Sebeponížení nebo ponížení je dobrovolný akt sebepotrestání s cílem odčinit nějaké skutečné nebo domnělé provinění. Obvykle zahrnuje nepříznivé sociální srovnání mezi sebou samým a jinou osobou nebo nějaký standard chování, myšlení nebo cítění. V psychologii je ponížení spojováno spíše se studem (než s pocitem viny) a říká se, že zahrnuje snížení sebeúcty subjektu.
Pojem ponížení rozvinul H. Murray na základě freudovské psychoanalýzy. Naznačil, že tento akt je základní lidskou společenskou potřebou snížit své já, vzhledem k ostatním, které osoba považuje za nadřazené sama sobě, dát moc této nadřazené osobě, znát své místo ve společenské hierarchii.
Websterův slovník definuje „sebeponížení“ jako:
Sebeponížení může mít náboženský aspekt pro ty, kteří hledají pokoru před Bohem, třeba v kontextu mnišského nebo cenobitického životního stylu.
Má také sexuální a fetiš aspekt pro ty lidi, kteří mají rádi masochismus nebo erotické ponižování a další související praktiky BDSM. Příklady sebeponižujících praktik v této souvislosti by zahrnovaly sebemrskačství, otroctví, mučení, veřejné ponižování včetně online ponižování.