Volition neboli vůle je kognitivní proces, kterým se jedinec rozhoduje a zavazuje se k určitému jednání. Je definována jako cílevědomá snaha a je jednou z primárních lidských psychologických funkcí (těmi ostatními jsou afektovanost [vliv nebo pocit], motivace [cíle a očekávání] a poznávání [myšlení]). Volitional procesy mohou být aplikovány vědomě a mohou být automatizovány jako zvyky v průběhu času. Většina moderních pojetí vůle ji řeší jako proces řízení jednání, který se automatizuje (viz např. Heckhausen a Kuhl; Gollwitzer; Corno a Kanfer).
Síla vůle je hovorový, a vůle vědecký termín pro stejný stav vůle, tzn. „volitelná preference“. Když jsme se „rozhodli“ (jak říkáme) pro určitou věc, tzn. máme ustálený stav volby, který ji respektuje, nazývá se tento stav imanentní vůlí; když předkládáme nějaký konkrétní akt volby, nazývá se tento akt emanantní, neboli výkonný, neboli imperativní vůlí. Když je imanentní, neboli ustálený stav volby takový, který ovládá nebo řídí řadu jednání, nazýváme tento stav převládající vůlí; zatímco my dáváme jméno podřízených vůlí těm konkrétním aktům volby, které provádějí předmět, o který usiluje vládnoucí neboli „převládající vůle“.
Vůle „modelu lidské okupace“ Garyho Kielhofnera je v rámci tohoto modelu jednou ze tří podsystémů, které působí na lidské chování. Vůle v rámci tohoto modelu uvažuje o hodnotách, zájmech a přesvědčení člověka o vlastní efektivitě a osobní kapacitě.
Kniha „A Bias for Action“ od Heike Bruchové a Sumantry Ghoshalové pojednává o rozdílu mezi silou vůle a motivací. Autoři přitom používají pojem vůle jako synonymum k vůli a stručně popisují teorie Narzisse Ach a Kurta Lewina. Zatímco Lewin tvrdí, že motivace a vůle jsou jedno a totéž, autoři tvrdí, že Ach argumentuje jinak.
Podle autorů Ach tvrdí, že existuje určitý práh – když touha leží pod tímto prahem, je to jen motivace, zatímco když touha překročí tento práh, stává se vůlí. Na tomto příkladu autoři poukazují na rozdíl v míře závazku jednotlivců k úkolům, měřením na stupnici záměru – od motivace k vůli. Moderní psaní o roli vůle v kontrole impulsů (např. Kuhl a Heckhausen) a ve vzdělávání (např. Corno) také toto rozlišuje. Cornův model váže vůli k procesům samoregulovaného učení.
Síla vůle je pojem, který mylně předpokládá, že jsme pod racionální kontrolou, a snižování této síly má za následek nedostatek vůle. Faktem je, že svou racionalitu obracíme k tomu, abychom sloužili svým impulzům nebo přáním, a někdy při jejich uskutečňování máme velkou vůli. Alkoholik tak může být velmi prohnaný v dosahování svého odhodlání pít a může projevit velkou vůli při dosahování tohoto cíle.
Chybou pozorovatele je předpokládat, že člověk je racionální tvor, a tato vůle by měla této racionalitě sloužit. Ve skutečnosti jsme racionální jen částečně a často naše racionalita a odhodlání slouží různým motivacím, které se vyskytují z jiných důvodů než z důvodu rozumu.
Kielhofner, G (2008). „Volition“ Gary Kielhofner Model of Human Occupation: Theory and application, 4. vydání, 33-50., Baltimore: Lippencott Williams & Wilkins.