Sluchový test je hodnocení citlivosti sluchu člověka, které nejčastěji provádí audiolog pomocí audiometru. Audiologové jsou jediní zdravotničtí pracovníci s rozsáhlým vzděláním v oblasti anatomie a fyziologie sluchu a jsou jediní zdravotničtí pracovníci certifikovaní k provádění diagnostických sluchových testů. Slouží k určení citlivosti sluchu člověka na různých frekvencích.
Sluchový test se obvykle provádí tak, že se člověk posadí do zvukotěsné kabiny se sluchátky přes uši nebo malými pěnovými vložkovými sluchátky umístěnými v uších, která jsou připojena k audiometru. Audiometr vytváří tóny na specifických frekvencích a nastavuje úrovně každému uchu nezávisle. Audiolog zakreslí hlasitost (v decibelech) na audiogramu. Osoba, která má sluch testovaný, sdělí, že slyšela tón buď zvednutím ruky nebo stisknutím tlačítka. Jak test pokračuje, audiolog zakreslí body do grafu, kde je frekvence na ose x a hlasitost na ose y. Jakmile je každá frekvence normální sluchové schopnosti testována a zakreslena, body se spojí čárou, aby bylo na první pohled vidět, jaké frekvence člověk neslyší normálně a do jaké míry je ztráta sluchu.
Normální sluch na jakékoli frekvenci je prahová hodnota 20 dB nebo tišší, se zhoršujícím se sluchem se počet zvyšuje.
Zkoušky sluchu jsou často prováděny na pracovištích v rámci iniciativ v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví.
Kompletní hodnocení sluchu zahrnuje také několik dalších testů. Aby se zjistilo, jaký druh ztráty sluchu je přítomen, provede se zkouška sluchového vedení kostí. Při této zkoušce se umístí malý vibrátor za ucho nebo na čelo. Vibrátor vibruje v určitých frekvencích a zkoušená osoba slyší tóny nebo pípání stejně jako při zkoušce se sluchátky. Tento test pomáhá audiologovi určit, zda je ztráta sluchu vodivá (způsobená problémy ve vnějším nebo středním uchu) nebo smyslová (způsobená problémy v hlemýždi, smyslovém orgánu sluchu) nebo nervová – způsobená problémem ve sluchovém nervu nebo sluchových drahách/mozkové kůře. Audiolog může také provádět zkoušky řeči, při nichž pacient opakuje slova, která slyší. Kromě toho se obvykle provádí zkouška zvaná tympanogram. Při této zkoušce se do ucha umístí malá sonda a tlak vzduchu ve zvukovodu se mění. Tento test audiologovi řekne, jak dobře funguje ušní bubínek a další struktury ve středním uchu, objem zvukovodu indikuje, zda je přítomna perforace v ušním bubínku (tympanic memebrane), tlak ve středním uchu indikuje, zda je ve středním ušním prostoru přítomna nějaká tekutina (také nazývaná „lepivé ucho“ nebo „zánět středního ucha s výpotkem“) a měření shody indikuje, jak dobře se pohybuje ušní bubínek a kosti (3 ušní kosti). Poslední test, který může audiolog provést, je akustický reflexní test. Při tomto testu se do ucha umístí sonda a vytvoří se hlasitý (větší než 70 dB) tón. Test měří reflexní kontrakci stapediového svalu, který je důležitý při ochraně ucha před hlasitými zvuky, například vlastní řečí člověka, která může být u ušního bubínku 90 dB. Tento test lze použít k odhadu sluchových prahů u pacientů, kteří nejsou schopni provést normální audiometrii čistého tónu a mohou také poskytnout informace o vestibulárních a obličejových nervech a indikovat, zda je přítomna léze.