Elektrookulografie (EOG) je lékařská technika pro měření klidového potenciálu sítnice, výsledný signál se nazývá elektrooklulogram. Hlavní aplikace jsou v oční diagnostice a při zaznamenávání pohybů očí. Na rozdíl od elektroretinogramu nepředstavuje EOG odezvu na jednotlivé vizuální podněty.
Měření pohybu očí: Obvykle jsou páry elektrod umístěny buď nad a pod okem nebo vlevo a vpravo od oka. Je-li oko posunuto ze středové pozice směrem k jedné elektrodě, tato elektroda „vidí“ pozitivní stranu sítnice a protější elektroda „vidí“ negativní stranu sítnice. V důsledku toho dochází mezi elektrodami k potenciálnímu rozdílu. Za předpokladu, že klidový potenciál je konstantní, je zaznamenaný potenciál měřítkem pro polohu oka.
Oftalmologická diagnóza: EOG se používá při hodnocení funkce pigmentového epitelu. Při adaptaci na tmu se klidový potenciál mírně snižuje a po několika minutách dosahuje minima („tmavé koryto“). Při rozsvícení světla dochází k podstatnému zvýšení klidového potenciálu („světelný vrchol“), který po několika minutách, kdy se sítnice přizpůsobí světlu, odpadá. Poměr napětí (tj. světelný vrchol dělený tmavým korytem) je znám jako Ardenův poměr. V praxi je měření podobné záznamům pohybu oka (viz výše). Pacient je žádán, aby opakovaně přepínal polohu oka mezi dvěma body (obvykle vlevo a vpravo od středu). Vzhledem k tomu, že tyto pozice jsou konstantní, změna zaznamenaného potenciálu vzniká změnou klidového potenciálu.