Biosofie, tedy moudrost života, je humanistické hnutí silně ovlivněné filozofem Baruchem Spinozou ze 17. století. Je to „věda a umění inteligentního života založené na uvědomění a praktikování duchovních hodnot, eticko-sociálních principů a charakterových kvalit nezbytných pro individuální svobodu a sociální harmonii“.
Termín pravděpodobně poprvé použil Ignaz Paul Vitalis Troxler, švýcarský filozof, v roce 1806. Později jej použili další filozofové jako Peter Wessel Zapffe (1899-1990), který použil biologii jako základ své filozofie. Zapffe poprvé vyložil své myšlenky v knize Den sidste Messias (en. Poslední Mesiáš) (1933); později systematičtěji obhajoval ve svém filozofickém pojednání Om det tragiske (en. On the tragic) (1941). Biosofický ústav tvrdí, že Dr. Frederick Kettner (1886-1957) byl zakladatelem biosofie.
Zapffovy argumenty byly chápány ve vztahu k filozofickému pesimismu a existencialismu, někdy je také považován za nihilistu.
Program biosofie představili na internetu Anna Öhman & Svenolov Lindgren v lednu 1998 . Poznamenali, že „termín biosofie byl dříve používán Zapffem (1941) v literárním kontextu pro analýzu lidského společenského života založenou na filozofii existence a biologických faktech. Takto úzké ohraničení biosofie není podle našeho názoru žádnou překážkou pro rozšíření definice tak, aby zahrnovala veškeré systematické myšlení o biologických otázkách“.
Program biosofie měl za cíl ohraničit a systemizovat biologická studia ve filozofickém rámci na podporu výuky na kurzech filozofie a na kurzech biologie. Biosofické myšlení definuje Öhman & Lindgren v pěti filozofických oborech a odlišuje se od Næssovy ekosofie.