Zollikonovy semináře byla série filozofických seminářů, které v letech 1959 až 1969 přednášel německý filozof Martin Heidegger v domě švýcarského psychiatra Medarda Bosse. Tématem seminářů byla Heideggerova ontologie a fenomenologie, neboť se týkala teorie a praxe medicíny, psychologie, psychiatrie a psychoterapie. Protokoly seminářů spolu s korespondencí mezi Heideggerem a Bossem byly v německém jazyce publikovány v roce 1987 pod názvem Zollikonerův seminář, Protokolle- Gersprache- Briefe Herausgeben von Medard Boss. Anglická verze textu byla publikována v roce 2001.
Šéf byl psychoanalytický psychiatr vyškolený v rámci přírodovědné medicíny. Během aktivní vojenské služby polního lékaře během druhé světové války (kterou „museli vykonávat všichni švýcarští muži, kteří nebyli psychicky postižení“) četl Šéf Heideggerův hutný a často komplikovaný text Bytí a čas. Zpočátku poznamenal, že „nerozumí téměř ničemu z jeho obsahu“. Přesto byl Šéf jako psychiatr uchvácen myšlenkami, které hodnotil jako „zásadně nové, neslýchané nahlédnutí do způsobu existence lidské bytosti ve světě“ a autor ho zaujal. Po druhé světové válce se Šéf vyptával na Heideggera, na kterém byl informován o Heideggerově účasti v nacistické straně a byl odrazen od toho, aby se zabýval Heideggerovou filozofií. Nicméně Šéf se snažil rozlišovat mezi Heideggerovou filozofií a Heideggerovým charakterem a po zhodnocení té první se rozhodl napsat Heideggerovi dopis. V roce 1947 napsal Šéf Heideggerovi a požádal ho, aby objasnil některé jeho filozofické myšlenky. K Šéfovu překvapení Heidegger odpověděl. Dalších dvanáct let si Šéf s Heideggerem dopisovali poštou a osobními návštěvami. Šéf však „nepovažoval za vhodné být jediným, kdo se ohýbá od častých setkání s velkým myslitelem“. S Heideggerovým svolením zahájil Šéf jejich diskuse s kolegy a studenty a zahájil tak Zollikonovy semináře.
Zollikonovy semináře se konaly přerušovaně, „dvakrát až třikrát za semestr“, v letech 1959 až 1969. Šéf poznamenal, že Heidegger věnoval úkolu tři hodiny denně, dvě noci v týdnu a obvykle strávil den před přípravou přednášek. Na přednášky bylo obvykle pozváno padesát až sedmdesát Šéfových psychiatrických kolegů a studentů.
První seminář se konal 8. září 1959 v aule Burghölzliho kliniky na univerzitě v Curychu. Heidegger zahrnul do své úvodní přednášky krátké vysvětlení Da-seina, „základní konstituce lidské bytosti“ jako „bytí ve světě“. Studentům také nabídl radikální odklon od konvenční kartézské epistemologie, a to „od všech objektivizujících reprezentací kapsle podobné psychiky, subjektu, osoby, ega nebo vědomí v psychologii a psychopatologii se musí upustit ve prospěch nového chápání“. Šéf si v té době povšiml, že moderní, technologické vymoženosti přednáškového sálu jsou pro Heideggerovo myšlení nevhodné, a tak se zbytek seminářů konal v Šéfově domě.
První přednáška byla zdokumentována pouze jako výsledek Heideggerových poznámek. Přednášky přednášené mezi lety 1960 a 1964 zřejmě nebyly zaznamenány; v textu seminářů Zollikon chybí. Následné přednášky, přednášené mezi 24. lednem 1964 až do konce, byly přepsány doslovně (i když možná ne v celém rozsahu) nebo zhuštěny.
Šéf poznamenal, že úvodní sezení byla nesmírně obtížná. Heideggerův pokus diskutovat o své filozofii s lékaři a studenty s lékařským vzděláním přirovnal k tomu, že „člověk z Marsu navštěvoval skupinu pozemšťanů a snažil se s nimi komunikovat“. Šéf také poznamenal, že na mnohé Heideggerovy otázky týkající se lidské bytosti (a lidského druhu bytosti), existence, prostoru, času a tak dále bylo odpovězeno dlouhými obdobími ticha, nebo hůř, „šoku nebo dokonce pobouření“, že otázky byly vůbec položeny. Ještě v roce 1964 dokonce Heidgger připouštěl potíže. V přednášce z 9. července 1964 Heidegger řekl: „Poslední seminář byl spíše neúspěch. Nicméně potíž spočívá v předmětu samotném… což je bytí samo o sobě.“ Přesto byl Šéf trvale nakloněn Heideggerovu úkolu, který popsal jako „Sisyfovský, tedy „dát mým přátelům, kolegům a studentům zdravý filozofický základ pro lékařskou praxi“. Ani Heidegger, ani studenti semináře „nebyli unaveni“ materiálem a pracovali na „dosažení společného základu v jejich myšlení.
Poslední ze seminářů v Zollikonu se konal v červenci 1969. Šéf poznamenal, že se svým „svědomím lékaře“ už nemůže očekávat, že se Heidegger, který stárne a ztrácí fyzické schopnosti, bude na seminářích připravovat a účastnit se jich. Šéf a Heidegger se dohodli, že si budou dál dopisovat poštou, a Šéf navštívil Heideggerův dům ve Freiburgu, jak jim to oba rozvrhy dovolovaly. V jednom ze svých posledních zdokumentovaných dopisů (datovaných 21. února 1971) Heidegger pogratuloval Šéfovi k ocenění, které mu udělila Americká psychologická asociace. Podpořil také Šéfa, aby pokračoval v mnoha myšlenkách diskutovaných na seminářích, a navrhl několik svých vlastních textů, ale také Šéfa odradil od čtení jakékoli „literatury o Heideggerovi“. Poté se Heidegger uchýlil do svého srubu v Černém lese a „omezil své návštěvy a dopisy“. Heidegger zemřel v roce 1976, i když před svou smrtí přispěl a editoval Šéfův text Existenciální základy medicíny a psychologie, vydaný v roce 1979. Šéf zemřel v roce 1990.
Proč nemůže existovat něco reálného, co není náchylné k přesnému měření? Proč ne například smutek?
Základním charakterem přírody, který představují přírodní vědy, je shoda s právem. Vypočítatelnost je důsledkem této shody s právem. Ze všeho, co je, se bere v úvahu pouze to, co je měřitelné a kvantifikovatelné.
Povahu nemoci nelze adekvátně pochopit bez dostatečného určení, zda je člověk zdravý…Je to ontologický jev, tedy odkazuje na možnost bytí a nikoli pouze na logiku výrokové negace.
Ale jsou spojení mezi psychikou a tělem něco psychologického, něco somatického, nebo ani jedno, ani druhé? Končíme ve slepé uličce, což vám lépe než cokoli jiného ukazuje, jak podstatná je otázka metody.
V řeckém a středověkém myšlení pojem objektu a objektivity ještě neexistoval. Objektivita je definitivní modifikace přítomnosti věcí…Moderní věda stojí na proměně prožitku přítomnosti bytostí v objektivitu.
Daseinanalýza je ontická. Analýza Daseinu je ontologická.
Heidegger, M. (2001). Zollikon Seminars. Protocols- Conversations-Letters. M. Boss (ed.). R. Askay & F. Mayr (trs.). Northwestern University Press: Evanston, Illinois.
Wilberg, P. Heidegger, Medicine and Scientific Method – The Unheeded Message of the Zollikon Seminars