Existuje vysoký stupeň komorbidity s dalšími psychiatrickými
poruchami. Vedle nízkého sebevědomí a
klinické deprese se často objevuje i sociální fobie, a to v důsledku nedostatku osobních vztahů a dlouhých
období izolace od vyhýbání se sociálním situacím. Ve snaze snížit
svou úzkost a zmírnit depresi mohou lidé se sociální fobií užívat
alkohol nebo jiné drogy, což může vést ke zneužívání návykových látek. Odhaduje se, že
závislostí na alkoholu trpí také pětina pacientů se sociální úzkostnou poruchou.
Nejčastějším komplementárním psychiatrickým stavem je unipolární deprese.
Ve vzorku 14 263 lidí z 2,4 procenta osob s diagnózou sociální fobie splňovalo 16,6 procenta také kritéria pro
klinickou depresi.
Kromě deprese jsou u pacientů se sociální fobií nejčastějšími poruchami
panická porucha (33 procent), generalizovaná úzkostná porucha (19 procent),
posttraumatická stresová porucha (36 procent), látka
porucha zneužívání (18 procent) a pokus o sebevraždu (23 procent).
V jedné studii sociální V jedné studii sociální
úzkostné poruchy u pacientů, u kterých se vyvinul komorbidní alkoholismus, panická
porucha nebo deprese, předcházela sociální úzkostná porucha nástupu
alkoholismu, panická porucha a deprese u 75 procent, 61 procent a 90 procent
pacientů. Vyhýbavá porucha osobnosti také silně
koreluje se sociální fóbií. Vzhledem k úzkému vztahu a překrývajícím se
symptomům
s jinými onemocněními může léčba sociální fóbie pomoci pochopit
základní souvislost u jiných psychiatrických poruch.
Existují výzkumy, které naznačují, že sociální úzkostná porucha často koreluje s bipolární poruchou.
Někteří výzkumníci se domnívají, že sdílejí základní cyklothymicko-úzkostnou-citlivou povahu. Kromě toho studie ukazují, že u sociálně fobičtějších pacientů léčených antidepresivními léky se rozvine hypománie než u nefofobních kontrol. To lze považovat za medikaci vytvářející nový problém a také to má tento nepříznivý účinek u části těch, kteří sociální fobii nemají.