Úmluva o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí
Podpisem a ratifikací Haagské úmluvy o příslušnosti, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské odpovědnosti a opatření k ochraně dětí členskými státy z roku 1996 by Evropská unie přispěla k ochraně dětí na mezinárodní úrovni.
Úmluva z roku 1996, která vstoupila v platnost v mezinárodní rovině dne 1. ledna 2002, má obrovský potenciál přinést spravedlnost a úlevu rodičům a dětem rozptýleným na území EU a ve třetích státech všech kontinentů, včetně zemí, které jsou součástí islámské tradice (Maroko je již smluvní stranou úmluvy z roku 1996). Pomůže předcházet mezinárodním únosům dětí a poskytne bezpečný právní rámec pro přeshraniční styk mezi dětmi a jejich rodiči, když se rodiny rozejdou. Pomůže celosvětově vytvořit rámec pro koordinaci právních systémů a pro mezinárodní soudní a správní spolupráci, který podpoří mnoho cílů téměř všeobecně ratifikované Úmluvy OSN o právech dětí ze dne 20. listopadu 1989 a doplní široce ratifikované Haagské úmluvy ze dne 25. října 1980 o únosech dětí a ze dne 29. května 1993 o mezinárodním osvojování.
Haagské úmluvy pro děti
Haagská konference se již více než sto let zabývá ochranou dětí ohrožených v přeshraničních situacích podle občanského práva. Otevření státních hranic, snadnost cestování a odbourávání kulturních bariér v průběhu poslední části 20. století tato rizika se všemi jejich výhodami značně zvýšily. Významnými problémy se stalo přeshraniční obchodování s dětmi a jejich vykořisťování a jejich mezinárodní vysídlení z válečných občanských nepokojů nebo přírodních katastrof.
Existují také děti, které uvízly ve zmatku narušených vztahů v nadnárodních rodinách, se spory o opatrovnictví a přemístění, s riziky mezinárodních únosů rodiči, problémy s udržováním kontaktu mezi dítětem a oběma rodiči a s namáhavým bojem o zajištění přeshraničních alimentů. Došlo také k nárůstu přeshraničního umisťování dětí prostřednictvím mezistátních adopcí nebo krátkodobých ujednání, s riziky spojenými se situací, kdy je pro některé země obtížné zajistit rodinnou péči pro všechny své děti, zatímco v jiných zemích roste poptávka po dětech z bezdětných párů. Za posledních pětadvacet let byly vypracovány tři Haagské úmluvy o dětech, jejichž základním účelem je poskytnout praktický mechanismus, který umožní státům, jež sdílejí společný zájem na ochraně dětí, aby v tomto ohledu spolupracovaly.
Třetí z moderních Haagských úmluv, Úmluva ze dne 19. října 1996 o soudní příslušnosti, rozhodném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské odpovědnosti a opatření k ochraně dětí, má mnohem širší působnost než první dvě úmluvy a vztahuje se na velmi širokou škálu občanských ochranných opatření týkajících se dětí, od příkazů týkajících se rodičovské odpovědnosti a styku s dítětem až po veřejná ochranná nebo pečovatelská opatření a od záležitostí zastupování až po ochranu majetku dětí.
Vztahuje se rovněž na:
Zpoždění při provádění v Evropské unii
Když sir John Stanley hovořil v Dolní sněmovně o její neratifikaci, řekl:
Španělská vláda nadále vetuje opatření EU, která zahrnují Gibraltar, kvůli jeho nároku na svrchovanost nad tímto územím. Navzdory úspěšnému vyřešení některých dalších sporů přetrvávají v roce 2007 španělské obavy z nutnosti komunikovat s příslušnými orgány Gibraltaru, aby se ratifikace této důležité smlouvy zpozdila.
Státy provádějící úmluvu
Austrálie, Česká republika, Ekvádor, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Monako, Maroko, Slovensko a Slovinsko.
Podepsaly ji všechny ostatní státy EU (kromě Malty) a Švýcarsko.
Maďarsko ratifikovalo úmluvu dne 13. ledna 2006 (vstup v platnost 1. května 2006);
Bulharsko přistoupilo k úmluvě dne 8. března 2006 (vstup v platnost: 1. února 2007).