Tři dialogy mezi Hylasem a Filonousem je kniha, kterou napsal George Berkeley v roce 1713.
Tři důležité pojmy diskutované ve Třech dialozích jsou percepční relativita, myslitelnost/hlavní argument („hlavní argument“ zavedl André Gallois) a Berkeleyho fenomenalismus.
Vnímavá relativita tvrdí, že tentýž objekt se může jevit jako objekt s různými vlastnostmi (např. tvarem) v závislosti na perspektivě pozorovatele. Vzhledem k tomu, že objektivní vlastnosti objektů se nemohou měnit bez vnitřní změny samotného objektu, tvar nesmí být objektivním rysem.
Berkeley používá Hylase jako svého hlavního současného filozofického protivníka. Hylas je vystupován v řecké mytologii a je chápán jako reprezentant Johna Locka[potřebná verifikace]. V dialozích je jméno Hylas odvozeno ze starořeckého slova pro „hmotu“, které Hylas v dialogu obhajuje.
Pomocí Philonouse argumentuje Berkeley svými vlastními metafyzickými názory, které byly poprvé rozvinuty v jeho dřívější knize A Treatise Concerning the Principles of Human Knowledge. Philonous se překládá jako „milovník mysli“.
V Prvním dialogu Hylas vyjadřuje své pohrdání skepsí a dodává, že slyšel Filonouse, jak „zastává ten nejextravagantnější názor… totiž, že na světě neexistuje nic takového jako materiální substance“. Filonous tvrdí, že ve skutečnosti je to Hylas, kdo je skeptik a že to může dokázat. Tak začíná filozofická bitva vtipu.
Filonous se Hylase systematicky dotazuje na to, co lidé vědí o světě, nejprve zkoumá druhotné vlastnosti, jako je teplo, aby ukázal, že takové vlastnosti mimo individuální mysl neexistují. Poté přejde k primárním vlastnostem, jako je prodloužení a tvar, a podobně argumentuje, že i ony jsou zcela závislé na vnímání (např. Z dálky se zdá být velká hora malá a tvar věci se může dramaticky měnit pod mikroskopem).
Hylasův pohled na hmotu (který má svůj původ v platónské teorii forem nebo abstraktních entit, které existují mimo smyslový svět) je Filonous (Berkeley) systematicky ničen. Základním argumentem je, že protože hmota je nám známa pouze svými smyslovými vlastnostmi, je nemožné popsat nebo dokonce představit si hmotu bez těchto vlastností. Neboť při absenci smyslových vlastností hmota z definice ztrácí své základní vlastnosti. Přesto to byl přesně Platónův argument; „skutečná hmota“ neexistovala zde na zemi, ale spíše v jiné rovině nebo dimenzi, a navíc tato hmota neměla žádné rozumné vlastnosti. To byl převládající názor filozofů v době Berkeleyho. Jeho argument by se ukázal být zničujícím útokem na téměř 2000 let starý platónský pohled.
Berkeleyho argumentace však jde ještě dále. Rozumné vlastnosti nejsou hmotě vlastní, spíše jsou jí připisovány a chápány myslí. Barva, zvuk, teplota, dokonce i tvar, jsou relativní vlastnosti zcela závislé na mysli. Bez „mysli“ je skutečně nemožné si hmotu představit. Odpověď na otázku „Jestliže strom spadne v lese a nikdo není přítomen, vydává hluk?“ je zodpovězena Berkeleyho nematerialismem. Člověk (a tedy lidská mysl) nemusí být přítomen, aby strom vydal zvuk, neboť mysl Boží je vždy přítomna, alespoň to Berkeley tvrdí. Je to tato mysl Boží, která dává rozumné vlastnosti hmotě, nikoli hmotě samotné.
Ve své době Berkeley čelil odporu mnoha filozofů, kteří zastávali platónský názor. Filozofové považovali Berkeleyho za vulgárního, protože jeho vlastní názor jako by potvrzoval názory zastávané nižšími třídami. Zhruba řečeno „společný názor“ byl, že Bůh stvořil všechno a že věci na zemi jsou skutečné věci. Mnoho filozofů nevěřilo v Boha a věřilo hmotě na zemi, ale pouhé napodobenině skutečné hmoty, která existovala v jiné dimenzi. Berkeley se postavil na stranu společného názoru.
Předložená filozofie je často mylně interpretována. Kritika zní, že Berkeley tvrdí, že žijeme v iluzorním světě, zatímco ve skutečnosti se Berkeley zasazuje o přijetí myšlenek jako reálných „věcí“. Když mluvíme o objektu, nemluvíme o hmotné formě, ale o myšlence objektu, který informuje naše smysly. Berkeley nenavrhuje, že nic není skutečné, navrhuje, že myšlenky samy zahrnují realitu.