Testování lékové reakce využívá genetický test, který předpovídá, jak bude konkrétní osoba reagovat na různé léky na předpis a bez předpisu. Kontroluje geny, které kódují specifické jaterní enzymy, které se aktivují, deaktivují nebo jsou ovlivněny různými léky.
V současné době jsou běžně testovány čtyři genetické markery: 2D6, 2C9, 2C19 a 1A2.
Toto testování již nějakou dobu provádějí farmaceutické firmy, které pracují na nových lécích, ale je relativně nově dostupné široké veřejnosti.
Pro každý marker existují čtyři možné kategorie: pomalý metabolizátor, středně rychlý metabolizátor, extenzivní metabolizátor nebo ultraextenzivní metabolizátor. Různé testovací společnosti je mohou nazývat různými názvy. Nejčastější jsou extenzivní metabolizátoři (tedy lidé, kteří jsou extenzivními metabolizátory daného typu) a jsou typem lidí, pro které jsou drogy určeny. Až 7% bělochů jsou pomalí metabolizátoři drog metabolizovaných enzymem CYP2D6.
Lidé, kteří nemohou metabolizovat lék, budou potřebovat mnohem nižší dávku, než doporučuje výrobce, a ti, kteří jej metabolizují rychle, mohou potřebovat vyšší dávku. Některé léky, jako je kodein, nebudou účinné u lidí, kteří nemají potřebné enzymy k jejich aktivaci.
Lidé, kteří jsou špatnými metabolizátory léku, se mohou předávkovat při užívání nižší než doporučené dávky.