Hodnotový úsudek

Hodnotový úsudek je úsudek o správnosti nebo nesprávnosti něčeho, založený na určitém souboru hodnot nebo na určitém hodnotovém systému.

Hodnotové úsudky jsou výroky o subjektivitě, které by mohly být přirovnány k axiomům v matematice a geometrii – například euklidovská geometrie je založena na jiné množině axiomů než různé formy neeuklidovské geometrie, a tak postuluje pravda v jedné geometrii může být nepravda v jiné geometrii (nebo naopak). Takové postuláty jsou v mnoha ohledech analogické hodnotovým úsudkům, které prohlašují něco za správné v rámci jednoho hodnotového systému, ale špatné v rámci jiného. Koncepčně souvisí jak s antropologickým axiomem „kulturní relativita“ (tj. že kulturní význam existuje pouze v kontextu), tak s pojmem „morální relativismus“.

Z tohoto důvodu může být termín použit jak v pozitivním smyslu, což znamená úsudek, který musí být učiněn s přihlédnutím k hodnotovému systému, nebo znevažující smysl, což znamená úsudek učiněný z osobního rozmaru spíše než racionální objektivní myšlení.

Hodnota neutrální je příbuzný pojem, který znamená, že věc je považována za objektivně neutrální a není závislá na hodnotách nebo etice. Například zbraň může být považována za hodnotově neutrální v tom smyslu, že bez lidí a kontextu není sama o sobě ani dobrá, ani špatná.

Tento termín je také používán, často v znevažujícím smyslu, aby naznačoval, že výrok není objektivně pravdivý – srovnává hodnotové soudy s objektivním konstatováním faktu nebo závěrem, ke kterému se logicky dospělo prostřednictvím racionální analýzy. V tomto smyslu je hodnotový úsudek tvořen konkrétními hodnotami nebo hodnotovým systémem, který zastává ten, kdo jej prosazuje. Lze tvrdit, že skutečná objektivita je nemožná, že i ta nejpřísnější racionální analýza je založena na souboru hodnot přijatých v průběhu analýzy. V důsledku toho někteří tvrdí, že všechny takové výroky a závěry jsou nutně hodnotovými soudy. Jiní vidí záměr zdržet se úsudku jako ctnost (nesouzení).

Doporučujeme:  John Whiting (antropolog)

Gilles Deleuze se postavil proti imanentnímu hodnocení takového transcendentního úsudku.