trestného činu) je stále vzácnější. Jedinými zeměmi, které tuto praxi stále oficiálně podporují, jsou Bangladéš, Írán, Irák, Nigérie a Saúdská Arábie, [How to reference and link to summary or text]. Od roku 1990 popravilo devět zemí pachatele, kteří byli mladistvými v době jejich trestného činu; Čína, D.R. Kongo, Írán, Nigérie, Pákistán, Saúdská Arábie, Súdán, Spojené státy a Jemen. Čína, Pákistán, Spojené státy a Jemen od té doby zvýšily minimální věk na 18 let. Amnesty International zaznamenala od té doby v několika zemích 54 ověřených poprav mladistvých i dospělých, kteří byli usvědčeni ze spáchání svých trestných činů jako mladiství. Čína neumožňuje popravy osob mladších 18 let; nicméně k popravám dětí údajně došlo. Nejvyšší soud Spojených států zrušil trest smrti pro pachatele mladší 16 let v kauze Thompson vs. Oklahoma (1988) a pro všechny mladistvé v kauze Roper vs. Simmons (2005).
Počínaje rokem 1642 v rámci Britské Ameriky bylo podle odhadů popraveno 365 mladistvých pachatelů státy a federální vládou Spojených států. V roce 2002 Nejvyšší soud Spojených států prohlásil za protiústavní popravy osob s mentální retardací.
Úmluvu OSN o právech dítěte, která zakazuje trest smrti pro mladistvé, podepsaly a ratifikovaly všechny země s výjimkou Spojených států a Somálska. Podkomise OSN pro podporu a ochranu lidských práv tvrdí, že trest smrti pro mladistvé se stal v rozporu s ius cogens zvykového mezinárodního práva.
Trest smrti v konkrétních zemích
Použití formální popravy se vztahuje přinejmenším k počátku zaznamenané historie. Většina historických záznamů i různé primitivní kmenové praktiky naznačují, že trest smrti byl součástí jejich soudního systému. Společné tresty za provinění obecně zahrnovaly odškodnění pachatelem, tělesné tresty, vyhýbání se, vyhnání a popravu. Nicméně v malé komunitě byly zločiny vzácné a vražda byla téměř vždy zločinem z vášně. Navíc většina z nich by váhala způsobit smrt členovi komunity. Z tohoto důvodu byly popravy a dokonce vyhnání extrémně vzácné. Obvykle jako forma spravedlnosti stačilo odškodnění a vyhýbání se. [Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
To však nejsou účinné reakce na zločiny spáchané cizinci. V důsledku toho byly i malé zločiny spáchané cizinci považovány za útok na komunitu a byly přísně potrestány. [Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] Metody se lišily od bití a zotročení až po popravy. Reakce na zločiny spáchané sousedními kmeny nebo komunitami však zahrnovala formální omluvu, odškodnění nebo krevní mstu.
Krevní msta nebo krevní msta nastává, když arbitráž mezi rodinami nebo kmeny selže nebo neexistuje arbitrážní systém. Tato forma spravedlnosti byla běžná před vznikem arbitrážního systému založeného na státním nebo organizovaném náboženství. Může být důsledkem trestné činnosti, pozemkových sporů nebo kodexu cti. „Odvetné činy podtrhují schopnost společenského kolektivu bránit se a ukázat nepřátelům (stejně jako potenciálním spojencům), že újma na majetku, právech nebo osoba nezůstane nepotrestána.“ V praxi je však často obtížné rozlišovat mezi válkou vendety a válkou dobývání.
Po většinu zaznamenané historie byly tresty smrti často kruté a nelidské. Mezi přísné historické tresty patří rozbití kola, uvaření k smrti, stahování z kůže, pomalé krájení, vykuchání, ukřižování, nabodnutí na kůl, rozdrcení, ukamenování, poprava upálením, rozřezání, řezání, setnutí hlavy, scaphism, nebo náhrdelník.
Vypracování kmenových arbitráží sporů zahrnovalo mírové urovnání často prováděné v náboženském kontextu a systém náhrad. Odškodnění bylo založeno na principu náhrady, která mohla zahrnovat materiální (např. dobytek, otrok) náhradu, výměnu nevěst nebo ženichů nebo zaplacení krevního dluhu. Osadní pravidla mohla umožnit, aby zvířecí krev nahradila lidskou krev, nebo převody majetku nebo krvavých peněz nebo v některých případech nabídku osoby k popravě. Osoba nabízená k popravě nemusela být původním pachatelem zločinu, protože systém byl založen na kmenech, nikoli na jednotlivcích. Krevní msty mohly být regulovány na setkáních, jako jsou vikingské věci. Systémy odvozené od krevních mst mohou přežít vedle pokročilejších právních systémů nebo mohou být uznány soudy (např. soudní proces bojem). Jedním z modernějších vylepšení krevní msty je souboj.
V určitých částech světa vznikaly národy v podobě starověkých republik, monarchií nebo kmenových oligarchií. Tyto národy byly často spojeny společnými jazykovými, náboženskými nebo rodinnými vazbami. Navíc k expanzi těchto národů často docházelo dobýváním sousedních kmenů nebo národů. Následně vznikaly různé třídy královské krve, šlechty, různých prostých lidí a otroků. V souladu s tím byly systémy kmenových arbitráží ponořeny do jednotnějšího systému spravedlnosti, který formalizoval vztah mezi různými „třídami“ spíše než „kmeny“. Nejstarším a nejznámějším příkladem je Hammurabiho kodex, který stanovil různé tresty a náhrady podle různých tříd/skupin obětí a pachatelů. Tóra (židovský zákon), také známá jako Pentateuch (prvních pět knih křesťanského Starého zákona), stanoví trest smrti za vraždu, únos, magii, porušení sabatu, rouhání a širokou škálu sexuálních zločinů, ačkoli důkazy naznačují, že skutečné popravy byly vzácné. Další příklad pochází ze starověkého Řecka, kde byl athénský právní systém poprvé sepsán Drakem kolem roku 621 př. n. l.: trest smrti byl uplatňován pro obzvláště širokou škálu zločinů. Slovo drakonián pochází z Drakových zákonů.
Podobně ve středověké a raně novověké Evropě, před rozvojem moderních vězeňských systémů, byl trest smrti také používán jako zobecněná forma trestu. Například v Británii 18. století bylo 222 zločinů, které byly trestány smrtí, včetně zločinů jako pokácení stromu nebo krádež zvířete. Díky nechvalně známému Krvavému zákoníku byl život v Británii 18. století (a na počátku 19. století) nebezpečným místem. Například Michael Hammond a jeho sestra Ann, jejichž věk byl udáván jako 7 a 11 let, byli údajně oběšeni v King’s Lynn ve středu 28. září 1708 za krádež. Místní tisk však nepovažoval popravy dvou dětí za hodné zpráv.
Přestože se v Číně v novověku každoročně popravuje mnoho lidí, v Číně za dynastie Tchang byly doby, kdy byl trest smrti zrušen úplně. Stalo se tak v roce 747, uzákoněném císařem Tchaj-cungem z Tchang (r. 712-756), který byl předtím jedinou osobou v Číně, která měla pravomoc odsoudit zločince k popravě. I tehdy byl trest smrti poměrně řídký, jen 24 poprav v roce 730 a 58 poprav v roce 736. O dvě stě let později existovala forma popravy zvaná Ling Chi, pomalé krájení, neboli smrt tisíci řezy, používaná v Číně zhruba od roku 900 až do jejího zrušení v roce 1905.
I přes jeho široké využití nebylo volání po reformě neznámé. Sefardský právní učenec z 12. století, Moses Maimonides, napsal: „Je lepší a uspokojivější osvobodit tisíc viníků, než usmrtit jediného nevinného člověka.“ Tvrdil, že poprava obviněného zločince na základě čehokoliv menšího než absolutní jistota by vedla k šikmé ploše snižujícího se důkazního břemene, až bychom usvědčili pouze „podle soudcova rozmaru“. Jeho zájmem bylo zachovat respekt veřejnosti k právu a chyby při spáchání činu považoval za mnohem hrozivější než chyby při opomenutí.
V posledních několika stoletích vznikaly moderní národní státy. Téměř zásadní pro koncept národního státu je myšlenka občanství. To způsobilo, že spravedlnost byla stále více spojována s rovností a univerzálností, což v Evropě znamenalo vznik konceptu přirozených práv. Dalším důležitým aspektem je vznik stálých policejních složek a stálých nápravných zařízení. Trest smrti se stává stále zbytečnějším odstrašujícím prostředkem při prevenci méně závažných trestných činů, jako jsou krádeže. V zemích, jako je Británie, se navíc představitelé orgánů činných v trestním řízení začali znepokojovat, když poroty měly tendenci osvobozovat nenásilné zločince, místo aby riskovaly odsouzení, které by mohlo vyústit v popravu.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] 20. století bylo jedním z nejkrvavějších v dějinách lidstva. Masivní zabíjení probíhalo jako řešení války mezi národními státy. Velkou část poprav tvořily hromadné popravy nepřátelských bojovníků. Moderní vojenské organizace také používaly trest smrti jako prostředek k udržení vojenské disciplíny. V minulosti byly zbabělost, nepřítomnost bez dovolení, dezerce, nekázeň, rabování, vyhýbání se pod nepřátelskou palbou a neuposlechnutí rozkazů často zločiny trestanými smrtí. Jednou z metod poprav od doby, kdy se střelné zbraně začaly běžně používat, byla téměř vždy popravčí četa. Navíc různé autoritářské státy – například ty s fašistickými nebo komunistickými vládami – používaly trest smrti jako silný prostředek politického útlaku. Částečně jako reakci na takový nadměrný trest začaly občanské organizace klást stále větší důraz na koncept lidských práv a zrušení trestu smrti.
Posuny směrem k „humánní“ popravě
Na počátku Nové Anglie byly veřejné popravy velmi slavnostní a smutnou událostí, někdy za účasti velkých davů, které také poslouchaly evangelijní poselství a poznámky místních kazatelů a politiků. Connecticut Courant zaznamenává jednu takovou veřejnou popravu z 1. prosince 1803, kde se píše: „Shromáždění proběhlo celkem velmi spořádaně a slavnostně, natolik, že pozorný gentleman obeznámený s jinými zeměmi i s tímto, mohl říci, že takové shromáždění, tak slušné a slavnostní, nemohlo být shromážděno nikde jinde než v Nové Anglii.“
Trendy ve většině světa již dlouho směřují k méně bolestivým, nebo „humánnějším“ popravám. Francie z tohoto důvodu vyvinula gilotinu v posledních letech 18. století, zatímco Británie zakázala na počátku 19. století kreslení a čtvrcení. Oběšení otočením oběti ze žebříku nebo houpáním na zádi pohybujícího se vozíku, které způsobuje smrt udušením, bylo nahrazeno „oběšením“, kdy je předmět upuštěn na delší vzdálenost, aby došlo k vykloubení krku a přerušení míchy. V USA bylo zavedeno elektrické křeslo a plynová komora jako humánnější alternativy k oběšení, ale byly téměř zcela nahrazeny smrtící injekcí, která byla zase kritizována jako příliš bolestivá. Nicméně některé země stále používají pomalé metody oběšení, stínání hlav mečem a dokonce kamenování, i když to druhé se používá jen zřídka.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Poprava dusíkovou asfyxií byla navržena v roce 1995 a objevuje se příležitostně v internetových diskusích, ale od roku 2022 není používána žádným národem.
Abolicionismus v různých zemích
Cesare, markýz z Beccarie
Petr Leopold II., velkovévoda toskánský, Josef Hickel, 1769
Trest smrti byl v Číně krátce zakázán v letech 747 až 759. V Anglii bylo veřejné prohlášení nesouhlasu zahrnuto do Dvanácti závěrů Lollardů, napsaných v roce 1395. Novější odpor proti trestu smrti vycházel z knihy italského Cesare Beccaria Dei Delitti e Delle Pene („O zločinech a trestech“), vydané v roce 1764. Beccaria si v této knize kladl za cíl demonstrovat nejen nespravedlnost, ale dokonce i marnost z hlediska sociální péče, mučení a trestu smrti. Velkovévoda Leopold II. Habsburský, slavný osvícený monarcha a budoucí rakouský císař, ovlivněn touto knihou zrušil trest smrti v tehdy nezávislém Granducato di Toscana (Toskánsko), což bylo první trvalé zrušení v moderní době. Dne 30. listopadu 1786, poté, co de facto zablokoval popravy kapitálu (poslední byla v roce 1769), Leopold vyhlásil reformu trestního zákoníku, který zrušil trest smrti a nařídil zničení všech nástrojů k popravě kapitálu v jeho zemi. V roce 2000 toskánské regionální úřady zavedly každoroční svátek 30. listopadu, aby si tuto událost připomněly. Tuto událost si v tento den připomíná také 300 měst po celém světě, která slaví Den měst pro život.
Zrušení trestu smrti nebylo běžné a bylo považováno za zbytečné. Římská republika se postavila na vlastní nohy a trest smrti zakázala. V roce 1849 se tak stala Římská republika vůbec první, která trest smrti zakázala. Venezuela však následovala a v roce 1863 trest smrti zrušila a San Marino tak učinilo v roce 1865. Poslední poprava v San Marinu se konala v roce 1468. V Portugalsku byl po dvou legislativních návrzích v letech 1852 a 1863 trest smrti zrušen v roce 1867.
Ve Spojených státech byl stát Michigan prvním státem, který 1. března 1847 zakázal trest smrti. Zákaz trestu smrti na 160 let nebyl nikdy zrušen. V současnosti zakazuje trest smrti 12 států USA a District of Columbia.
Trest smrti je často předmětem kontroverzí. Odpůrci trestu smrti tvrdí, že vedl k nevratným justičním omylům, že doživotní vězení je účinnou náhradou a že porušuje právo zločince na život. Zastánci se domnívají, že trest je pro vrahy ospravedlněn zásadou odplaty, že doživotní vězení není stejně účinným odstrašujícím prostředkem a že trest smrti potvrzuje právo na život tím, že trestá ty, kdo ho poruší nejpřísnější formou. Zatímco některé argumenty se týkají morálních soudů, jiné jsou neshody ohledně empirických trendů, například zda je trest smrti účinnějším odstrašujícím prostředkem než doživotní vězení.
Názory na trest smrti se liší jak mezi jednotlivými náboženstvími, tak i uvnitř nich.