Jak jste se začal zajímat o psychologii?
Stejně jako mnoho budoucích psychologů jsem byl vždy fascinován lidmi. Stejně jako mnoho jiných, kteří začínají studovat psychologii, jsem si myslela, že se chci naučit rozumět lidem, abych jim mohla klinicky pomáhat. Ale moje bakalářská léta to změnila. V první klinicky zaměřené hodině jsem viděla, že se pro klinickou práci příliš nehodím. Důležitější bylo, že jsem se v hodinách sociální psychologie a výzkumných metod seznámil se způsobem, jak porozumět tomu, jak lidé myslí, cítí a chovají se v průběhu svého běžného, každodenního života, a se systematickými, logickými a vědeckými způsoby, jak tyto procesy studovat. Hned jsem věděl, že se pro to dobře hodím. Řešení hádanek o lidech – to je skvělý způsob, jak strávit pracovní život!
Psychologie může mít velmi interdisciplinární charakter; možná zejména pro vás jako docenta v oboru Chicano/Latino studies a spojeného s Lékařskou fakultou a Fakultou sociální ekologie. Jak vaše působení na více katedrách ovlivnilo váš výzkumný program a/nebo přístup k výuce, pokud vůbec?
Ano, studium toho, jak lidé myslí, cítí a chovají se – psychologická věda – je relevantní všude a už jen proto je vhodné, abychom byli interdisciplinární. Kořeny a ambice psychologie se však dotýkají i jiných oborů. Psychologie má kořeny ve filozofii, společné otázky se sociologií a antropologií a důležitý aplikační význam pro medicínu, právo a podnikání. Jsme a měli bychom být všude. V případě mého jmenování do oddělení Chicano/Latino Studies je to úžasná příležitost, jak zakotvit v psychologii mezi odborníky, kteří do hloubky rozumí specifickým zkušenostem amerických Latinoameričanů; je to tak dobré pro mé pochopení této skupiny lidí, která je v psychologii tak málo studovaná. Nejsem si jistá, jestli mě spojení s více katedrami činí více interdisciplinární, nebo odráží mé vlastní interdisciplinární intelektuální tendence. Každopádně sledování interdisciplinárních příležitostí přináší do mé práce šíři a hloubku, která formuje můj výzkum i výuku.
V jednom z vašich nedávných článků se objevila myšlenka, že familismus, kulturní hodnota blízkých rodinných vztahů, je spojen s vyšší podporou partnera a blízkostí v romantických vztazích mezi Latinoameričany. Silné rodinné závazky by mohly případně narušovat partnerské závazky v romantických vztazích. Jak podle vás lidé obecně vyvažují rodinné povinnosti a potřeby svých partnerů?
Ano, to je jeden z mých nejoblíbenějších článků z poslední doby! Zdůrazňuje, že socializace do vzájemné závislosti – praxe a pohodlí při zahrnutí druhých jako součásti sebe sama – prostřednictvím familismu může mít výhody pro budoucí romantický vztah, protože již existuje praxe a pohodlí s emočně pozitivní vzájemnou závislostí. Ačkoli nepochybuji o tom, že někteří z nás nesou rodinné závazky, které jsou nad naše síly, aniž by nás zahltily, v průměru nám rodinné závazky prospívají. Učí nás, jak se v našich vztazích projevovat silně a nevadit tolik, když preference já nepřevažují (např. zapojit se do oblíbené činnosti partnera; dát si k večeři oblíbené jídlo partnera; vzdát se víkendu, kdy jsou na návštěvě rodiče partnera; pomáhat partnerovi hlídat sourozence nebo neteře a synovce). Myslím si tedy, že familismus může lidem skutečně pomoci sladit rodinné povinnosti s potřebami partnera. Pokud potřeby našich rodin nepřesahují naše možnosti zvládat naše závazky vůči nim a pokud s námi naši partneři spolupracují na sladění našich rodinných povinností s potřebami našich vztahů, myslím, že familismus tyto obtížné procesy spíše usnadňuje než ztěžuje. Určitě však partneři musí spolupracovat, aby našli tu správnou rovnováhu pro sebe a svůj život.
Mají někteří lidé osobnostní rysy a další vlastnosti, díky nimž se jim lépe daří sladit rodinné a partnerské vztahy?
Zatím jsem neviděl studii, která by prokázala, že emoční stabilita, kontrola impulzů a ochota pozorně naslouchat jsou pro vztah špatné, ale neexistuje žádný empirický důvod si myslet, že existuje nějaká zázračná vlastnost nebo kvalita.
Kouzlo vztahů spočívá v tom, jak se lidé k sobě hodí a jak se společně zapojí do hledání správné rovnováhy. Jak tyto vlastnosti a rysy ovlivňují zdraví?
Výzkumy hovoří jasně – vztahy, zejména ty kvalitní, jsou silně spojeny se zdravím. Stále však zbývá mnoho práce, abychom pochopili roli kultury v těchto procesech. V současné době víme hodně o jednom kulturním kontextu – o nezávislých evropských Američanech vyšší střední třídy. Velmi potřebujeme lidi, kteří zasvětí svou kariéru tomu, aby zaplnili mezeru v porozumění všem ostatním. Do té doby může mít tato otázka jen neúplné odpovědi.
Myslíte si, že s dalším rozvojem komunikačních technologií a sociálních médií budou tyto vzájemně propojené vazby mezi vztahy, kulturou a zdravím ovlivněny přechodem k virtuální komunikaci?
To je zajímavé. To opravdu nevím. Ale jsem dost starý na to, abych se obával, že odklon od osobní interakce není pro lidi dobrý. Tolik lidské komunikace závisí na neverbálním chování, které poskytuje ostatním upřímné signály o našich záměrech a cílech (protože neverbální chování je tak těžké kontrolovat), a spousta tohoto chování se odehrává bez vědomého přemýšlení. Myslím, že hodně ztrácíme, když nemáme přístup k celému spektru tohoto bohatého, starobylého systému komunikace.
Jakou radu byste dal někomu, kdo má vysoký familismus a snaží se navázat nebo udržet nové milostné vztahy v době kapesních technologií a sociálních médií?
Pravděpodobně to samé, co bych dal komukoli jinému mimo kontext sociálních médií. Zjistěte si, jaké jsou vaše hodnoty, a hledejte někoho, kdo je respektuje a chce s vámi najít správnou rovnováhu. Familismus je často vnímán jako negativum a mnoho Latinoameričanů si bohužel tento pocit kulturní méněcennosti zvnitřnilo. Nezapomeňte však, že familismus má i pozitiva! Jak ukazuje moje práce, pro vztahy může být dokonce výhodný ☺ A ještě jedna věc. Pokud máte vysokou míru familismu, dejte si pozor na lidi, kteří si pletou vzájemnou závislost se spoluzávislostí. Z mé osobní zkušenosti vím, že je to červená vlajka potenciálního nesouladu a naznačuje to nelehkou cestu k pochopení priorit toho druhého.
Chystáte nějaké nové projekty, o které byste se s námi podělil?
Tolik jich je! Je to vzrušující doba pro studium kultury, vztahů a zdraví. Několik příkladů: se svými studenty studujeme, jak je familismus spojen se sociální podporou, jak se familismus vyvíjí u lidí, kteří jsou bikulturní, jak osobnost interaguje s kulturou a jak kulturní faktory ovlivňují fyziologii (např. srdce, reakce na stres).
Podívejte se na tyto rozpracované projekty. Děkujeme, Dr. Camposi!