Idealizace a devalvace

V psychoanalytické teorii, když jedinec není schopen integrovat složité pocity vůči ambivalentnímu objektu (vnitřnímu nebo vnějšímu), jsou mobilizovány specifické obranné mechanismy, aby překonaly to, co jedinec vnímá jako nesnesitelnou situaci. Obranný mechanismus, který v tomto procesu pomáhá, se nazývá splitting. Splitting je tendence pohlížet na události nebo lidi buď jako na všechny špatné, nebo jako na všechny dobré.

V idealizaci dochází nejen ke konstrukci ideálního dokonalého objektu, ale k následnému zopakování myšlenky.

Tento proces vede k popření negativních aspektů objektu a může vést k emocionální závislosti na idealizované osobě, a pokud je široce používán, podporuje rozvoj závislosti jako osobnostního rysu a závislé poruchy osobnosti.

Idealizace je obrana proti důsledkům rozpoznání rozpolcenosti a vykoupí svobodu od viny a deprese při ztrátě sebevědomí. Selhání defence vede k deziluzi a depresi.

Ve svém obecnějším významu „nadhodnoceného pohledu na druhé“ je projekce dominantnějším obranným mechanismem.

Ve vývoji dětí jsou idealizace a devalvace zcela normální. Během vývojové fáze dětí jsou jedinci schopni vnímat ostatní jako složité struktury, obsahující dobré i špatné složky. Pokud je vývojová fáze přerušena (například traumatem z raného dětství), mohou tyto obranné mechanismy přetrvávat až do dospělosti.

Termín idealizace se poprvé objevil v souvislosti s Freudovou definicí narcismu. Freudovou vizí bylo, že všechny lidské děti procházejí fází primárního narcismu, ve které předpokládají, že jsou středem jejich vesmíru. Aby dítě získalo lásku rodičů, přichází dělat to, co si podle něj rodiče cení. Internalizací těchto hodnot si dítě vytváří ego ideál. Tento ego ideál obsahuje pravidla pro dobré chování a normy dokonalosti, o které ego musí usilovat. Když dítě nedokáže snést rozpolcenost mezi skutečným já a ego ideálem a obrana se používá příliš často, nazývá se to patologickým. Freud tuto situaci nazval sekundárním narcismem, protože ego samo je idealizováno. Idealizace jiných kromě já byla vysvětlena jak v teorii pohonu, tak i v teorii objektových vztahů. Z hlediska libidinálních pohonů je idealizace jiných lidí „přeléváním“ narcistického libida na objekt; z hlediska vztahů mezi sebou a objektem byly objektové reprezentace (stejně jako reprezentace pečovatelů) učiněny krásnějšími, než ve skutečnosti byly.

Doporučujeme:  Snížení škod

Rozšíření Freudovy teorie narcismu přišlo, když Heinz Kohut představil takzvané „self-object transferences“ idealizace a zrcadlení. Pro Kohuta je idealizace v dětství zdravým mechanismem. Pokud rodiče neposkytnou vhodné příležitosti pro idealizaci (zdravý narcismus) a zrcadlení (jak se vyrovnat s realitou), dítě se nevyvíjí za vývojovou fázi, ve které se vidí jako grandiózní, ale ve které také zůstává závislé na ostatních, aby mu poskytli sebeúctu. Kohut uvedl, že u narcistických pacientů by měla být idealizace já a terapeuta povolena během terapie a pak se velmi postupně bude snižovat v důsledku nevyhnutelné optimální frustrace.

Nejobsáhlejší diskusi o idealizaci poskytl Otto Kernberg, a to jak v její obranné, tak adaptivní stránce. Idealizaci pojal jako popření nechtěných charakteristik objektu, pak objekt zvětšil tím, že na něj promítl své vlastní libido nebo všemohoucnost. Navrhl vývojovou linii s tím, že jeden konec kontinua je normální formou idealizace a druhý konec patologickou formou. V té druhé má jedinec problém se stálostí objektu a vidí ostatní jako všechny dobré nebo všechny špatné, čímž podporuje idealizaci a devalvaci. V této fázi je idealizace spojována s hraniční patologií. Na druhém konci kontinua je idealizace prý nezbytným předchůdcem pocitů zralé lásky.

Rycroft, C. (1955). O idealizaci, iluzi a katastrofickém rozčarování. In Imagination and Reality. Hogarth Press:London. (1968)

Získaná situační ·Agresivní ·Amorózní ·Skříň ·Kolektivní ·Kompenzační ·Konverzační ·Korporátní ·Mezikulturní ·Kulturní ·Destruktivní ·Egománie ·Elitistický ·Exhibicionistický ·Fanatický ·Pohlaví ·Skupina ·Zdravý ·Inverzní ·Maligní ·Zdravotní ·Megalomanie ·Patologický ·Porucha osobnosti ·Falický ·Primární ·Primordiální ·Sekundární ·Sexuální ·Duchovní ·Nezdravý ·Nestranný

Arogance ·Špatné hranice ·Zrada ·Chlouba ·Bravado ·Koncepce ·Kritika (nesnášenlivost) ·Egocentrismus ·Egotismus ·Empatie (nedostatek) ·Nárok (přehnaný) ·Závist ·Exploitativní ·Fantazie ·Grandiosity ·Grandstanding ·Chamtivost ·Nadutost ·Skrytá agenda ·Hubris ·Magické myšlení ·Manipulační ·Narcisistické zneužívání ·Narcisistické povznesení ·Narcisistické poranění ·Narcisistické umrtvení ·Narcisistický vztek ·Narcisistická nabídka ·Narcisistický abstinence ·Všemocnost ·Oportunismus ·Perfekcionismus ·Sebestřednost ·Sebestřednost ·Sobeckost ·Nestydatost ·Povrchní šarm ·Komplex nadřazenosti ·Tantrum ·Pravé já a falešné já ·Marnivost

Popření ·Devalvace ·Zkreslení ·Idealizace ·Rozdělení ·Projekce

Šílenec kontroly ·Dandy ·Diva ·Don Juanismus ·Syndrom Doriana Graye ·Dramatická královna ·Fantasista ·Metrosexuál ·Prima donna ·Včelí královna ·Snob ·Stavový symbol ·Trofejní manželka ·Dívka z údolí

Spoluzávislost ·Kronismus ·Ego ideal ·Egománie (dokumentární film britské televize) ·Elitismus ·Empire building ·Generace Y ·Boží komplex ·Historie narcismu ·Mesiášův komplex ·Mikroprocese ·Narcismus malých rozdílů ·Narcisistické vedení ·Narcističtí rodiče ·Narcisistický soupis osobností ·Narcis (mytologie) ·Nepotismus ·O narcismu (Freudův esej) ·Sam Vaknin ·Sebeláska ·Rozmazlené dítě ·Kultura narcismu (Laschova kniha) ·Nemoc vítězství ·Šikana na pracovišti