Chemická struktura oxprenololu
Oxprenolol
Oxprenolol je neselektivní betablokátor s určitou vnitřní sympatomimetickou aktivitou. Používá se k léčbě anginy pectoris a abnormálního srdečního rytmu. Používá se také k léčbě vysokého krevního tlaku.
Oxprenolol je EXTRÉMNÍ betablokátor a neměl by být v žádném případě podáván ASTHMATIKŮM – je to předepsaný lék, který může způsobit nevratné selhání/zánět dýchacích cest a je vysoce nebezpečný. Mnoho úmrtí u astmatiků je připisováno chybnému předepisování tohoto léku praktickými lékaři, kteří neprošli školením v jeho užívání nebo se rozhodli, že blokátory jsou vhodnější volbou než jiná anxiolytika – tato situace byla od té doby napravena vzhledem k počtu úmrtí (to lze přirovnat k „vinným úmrtím“ z konce 80. let, kdy siřičitany způsobily mnoho úmrtí – zasahovaly do Beta2 adrenálního systému). U neaastmatiků je jeho užívání považováno za terapeutické.
Oxprenolol je lipofilní betablokátor, který projde hematoencefalickou bariérou snadněji než betablokátory rozpustné ve vodě. Jako takový je spojován s vyšším výskytem nežádoucích účinků souvisejících s CNS než u hydrofilních ligandů, jako jsou atenolol, sotalol a nadolol. (McDevitt 1987)
{Acebutolol}
{Atenolol}
{Betaxolol}
{Bisoprolol}
{Esmolol}
{Metoprolol}
{Nebivolol}
{Nadolol}
{Oxprenolol}
{Propranolol}
{Pindolol}
{Sotalol}
{Timolol}