Johannes Heinrich Schultz (20. června 1884 – 19. září 1970) byl německý psychiatr a nezávislý psychoterapeut. Schultz se celosvětově proslavil vývojem systému autohypnózy zvané autogenní trénink.
Vystudoval medicínu v Lausanne, Göttingenu (kde se setkal s Karlem Jaspersem) a ve Vratislavi. Doktorát získal v Göttingenu v roce 1907. Po získání lékařské licence v roce 1908 vykonával praxi na polyklinice na klinice Lékařské univerzity v Göttingenu až do roku 1911. Poté pracoval v Paul-Ehrlichově institutu ve Frankfurtu, v blázinci v Chemnitzu a nakonec na Psychiatrické univerzitní klinice v Jeně pod vedením Otto Binswangera, kde v roce 1915 získal habilitaci.
Za první světové války působil jako ředitel sanatoria v Belgii. V roce 1919 se stal profesorem psychiatrie a neurobiologie v Jeně. V roce 1920 se stal hlavním lékařem a vědeckým vedoucím v sanatoriu Dr. Heinricha Lahmanna Weisser Hirsch v Drážďanech. V roce 1924 se etabloval jako psychiatr v Berlíně.
V letech 1925-26 byl členem zakládajícího výboru prvního kongresu všeobecných lékařů pro psychoterapii, členem správní rady Všeobecné lékařské společnosti pro psychoterapii (založené v roce 1927). Od roku 1928 byl poradcem zpravodaje této organizace a po roce 1930 spolueditoval (spolu s Arthurem Kronfeldem a Rudolfem Allersem) časopis, nyní pojmenovaný Zentralblatt für Psychotherapie. V roce 1933 se stal členem správní rady přejmenované Německé lékařské společnosti pro psychoterapii pod vedením Matthiase Heinricha Göringa a od roku 1936 pod vedením tohoto zástupce ředitele členem správní rady Německého institutu pro psychologický výzkum a psychoterapii (Deutsches Institut für psychologische Forschung und Psychotherapie) a také ředitelem polykliniky.
Od roku 1933 psal Schultz příručku o vztazích. Tam propagoval „vyhlazování“ handicapovaných lidí v souladu s eugenickou teorií („Akce T4“) a pronásledování homosexuálních mužů bylo součástí jeho činnosti v Göringově institutu. Schultz věřil, že homosexualita je dědičná a léčitelná. Na jedné straně se institut snažil léčit homosexuály, na druhé straně Schultz vedl komisi, která nutila osoby podezřelé ze styku s prostitutkami, aby prohlásily, že jsou homosexuály. „Viníci“ byli transportováni do koncentračních táborů.
V roce 1956 se stal redaktorem časopisu Psychoterapie a v roce 1959 zakladatelem Německé společnosti pro lékařskou hypnózu (Deutschen Gesellschaft für ärztliche Hypnose).
Jeho nejslavnějším úspěchem byl rozvoj autogenního tréninku, který byl založen na výzkumu hypnózy a sebeexperimentování. Poprvé byl veřejně představen v roce 1926 jako „autogenní orgánová cvičení“ a současný název získal v roce 1928. Program využívá každodenní procvičování vizualizací, které jsou navrženy tak, aby pomohly praktikujícímu dosáhnout hlubokého uvolnění.
První vydání knihy „Das Autogene Training (konzentrative Selbstentspannung)“ (1932)
První vydání knihy „Neurose Lebensnot ärztliche Pflicht“ (1936)
Die Seelische Gesunderhaltung, 1941
Tento článek je založen na překladu článku z německé Wikipedie.