Vznikající evoluce je hypotéza, že v průběhu evoluce se v určitých kritických bodech objevují některé zcela nové vlastnosti, například život a vědomí, obvykle kvůli nepředvídatelnému přeskupení již existujících entit. Koncept ovlivnil vývoj teorie systémů a teorie složitosti.
Slovo emergent bylo poprvé použito k popisu konceptu Georgem Lewesem ve druhém svazku jeho knihy Problémy života a mysli z roku 1875 (str.412). Henri Bergson se podobnými tématy zabýval v populární knize Kreativní evoluce v roce 1907. Dále ji rozvíjel Samuel Alexander ve svých přednáškách Gifforda na univerzitě v Glasgow v letech 1916-18 a publikoval ji jako Space, Time, and Deity (1920). Termín emergentní evoluce zavedl C. Lloyd Morgan ve svých vlastních přednáškách Gifforda v letech 1921-22 na univerzitě v St. Andrews a publikoval jako Emergent Evolution (1923). V příloze k jedné přednášce ve své knize Morgan uznal přínos Roye Wooda Sellarse v jeho Evoluční Naturalismus (1922).