Erik Erikson, psycholog, který vymyslel termín krize identity, se domnívá, že krize identity je nejdůležitějším konfliktem, s nímž se člověk setkává v osmi vývojových fázích svého života. Identita je „subjektivní pocit i pozorovatelná kvalita osobní stejnosti a kontinuity, spojená s určitou vírou ve stejnost a kontinuitu nějakého sdíleného obrazu světa. Jako kvalita nesamozřejmého prožívání může být slavně patrná u mladého člověka, který našel sám sebe, protože našel svou pospolitost. Vidíme, jak se u něj objevuje jedinečné sjednocení toho, co je nezvratně dáno – tedy tělesného typu a temperamentu, nadání a zranitelnosti, dětských vzorů a získaných ideálů – s otevřenými možnostmi volby v dostupných rolích, profesních možnostech, nabízených hodnotách, setkáních s mentory, navázaných přátelstvích a prvních sexuálních setkáních.“ (Erikson, 1970.)
Podle Eriksonových stadií se krize identity objevuje v období dospívání a pouze jedinci, kterým se podaří krizi vyřešit, budou připraveni čelit budoucím životním výzvám. Krize identity se však může opakovat, protože měnící se svět vyžaduje, abychom neustále znovu definovali sami sebe. Erikson navrhl, že lidé prožívají krizi identity, když ztratí „pocit osobní stejnosti a historické kontinuity“. Vzhledem k dnešnímu rychlému rozvoji technologií, globální ekonomice, dynamice v místní i světové politice se dá očekávat, že krize identity budou v současnosti častější než před 30 lety, kdy Erikson svou teorii formuloval.
Pokud se (opět) ocitnete v krizi identity, můžete se podívat na sedm obtížných oblastí, v nichž se můžete dopracovat k řešení.