Sobecká genová teorie předpokládá, že přirozený výběr zvýší frekvenci těch genů, jejichž fenotypové účinky zajistí jejich úspěšnou replikaci. Gen pro altruismus může být upřednostňován selekcí, pokud je altruismus primárně zaměřen na jiné jedince, kteří sdílejí stejný gen (kin selection).
Gen efektu zelené bradky (nebo spojené geny) produkuje tři fenotypové efekty: (1) vnímatelný rys – hypotetický zelený plnovous; (2) rozpoznání tohoto rysu u ostatních; a (3) přednostní zacházení s těmi, kteří jsou rozpoznáni. Tento gen tedy přímo rozpoznává kopie sebe sama, bez ohledu na průměrnou příbuznost.
Altruismus se zeleným plnovousem by mohl, přesně řečeno, zvýšit přítomnost fenotypů se zeleným plnovousem v populaci, i když geny pomáhají jiným genům, které nejsou přesnými kopiemi sebe sama v molekulárním smyslu: stačí, aby vytvářely tři výše popsané fenotypové charakteristiky. Geny se zeleným plnovousem jsou zranitelné vůči vznikajícím mutovaným genům, které vytvářejí vnímatelnou vlastnost bez pomáhajícího chování.
Myšlenku genu pro zelené vousy navrhl William D. Hamilton ve svém přelomovém článku z roku 1964 a pojmenoval ji Richard Dawkins ve své klasické knize Sobecký gen z roku 1976. Ale teprve v roce 1998 byl první gen pro zelené vousy skutečně nalezen v přírodě, konkrétně v rudém dovezeném mravenci ohnivém (Solenopsis invicta).