Sebevražda a deprese-Genetika
Zdá se, že kromě dalších faktorů hraje roli v depresi a riziku sebevraždy také genetika.
Dvě varianty genu se objevují častěji u depresivních pacientů, kteří
zvažují sebevraždu během léčby antidepresivní medikací
(citalopram, podobný floxetiinu nebo Prozacu). Studii provedl
dr. Gonzalo Laje z Národního ústavu duševního zdraví v Bethesdě,
MD, USA (říjen 2007 vydání American Journal of Psychiatry).
Do studie bylo zařazeno 1 915 pacientů s depresí z celých USA.
Účastníci studie dostávali buď citalopram po dobu až čtrnácti týdnů, nebo
placebo. Studie poté zkoumala genové variace u 120 účastníků,
u nichž se během studie objevily sebevražedné myšlenky, a porovnávala je s těmi,
kteří takové myšlenky neměli. (Obecně asi 4 % osob užívajících
antidepresiva začnou přemýšlet o sebevraždě).
Studie identifikovala dva klíčové geny, které přispívají k tvorbě
buněčných receptorů glutamátu. Varianty v těchto genech zřejmě podporují
sebevražedné myšlení u pacientů léčených antidepresivy. K
nejvyšší incidenci sebevražedného myšlení došlo u 1 % pacientů,
kteří zdědili alespoň jednu variantní kopii prvního glutamátového genu.
Asi u 1/3 z těchto osob se projevilo časté sebevražedné myšlení.
Asi 41% účastníků mělo jednu nebo dvě variantní kopie druhého
glutamátového genu, ale ne první. U 20% těchto lidí se rozvinulo
sebevražedné myšlení.
58 % účastníků nemělo žádné variantní geny a z této skupiny se u méně než
5 % rozvinuly sebevražedné myšlenky během užívání léků. Rovněž je třeba poznamenat, že pouze 25 %
pacientů, u kterých se rozvinuly sebevražedné myšlenky, se zotavilo z deprese během
užívání léků, zatímco 42 % pacientů, u kterých se takové myšlenky
neobjevily, se zotavilo.