Arteterapie

Arteterapie je forma expresivní terapie, při níž se používají výtvarné materiály, jako jsou barvy, křídy a fixy. Arteterapie kombinuje tradiční psychoterapeutické teorie a techniky s pochopením psychologických aspektů tvůrčího procesu, zejména afektivních vlastností různých výtvarných materiálů.

Arteterapie jako profese duševního zdraví se používá v mnoha klinických zařízeních s různými skupinami obyvatel. Arteterapii lze najít i v neklinických zařízeních, například ve výtvarných ateliérech a na workshopech zaměřených na rozvoj kreativity. Arteterapeuti pracují s dětmi, dospívajícími i dospělými a poskytují služby jednotlivcům, párům, rodinám, skupinám a komunitám.

Podle Americké arteterapeutické asociace je arteterapie založena na přesvědčení, že tvůrčí proces umění je léčivý a životně prospěšný. Arteterapeuti využívají tvůrčí proces a problémy, které se během arteterapie objevují, k tomu, aby svým klientům pomohli zvýšit vhled a úsudek, lépe se vyrovnat se stresem, zpracovat traumatické zážitky, zvýšit kognitivní schopnosti, mít lepší vztahy s rodinou a přáteli a prostě si jen umět užívat radosti z tvůrčího prožitku, který potvrzuje život. Termín arteterapeut je vyhrazen pro ty, kteří jsou odborně vyškoleni v oblasti umění i terapie a mají magisterský titul v arteterapii nebo příbuzném oboru.

Účel arteterapie je stejný jako u jiných psychoterapeutických metod: zlepšit nebo udržet duševní zdraví a emoční pohodu. Zatímco však některé jiné expresivní terapie využívají k expresivním účelům scénické umění, arteterapie obecně využívá kresbu, malbu, sochařství, fotografii a další formy výtvarného projevu. Z tohoto důvodu jsou arteterapeuti vyškoleni k rozpoznávání neverbálních symbolů a metafor, které jsou sdělovány v rámci tvůrčího procesu, symbolů a metafor, které mohou být obtížně vyjádřitelné slovy nebo jinými způsoby. Tím, že pomáhají svým klientům odhalit, jaké skryté myšlenky a pocity jsou v uměleckém díle sdělovány a co pro ně znamená, doufají, že klienti nejen získají vhled a úsudek, ale možná lépe porozumí sami sobě a způsobu, jakým se vztahují k lidem kolem sebe. Podle Eda Beesona „arteterapeuti zdůrazňují, že není jejich úkolem interpretovat nebo číst význam v umění pacientů“. (2006)

Existuje mnoho psychologických hodnocení, která využívají uměleckou tvorbu k analýze různých typů duševních funkcí (Betts, 2005). Umělečtí terapeuti jsou vyškoleni k provádění a interpretaci řady těchto hodnocení, z nichž většina se opírá o jednoduché pokyny a standardizovanou škálu výtvarných materiálů (Malchiodi 1998, 2003; Betts 2005). První kresebné hodnocení pro psychologické účely vytvořil v roce 1906 německý psychiatr Fritz Mohr (Malchiodi 1998). V roce 1926 vytvořila výzkumnice Florence Goodenoughová test kresby pro měření inteligence u dětí nazvaný Draw-A-Man Test (Malchiodi 1998). Klíčem k interpretaci testu Draw-A-Man bylo, že čím více detailů dítě do kresby zahrne, tím je inteligentnější (Malchiodi). Goodenough a další výzkumníci si uvědomili, že test má stejně tak co do činění s osobností jako s inteligencí (Malchiodi). Ve 40. letech 20. století vzniklo několik dalších psychiatrických výtvarných hodnocení, která se od té doby používají dodnes (Malchiodi 1998). Nehledě na to se mnoho arteterapeutů vyhýbá diagnostickým testům a někteří autoři (Hogan 1997) skutečně zpochybňují platnost interpretačních předpokladů terapeutů. Níže uvádíme několik nejběžnějších arteterapeutických hodnocení:

Doporučujeme:  Prehensilní ocásky

Řada diagnostických kreseb (DDS)

Diagnostická řada kreseb je arteterapeutický test, který hodnotí řadu závažných psychiatrických poruch. (Malchiodi 1998). DDS má tři části (Malchiodi 1998). V první části je pacient požádán, aby nakreslil libovolný obrázek barevnými křídovými pastely na papír o rozměrech 18×24 palců (Malchiodi 1998). Ve druhé části je pak požádán, aby nakreslil strom. V poslední části testu je pacient požádán, aby pomocí čar, tvarů a barev ukázal, jak se cítí (Malchiodi 1998). Série obrázků jsou interpretovány na základě kombinace mnoha různých faktorů, jako je použití barev, množství prolínání a umístění obrázků na papíře.

Výzkumný nástroj Mandala Assessment Research Instrument (MARI)

Při tomto hodnocení je osoba požádána, aby si vybrala kartu z balíčku s různými mandalami (vzory uzavřené v geometrickém tvaru) a poté musí vybrat barvu ze sady barevných karet (Malchiodi 1998). Poté je osoba požádána, aby nakreslila mandalu z vybrané karty olejovým pastelem zvolené barvy (Malchiodi 1998). Poté je požádán, aby vysvětlil, zda se k mandale, kterou nakreslil, vztahují nějaké významy, zážitky nebo související informace (Malchiodi 1998). Tento test vychází z přesvědčení Joan Kelloggové, která vidí opakující se souvislost mezi obrazy, vzory a tvary v mandalách, které lidé kreslí, a osobnostmi umělců (Malchiodi 1998). Tento test hodnotí a poskytuje vodítka k psychologickému vývoji člověka a jeho aktuálnímu psychickému stavu (Malchiodi 1998).

Při tomto hodnocení je pacient požádán, aby nakreslil obrázek s domem, stromem a osobou (Malchiodi 1998). Poté, co pacient kresbu dokončí, terapeut klade otázky typu: „Jak stará je osoba na vaší kresbě? Co dělá? Z čeho je vyroben dům? Jaké je na obrázku počasí?“ (Malchiodi 1998). Jedná se o projektivní hodnocení a dům, strom a osoba na kresbě představují různé aspekty autora a způsob, jakým se autor cítí (Malchiodi 1998).

Certifikace a registrace arteterapie

Certifikace a registrace rady

Ve Spojených státech mohou být arteterapeuti registrováni (ATR) a certifikováni (ATR-BC). Pro více informací o těchto pověřeních by se arteterapeuti v USA měli obrátit na Art Therapy Credentials Board (ATCB) na adrese www.atcb.org. Kodex profesionální praxe, sedmnáctistránkový dokument shrnující standardy praxe profesionálních arteterapeutů. Kodex profesní praxe ATCB se skládá z pěti hlavních kategorií: Obecné etické zásady, Nezávislý praktik, Způsobilost k získání pověření, Standardy chování a Disciplinární postupy (ATCB 2005).

Obecné etické zásady

Jedno z témat, kterým se tato část zabývá, popisuje odpovědnost, kterou má arteterapeut vůči svým pacientům (ATCB 2005). Podle ATCB musí arteterapeuti usilovat o zlepšení zdraví svých klientů, respektovat jejich práva a dbát na to, aby poskytovali užitečné služby (2005). Nemohou pacienta jakkoli diskriminovat a nikdy nesmí pacienty, kteří terapii podstupují, opouštět nebo zanedbávat (2005). Umělecký terapeut musí svým pacientům na začátku profesionálního vztahu mezi nimi plně vysvětlit, jaká budou jeho očekávání od pacientů (ATCB 2005). Arteterapeut by měl pokračovat v terapii s pacientem pouze tehdy, pokud má klient z terapie prospěch (ATCB 2005). Je proti zásadám stanoveným ATCB, aby arteterapeut měl pacienty pouze z finančních důvodů (ATCB 2005).

Doporučujeme:  Ekonomická nerovnost

Další téma této části se zabývá kompetencí a integritou, kterou musí umělecký terapeut mít (ATCB 2005). ATCB uvádí, že arteterapeut musí být odborně zdatný a mít integritu (2005). Arteterapeut musí být neustále informován o novinkách v arteterapii. Mají léčit pouze případy, pro které jsou kvalifikovaní, jak je stanoveno na základě jejich výcviku, vzdělání a zkušeností (ATCB 2005). Nesmějí léčit pacienty, kteří v současné době navštěvují jiného terapeuta, bez jeho souhlasu (ATCB 2005). Umělecký terapeut musí dodržovat mlčenlivost o pacientech (ATCB 2005).

Další témata v této části pojednávají o dalších povinnostech arteterapeutů. Mezi tyto povinnosti patří „odpovědnost vůči studentům a supervizorům, odpovědnost vůči účastníkům výzkumu, odpovědnost vůči profesi“ (ATCB 2005). Tento oddíl také stanoví pravidla, jimiž se musí arteterapeuti řídit při uzavírání finančních dohod a v případě, že se rozhodnou inzerovat své služby (ATCB 2005).

Nezávislí terapeuti jsou umělečtí terapeuti, kteří vykonávají svou praxi samostatně nebo jsou zodpovědní za služby, které poskytují platícím klientům. Tento oddíl se zabývá pověřeními pro nezávislé praktiky.

Nezávislí odborníci musí zajistit bezpečné a funkční prostředí pro provádění arteterapeutických sezení (ATCB 2005). Podle ATCB „to mimo jiné zahrnuje: řádné větrání, dostatečné osvětlení, přístup k vodovodnímu řádu, znalost nebezpečí nebo toxicity výtvarných materiálů a snahu o ochranu zdraví klientů, skladovací prostory pro výtvarné projekty a zabezpečené prostory pro případné nebezpečné materiály, kontrolované používání ostrých předmětů, zajištění soukromí a důvěrnosti a dodržování všech dalších zdravotních a bezpečnostních požadavků podle státních a federálních úřadů, které regulují srovnatelné podniky“ (2005).

Tento oddíl rovněž stanoví standardy, kterými se musí nezávislí odborníci řídit při řešení finančních záležitostí (ATCB 2005). V podstatě se zde uvádí, že umělecký terapeut musí plátci terapeutických sezení poskytnout přímou smlouvu (ATCB 2005). Rovněž uvádí, že arteterapeut nesmí plátce podvádět ani klienty finančně vykořisťovat (ATCB 2005).

Poslední témata této části se týkají plánování léčby a dokumentace (ATCB 2005). Umělečtí terapeuti musí poskytnout plán léčby, který pacientům pomáhá dosáhnout nebo udržet nejvyšší úroveň kvality života a fungování (ATCB 2005). To zahrnuje využití silných stránek klientů, aby jim pomohli dosáhnout jejich cílů a řešit jejich potřeby (ATCB 2005). Od arteterapeutů se také vyžaduje, aby zaznamenávali a pořizovali poznámky, které odrážejí průběh událostí terapeutických sezení (ATCB 2005). Podle ATCB se jedná o minimum, které musí být zdokumentováno: „aktuální cíle jakéhokoli léčebného plánu, verbální obsah arteterapeutických sezení relevantní pro klientovo chování a cíle, umělecký projev relevantní pro klientovo chování a cíle, změny (nebo nedostatek změn) v afektu, myšlenkovém procesu a chování, sebevražedné nebo vražedné úmysly nebo myšlenky“ (2005) a shrnutí „klientovy reakce na léčbu a doporučení pro další léčbu“ (2005).

Doporučujeme:  Podmínka chuťové averze

Způsobilost pro získání pověření

V této části Kodexu odborné praxe ATCB je popsán postup, jakým studenti arteterapie získávají své pověření. Pojednává o standardech způsobilosti a popisuje proces podávání žádostí. Uvádí také, že osvědčení ATCB jsou majetkem ATCB a že každý arteterapeut, který ztratí své osvědčení a přesto tvrdí, že má pověření ATCB, může být právně potrestán. Pojednává také o postupu, který je třeba dodržet v případě obvinění z protiprávního jednání souvisejícího s arteterapií. Nakonec pojednává o protiprávních činech souvisejících s arteterapií, za které mohou být terapeuti odsouzeni k trestnému činu nebo jinému trestnímu odsouzení. Mezi tato protiprávní jednání patří znásilnění, sexuální zneužívání, napadení, ublížení na zdraví, prostituce nebo prodej kontrolovaných látek pacientům.

Tato část Kodexu profesní praxe ATCB se podrobně zabývá důvěrností, používáním uměleckých děl klientů, profesními vztahy a důvody pro disciplinární řízení (ATCB 2005).

Umělečtí terapeuti mohou zveřejňovat informace o terapeutických sezeních klientů. To zahrnuje „veškeré slovní a/nebo umělecké projevy, k nimž dochází v rámci vztahu mezi klientem a terapeutem“ (ATCB 2005). Důvěrné informace smí arteterapeut zveřejnit pouze v případě, že k tomu má výslovný písemný souhlas pacienta, nebo pokud má terapeut důvod se domnívat, že pacient potřebuje okamžitou pomoc při řešení vážného ohrožení pacientova života (ATCB 2005). Terapeuti také nesmějí zveřejňovat nebo vystavovat žádné pacientovo dílo bez výslovného písemného souhlasu pacienta (ATCB 2005).

V této části jsou popsány standardy profesionálního vztahu mezi arteterapeuty a klienty. V rámci profesionálního vztahu mají arteterapeuti zakázáno navazovat vykořisťující vztahy se současnými i bývalými pacienty, studenty, stážisty, supervizory nebo spolupracovníky (ATCB 2005). ATCB definuje vykořisťující vztah jako cokoli, co zahrnuje sexuální intimitu, milostný vztah nebo půjčování či půjčování peněz (ATCB 2005). V rámci profesionálních vztahů mají terapeuti dělat to, co považují za nejlepší v zájmu klientů, nesmí rozvíjet profesionální vztah pro svůj vlastní prospěch a nesmí své pacienty nasměrovat špatným směrem (ATCB 2005).

Porušení kterékoli z norem stanovených v tomto oddíle je důvodem k disciplinárnímu řízení (ATCB 2005).

Obsah této části Kodexu profesní praxe ATCB konkrétně právně a odborně podrobně rozebírá celé disciplinární řízení v případě pochybení v arteterapii (2005). Hlavní témata obsažená v této části zahrnují: „podání obvinění, postupy komisí pro disciplinární projednávání, sankce, zveřejňování informací, zproštění, přezkoumání způsobilosti a obnovení pověření, lhůty, zaujatost, předsudky a nestrannost“ (ATCB 2005).