Jiná skupina antropologů se později chopila Rappaportových konceptů a aplikovala je na rozvoj školy neuroantropologie nazvané Biogenetický strukturalismus (viz Laughlin a Brady 1978: 6, d’Aquili, Laughlin a McManus 1979: 12ff, Rubinstein, Laughlin a McManus 1984: 21ff, a Laughlin, McManus a d’Aquili 1990:82-90). Podle této skupiny jsou všechny vlastnosti a kvality prožitku zprostředkovány neuroendokrinními systémy našeho těla. Tyto systémy fungují individuálně a kolektivně, aby modelovaly realitu. Souhrnem těchto modelů v mozku je poznávané prostředí. Operační prostředí odkazuje na skutečnou niku, ve které člověk nebo jiné zvíře s mozkem přebývá a přizpůsobuje se. Operační prostředí je reálný svět, který je modelován naším poznávaným prostředím.
D’Aquili, Eugene G., Charles D. Laughlin a John McManus (1979) Spektrum rituálu. New York: Columbia University Press.
Laughlin, C.D. and I.A. Brady (1978) Extinction and Survival in Human Populations. New York: Columbia University Press.
Laughlin, Charles D., John McManus a Eugene G. d’Aquili (1990) Brain, Symbol and Experience: Toward a Neurophenomenology of Consciousness. New York: Columbia University Press.
Rappaport, R.A. (1979) Ecology, Meaning and Religion. Richmond: North Atlantic Books.
Rappaport, R.A. (1999) Ritual and Religion in the Making of Humanity. Cambridge: Cambridge University Press.
Rubinstein, R.A., C.D. Laughlin a J. McManus (1984) Science As Cognitive Process. Philadelphia: University of Pennsylvania Press.