Organizace chování (anglicky Organization of Behavior) je kniha psychologa Donalda Hebba z roku 1949, ve které poprvé představuje svou teorii o nervových základech učení, která je dnes běžně známá jako „Hebbův postulát“.
Hebbův postulát navrhuje, že kdykoli jsou podmíněné reflexy v organismu vytvořeny učením, je v mozku vytvořeno nové anatomické substrátum fyziologickým procesem, při kterém jsou slabé nebo neexistující synapse posíleny biochemickou modifikací nebo trvalými změnami jejich elektrických vlastností. Učení není podle Hebbovy hypotézy prostě něco impozantního na pasivním mozku, ale proces, při kterém je buněčná struktura mozku permanentně modifikována. Richard Webster komentuje, že Hebbova hypotéza má klasické postavení v rámci vědy a že je podpořena nedávným výzkumem.