Wisconsin Card Sorting Test® (WCST) je neuropsychologický test „posunu sad“, tj. schopnosti projevit flexibilitu tváří v tvář měnícím se plánům posilování.
Na začátku jsou účastníkovi předloženy čtyři podnětové karty: na první je jeden červený trojúhelník, na druhé dvě zelené hvězdy, na třetí tři žluté křížky a na čtvrté čtyři modré kruhy. Poté je mu předložena hromádka dalších karet a je požádán, aby každou z nich přiřadil k jedné ze čtyř podnětových karet, čímž vytvoří čtyři samostatné hromádky karet. Účastníkovi se neříká, jak má karty přiřadit; je mu však sděleno, zda je konkrétní přiřazení správné, nebo ne.
Pro určení, zda je každá karta správně seřazena, se zvolí konkrétní pravidlo. Pokus je správný, pokud je umístěn na hromádku, která odpovídá kartě na rozměru pravidla. Pokud účastník úspěšně roztřídí určitý počet po sobě jdoucích pokusů, pravidlo se změní. Úkol pokračuje 128 pokusy nebo dokud nejsou všechny změny pravidel úspěšně provedeny (tzv. dosažené kategorie).
Původní metoda WCST používala papírové karty a prováděla se tak, že experimentátor stál na jedné straně stolu naproti účastníkovi na druhé straně. Od počátku 90. let 20. století jsou však k dispozici počítačové verze úlohy, z nichž nejnovější je verze 4.0 kompatibilní s Windows. Ta má výhodu automatického bodování testu, které bylo v manuální verzi poměrně složité. Provedení testu trvá přibližně 12-20 minut a jeho výsledkem jsou následující výsledky:
Klinicky tento test hojně využívají psychiatři, neurologové a neuropsychologové u pacientů se získaným poškozením mozku, neurodegenerativním onemocněním nebo duševním onemocněním, jako je schizofrenie. Ačkoli úspěšné absolvování testu závisí na řadě neporušených kognitivních funkcí, včetně pozornosti, pracovní paměti a vizuálního zpracování, je volně označován jako test „čelního laloku“ na základě toho, že pacienti s jakoukoli lézí čelního laloku si v testu obvykle vedou špatně. Zejména pacienti s lézí dorsolaterálního frontálního laloku dělají větší počet perseverativních chyb než kontrolní účastníci. Po dosažení první kategorie často pokračují v třídění karet podle prvního pravidla ještě dlouho poté, co bylo toto pravidlo nahrazeno. Nedávná faktorová analýza WCST ukázala, že tyto perseverativní chyby jsou nejužitečnějším výsledným měřítkem při posuzování kazuistiky. Sofistikovanější popis deficitů tohoto typu je „exekutivní dysfunkce“.
Údaje ze studie PET naznačují, že čím méně jsou aktivovány čelní laloky (červeně) během úkolu pracovní paměti, tím větší je nárůst abnormální dopaminergní aktivity ve striatu (zeleně), o níž se předpokládá, že souvisí s neurokognitivními deficity u schizofrenie.
WCST se používá v neurozobrazovacích paradigmatech, jako je PET a MRI. Jak předpokládá literatura o získaném poškození mozku, dokončení úkolu zahrnuje aktivaci především dorsolaterální prefrontální kůry. Použití testu u neurodegenerativních onemocnění, jako je onemocnění motorického neuronu a roztroušená skleróza, identifikovalo přinejmenším podskupinu těchto pacientů, u nichž existuje určitý jemný stupeň kognitivní dysfunkce, na rozdíl od tradičního názoru, že se jedná o čisté poruchy motorického systému.
Tento test je také hojně využíván při výzkumu schizofrenie, např.