Efekt Dr. Foxe je korelace pozorovaná mezi učitelskou expresivitou, obsahovým pokrytím, hodnocením studentů a studentskými úspěchy. Navzdory všeobecnému přesvědčení nebyl (neznámý) herec, který se podílel na experimentech, téměř jistě Michael Fox, který by byl snadno identifikován jako herec díky svému častému vystupování jako koronor v televizním seriálu Perryho Masona (1957–1966), pouze 7 let před provedením dvou experimentů (1973).
V experimentu z roku 1976 jsou přednášeny dvě rovnocenné skupiny studentů, které se liší obsahovým pokrytím. Po přednášce jsou studenti povinni vyhodnotit učitele z hlediska efektivity. Zkouška se provádí také k měření studentských výsledků.
Je pozorováno, že studijní výsledky jsou vyšší u vyššího obsahového pokrytí. Je však pozorováno, že studenti hodnotí přednášky s vysokým obsahovým pokrytím jako lepší než přednášky s nízkým pokrytím pouze za podmínek nízké expresivity. Za podmínek vysoké expresivity není pozorována žádná korelace.
Tento nedostatek korespondence mezi obsahovým pokrytím a hodnocením za podmínek vysoké expresivity je znám jako efekt Dr. Foxe.
V nedávné kritice studentských hodnocení výuky profesorka práv Deborah Merrittová shrnula efekt doktora Foxe tak, jak byl pozorován v prvních experimentech: „Experimentátoři vytvořili nesmyslnou přednášku o ‚Teorii matematické hry aplikované na vzdělávání lékařů‘ a naučili herce, aby ji přednesl ‚s
nadměrným používáním dvojsmyslných řečí, neologismů, non sequitur a
protichůdných výroků.‘ Zároveň výzkumníci
povzbuzovali herce, aby přijal živé vystupování, vyjadřoval vřelost
vůči svému publiku a prokládal své nesmyslné komentáře
humorem… Herec oklamal nejen jedno, ale i tři oddělené publikum
profesionálních a postgraduálních studentů. Navzdory prázdnotě
jeho přednášky pětapadesát psychiatrů, psychologů, pedagogů,
postgraduálních studentů a dalších profesionálů vypracovalo hodnocení
doktora Foxe, která byla veskrze pozitivní… Znepokojivým
rysem studie doktora Foxe, jak experimentátoři poznamenali, je, že Foxovo nonverbální chování tak dokonale maskovalo nesmyslnou,
žargonem naplněnou a zmatenou prezentaci.“