Přesvědčování je forma sociálního vlivu. Jedná se o proces vedení lidí k přijetí určité myšlenky, postoje nebo jednání pomocí racionálních a symbolických (i když nejen logických) prostředků. Jedná se o strategii řešení problémů a spoléhá se spíše na „apely“ než na sílu.
Odrazování je proces přesvědčování někoho, aby něčemu nevěřil nebo v něčem nejednal.
Přesvědčování je často zaměňováno s manipulací, což je jednání, které vede druhého člověka k něčemu, co není v jeho nejlepším zájmu, tím, že podvrací jeho myšlenkové procesy. Přesvědčování má být nakonec prospěšné pro všechny strany.
Aristoteles říká, že „rétorika je umění objevit v konkrétním případě dostupné prostředky přesvědčování“.
Změna postoje prostřednictvím přesvědčování.
Postoje lze změnit přesvědčováním. Slavná práce Carla Hovlanda na Yaleově univerzitě v padesátých a šedesátých letech 20. století přispěla k rozšíření poznatků o přesvědčování. Podle Hovlanda bychom měli chápat změnu postojů jako reakci na komunikaci. On a jeho kolegové prováděli experimentální výzkum faktorů, které mohou ovlivnit přesvědčivost sdělení:
Robert Cialdini ve své knize o přesvědčování definoval šest „zbraní vlivu“:
S propagandou úzce souvisí i přesvědčování. Jedná se o koordinovaný soubor sdělení, jejichž cílem je ovlivnit názory nebo chování velkého počtu lidí. Namísto nestranného poskytování informací propaganda ve svém nejzákladnějším smyslu předkládá informace s cílem ovlivnit své publikum. Nejúčinnější propaganda je často zcela pravdivá, ale některá propaganda předkládá fakta selektivně, aby podpořila určitou syntézu, nebo podává zatížená sdělení s cílem vyvolat spíše emocionální než racionální reakci na předkládané informace. Požadovaným výsledkem je změna kognitivního narativu o tématu u cílového publika. Pojem „propaganda“ se poprvé objevil v roce 1622, kdy papež Řehoř XV. zřídil Posvátnou kongregaci pro šíření víry. Propaganda tehdy stejně jako dnes spočívala v přesvědčování velkého počtu lidí o pravdivosti určitého souboru myšlenek. Propaganda je stará jako lidé, politika a náboženství.
Další techniky, které mohou, ale nemusí fungovat:
donucovací techniky, z nichž některé jsou velmi kontroverzní a/nebo jejichž účinnost není vědecky prokázána: