V operantním podmiňování je párovací zákon kvantitativní vztah, který platí mezi relativní mírou odezvy a relativní mírou zesílení v souběžných schématech zesílení. Platí spolehlivě, pokud jsou subjekty jiné než lidské bytosti vystaveny souběžným proměnlivým intervalovým schématům; jeho použitelnost v jiných situacích je méně jasná v závislosti na učiněných předpokladech a detailech experimentální situace.
Zákon o shodě byl poprvé formulován R. J. Herrnsteinem (1961) po experimentu s holuby na souběžných intervalových schématech. Jestliže R1 a R2 jsou rychlosti odezvy na dvou schématech, které poskytují získané (na rozdíl od naprogramovaných) míry výztuže Rf1 a Rf2, striktní zákon o shodě platí, že relativní rychlost výztuže R1/(R1+R2) odpovídá, tedy rovná se relativní rychlosti výztuže Rf1/(Rf1+Rf2). Tedy,
R1/(R1+R2) = Rf1/(Rf1+Rf2)
Tento vztah lze uvést také z hlediska poměrů odezvy a zesílení:
Následný výzkum ukázal, že data se obvykle odchylují od přísného porovnávání, ale jsou namontována do velmi dobré aproximace pomocí výkonové funkce zobecnění přísného porovnávání,
To je pohodlněji vyjádřeno v logaritmické formě
log(R1/R2) = b + s log(Rf1/Rf2)
Konstanty b a s se označují jako zkreslení a citlivost. Tento zobecněný zákon shody vysvětluje vysoké podíly rozptylu ve většině experimentů na souběžných proměnných intervalových schématech u nelidských jedinců. Hodnoty b závisí na detailech sestaveného experimentu, hodnoty bu u jsou shodně zjištěny kolem 0,8, zatímco hodnota potřebná pro striktní shodu by byla 1,0 (Baum, 1974; Davison & McCarthy, 1988).
Odpovídající zákon je teoreticky důležitý ze dvou důvodů. Za prvé nabízí jednoduchou kvantifikaci chování, která je schopna rozšíření na řadu dalších situací. Za druhé se zdá, že nabízí zákonný, prediktivní popis volby; jak to vyjádřil Herrnstein (1970) v rámci operantní analýzy, volba není ničím podle chování zasazeného do kontextu jiného chování. Zpochybňuje tak jakoukoli představu o svobodné vůli, přesně tak, jak tvrdil B. F. Skinner, že experimentální analýza chování by měla ve své knize Beyond freedom and dignity (Za svobodou a důstojností). Tato výzva je však závažná pouze tehdy, pokud lze působnost odpovídajícího zákona rozšířit z holubů na lidi. Když lidští účastníci vystupují podle souběžných harmonogramů posílení, bylo v některých experimentech (např. Bradshaw a kol., 1976) zaznamenáno spárování, ale u jiných byly zjištěny široké odchylky od spárování (např. Horne & Lowe, 1993).