The Independent nebo Middle Group britských analytiků zastupuje jednu ze tří odlišných podškol Britské psychoanalytické společnosti a „vyvinula to, co je známé jako britská nezávislá perspektiva, která tvrdila, že primární motivací dítěte je hledání objektu spíše než uspokojování“. ‚Independent group…je silně spojena s konceptem kontratransference stejně jako se zdánlivě pragmatickým, antiteoretickým postojem k psychoanalýze‘.
Mezi zapojené terapeuty patřili:
V důsledku válečných kontroverzních diskusí se „Britská psychoanalytická společnost rozdělila na několik skupin následovníků – nakonec tři skupiny v jedné“. Na jedné straně byli následovníci Melanie Kleinové, na druhé následovníci Anny Freudové a „mezi nimi byla jako jakási nárazníková zóna britská skupina, která vešla ve známost jako „Nezávislí“ – Sylvia Payneová, Marjorie Brierleyová, Ronald Fairbairn a Ella Freeman Sharpeová a nakonec Donald Winnicott a Paula Heimannová, kteří se odstěhovali od skupiny Kleinianových“. Následně se „někteří noví uprchlíci, zejména Michael Balint a Michael Foulkes, stali prominentními Nezávislými“.
Od tohoto počátku ‚nárazníková skupina Nezávislých, zejména Donald Winnicott, začala přinášet vlastní originální příspěvky a označovat osobitý charakter skupiny‘. Vedle Kleinianů „Střední skupina“ představovala ‚další divizi psychoanalytiků, kteří používají teorii „objektových vztahů“, a pro některé ‚tvořila ústřední jádro Britské psychoanalytické společnosti…interpretuje ve smyslu buď Oidipovského nebo pre-Oidipovského vztahu‘. D. W. Winnicott byl pravděpodobně ‚po mnoho let nejvýznamnějším členem Nezávislé skupiny v Britské psychoanalytické společnosti, a jako takový v neúplné opozici jak ke klasické analýze, tak ke Kleiniově teorii…ale důsledně popíral, že byl jejím vůdcem‘. Jistě, mezi Independents, ‚čtyři britští psychoanalytici, kteří svým psaním a učením měli největší vliv na psychoanalýzu…jsou Ronald Fairbairn, Michael Balint, John Bowlby, a Donald Winnicott….Související myšlenky byly vyvinuty a aplikovány takovými spisovateli jako Marion Milner a Charles Rycroft‘.
‚Současné publikace pro Independent Group zahrnují publikace Christophera Bollase, Patricka Casementa, Erica Raynera a Harolda Stewarta‘. Mezi další známé díky jejich spisům patří ‚Nina Coltart, Neville Symington…Gregorio Kohon, Roger Kennedy, [&] Rob Hale‘.
Pro Erica Raynera je „to, co charakterizuje britské Independenty“ – „nyní je asi 130 placených členů; někteří jsou výslovně blízcí Kleinianům, jiní inklinují k současným Freudiánům“ – to, že „většina dluží ideje oběma stranám; a pravděpodobně všichni sledují přístupy svých předků v původní Britské společnosti, nemluvě také o dalších teoreticích…The Independents mají mnoho rozdílných názorů na teorii a techniku, ale sdílejí základní společný postoj. To je hodnotit a respektovat ideje pro jejich použití a pravdivou hodnotu – bez ohledu na to, odkud pocházejí“.
Vliv britských nezávislých
Vliv britské školy objektových vztahů je v psychoanalytickém světě rozšířený a vzrůstá. Zpočátku by mohl být pro analytického mavericka přitažlivější. Tak například Eric Berne usoudil, že „Fairbairn je jedním z nejlepších heuristických mostů mezi transakční analýzou a psychoanalýzou“. Podobně Lacan vzdal hold „pojmu přechodného objektu, zavedenému D. W. Winnicottem, který je klíčovým bodem pro vysvětlení geneze fetišismu“; a jeho následovníci tvrdili, že objektové vztahy Střední skupiny vedou přímo k Lacanovi: „Winnicott zahlédl přechodný objekt. To Lacan shrnuje, zhušťuje, odůvodňuje a konstruuje s objektem a“.
Postupně však jejich vliv vstoupil do hlavního proudu. ‚Britská teorie objektových vztahů ovlivňovala severoamerickou psychoanalýzu v posledních třiceti letech‘ dvacátého století ve stále rostoucí míře, počínaje postavami jako Arnold Modell, Heinz Kohut a Otto Kernberg. ‚Angličtí lidé zabývající se objektovými vztahy (D. W. Winnicott, W. R. D. Fairbairn, Michael Balint, Harry Guntrip a další), kteří předcházeli a předznamenávali Kohutovy a Kernbergovy skupiny‘ na ně měli velký vliv, (otevřeně přiznaný nebo ne), takže například prokazatelně ‚Kohut nabízí v podstatě stejný program…[jako] Winnicott a Balint‘.
Koncem dvacátého století pak došlo k „pozoruhodnému souběhu psychologie…ega a objektových vztahů…“jistému druhu sblížení obou tradic“, v němž objektové vztahy hrály jistě větší roli, (navzdory lakánskému reptání, že ‚křížení jednoho s druhým v různém množství…není náhradou za Lacanův „návrat k Freudovi“‚). V důsledku toho je přinejmenším diskutabilní, že ‚teorie objektových vztahů…se stala organizujícím souborem myšlenek v moderní psychoanalýze po celém světě‘.
Vzhledem k jejich teoretické otevřenosti, „jedna z kritik namířených proti nezávislým psychoanalytikům v Britské společnosti je, že se o nich říká, že jsou „malomyslní“. Alternativně, protože „Nezávislí nenabízejí obecné vysvětlující schéma…, byli nazváni „nevyléčitelně otevřenými“. V psychodynamické psychoterapii je však stále více uznáván přínos „čerpat z několika teoretických modelů, odrážejících pluralitu v této oblasti dnes“, stejně jako způsob, jakým „osobnost terapeuta vkládá osobní razítko do prováděné terapie“ – čímž se posiluje vědomí skupiny Nezávislých, že terapeut, „aby zahrnul rozmanitost klinických jevů, s nimiž se setká…, si nemůže dovolit příliš monogamně se vázat k jedné konkrétní teorii“.