Nadměrné stanovení

Naddeterminace, myšlenka, že jeden pozorovaný efekt je určen více příčinami najednou (každá z nich sama o sobě může být dostačující pro vysvětlení efektu), byla původně klíčovým konceptem psychoanalýzy Sigmunda Freuda.

Pro Freuda a psychoanalýzu

Freud v Interpretaci snů napsal, že mnohé rysy snů byly obvykle „předurčeny“ v tom smyslu, že byly způsobeny více faktory v životě snílka, od „pozůstatků dne“ (povrchních vzpomínek na nedávný život) až po hluboce potlačená traumata a podvědomá přání, což byly „silné myšlenky“. Freud upřednostňoval interpretace, které takové rysy vysvětlovaly nejen jednou, ale mnohokrát, v kontextu různých úrovní a komplexů psychiky snílka.

Koncept byl později vypůjčen pro celou řadu dalších oblastí myšlení.

Pro Richardse a literaturu

The New Critic I.A. Richards použil myšlenku přehnané přesnosti, aby vysvětlil význam nejednoznačnosti: v rétorice, filozofii jazyka a literární kritice.

Pro althusser a strukturní marxismus

Marxistický filozof Louis Althusser přenesl tento koncept do marxistické politiky ve vlivném eseji „Rozpor a přesycení“. Althusser čerpal v neobvyklé kombinaci jak z Freuda, tak z Mao Ce-tunga a použil myšlenku přesycení jako způsob přemýšlení o mnohonásobných, často protikladných silách působících najednou v jakékoli politické situaci, aniž by upadl do příliš jednoduché představy, že tyto síly jsou prostě „protikladné“. Brewster v knize Althusser et al’s Reading Capital definuje přesycení jako takové:

„zobrazení snových myšlenek v obrazech privilegovaných jejich zhuštěním řady myšlenek v jediném obraze (zhuštění), nebo přenosem psychické energie ze zvlášť silné myšlenky na zdánlivě triviální věci… [Pro Althussera] je přehnané určení rozporu odrazem jeho podmínek existence v rámci komplexního celku.“

Pro Althusserovo zopakování marxistického myšlení je tedy přílišná determinace tím, co [skryté/neakceptované] „determinantální rozpory“, neboli kapitálově-ekonomické nesrovnalosti (tj. abstraktní práce vedoucí k „izolaci“ – třídnímu boji), které jsou analogické k Freudovým „silným myšlenkám“, platí pro případy, které jsou více skutečně, nepatrné, srozumitelné. Příklad lidových nepokojů volajících po revoluci by to mohl ilustrovat. Událost k tomu má v kapitalistické kultuře přílišnou aplikaci (determinaci) agitace. determinantální rozpory (důvody lidové revolty) nejsou řešeny, a tak je jejich velká masa „přesunuta“ na ojedinělou událost.

Doporučujeme:  Mezilidská přitažlivost

Pro Baudrillarda a teoretickou sociologii k teorii hyperreality

Jiné pojetí nadhodnocování je obsaženo v pozdějších spisech Jeana Baudrillarda. Jeho pojetí je odvozeno od Althusserova pojetí, ale rozchází se s ním stejně jako Baudrillard obecně rozchází se strukturálním marxismem.