Články týkající se zneužívání
Abstraktní pojmy
Zneužívání zpráv /Antisociální chování
Donucování / Krutost
Zneužívání moci
Pronásledování / Rituální zneužívání / Násilí
Fyzické týrání
Mučení / týrání dětí
Těžké tělesné tresty
Domácí násilí
Psychické zneužívání
Zanedbávání dětí
Ponižování / Zastrašování
Mobbing / Šikana
Nenávistná řeč / Manipulace
Pronásledování / Vztahová agrese
Rodičovské odcizení
Psychické mučení
Ovládání mysli / Vyhýbání se
Cinderella Effect /Donucovací přesvědčování
Slovní zneužívání
Sexuální zneužívání
Incest / Sexuální zneužívání dětí
Znásilnění / Sexuální obtěžování
Týrané ženy/týrání dětí
Týrání seniorů / Násilí v rodině
Týrání vězňů / Týrání zvířat
Týrání partnerů / Týrání pacientů
Týrání manželů / šikana na pracovišti
Sexuální zneužívání zažívané v dětství bylo spojeno se zvýšenou hladinou následných duševních poruch
Zneužívání dětí má příčinnou roli většina psychických problémů,včetně deprese, úzkostných poruch, PTSD, poruch příjmu potravy, zneužívání návykových látek, poruch osobnosti a disociativních poruch Psychiatričtí pacienti, kteří jsou v dětství vystaveni sexuálnímu nebo fyzickému zneužívání, mají dřívější první přijetí a delší a častější hospitalizace, dostávají více léků, tráví delší dobu v ústraní, mají větší pravděpodobnost sebemrzačení a mají vyšší závažnost příznaků. mají také mnohem větší pravděpodobnost pokusu o sebevraždu pokus o sebevraždu
Sexuální zneužívání dětí bylo identifikováno jako prediktor budoucí psychopatologie, i když nemá charakteristický vzorec příznaků.
Kendall-Tackett et al. (1993) a další studie zjistily, že se sexuálním zneužíváním dětí je spojena široká škála psychologických, emocionálních, fyzických a sociálních účinků, včetně deprese, posttraumatické stresové poruchy, úzkosti, špatného sebevědomí, somatoformních poruch, komplexní posttraumatické stresové poruchy, emoční dysregulace, neurózy a dalších obecnějších dysfunkcí, jako je sexualizované chování, problémy se školou/učením, problémy s chováním a destruktivní chování. Přehled studií Kendell-Tackett et al. zjistil, že dvě třetiny dětí, které byly sexuálně zneužívány, vykazovaly příznaky, ale ve srovnání s dětmi v léčbě, které nebyly sexuálně zneužívány, byly sexuálně zneužívány děti méně symptomatické pro všechny měřené příznaky s výjimkou sexualizovaného chování.
Caffaro-Rouget a kol. (1989) zjistili, že 51% jejich vzorku bylo symptomatických; v Mannarino a Cohen (1986) bylo 69% ze čtyřiceti pěti hodnocených dětí symptomatických; 64% Tongových, Oatesových a McDowellových (1987) čtyřicet devět dětských vzorků nebylo v normálním rozmezí na kontrolním seznamu chování dětí; a v Conte a Schuermanovi (1987), jejichž hodnocení zahrnovalo jak velmi specifické, tak široké položky jako „strach ze zneužití podnětů“ a „emoční rozrušení“, bylo 79% vzorku symptomatických. U menšiny zneužívaných dětí bylo zjištěno, že jsou zdravé a asymptomatické, a míra poškození spojeného se zneužíváním může korelovat s jinými faktory. Prescott a Kendler (2001) zjistili, že riziko psychopatologie se zvýšilo, pokud byl pachatelem příbuzný, pokud zneužití zahrnovalo pohlavní styk nebo pokus o pohlavní styk, nebo pokud byly použity výhrůžky nebo síla. Nezdálo se, že by věk, ve kterém byl jedinec poprvé zneužit, souvisel. Jiné studie zjistily, že riziko nepříznivých výsledků je sníženo u zneužívaných dětí, které mají podpůrné rodinné prostředí.
Vzhledem k tomu, že k pohlavnímu zneužívání dětí často dochází spolu s dalšími možná matoucími proměnnými, jako je špatné rodinné prostředí a fyzické zneužívání, někteří učenci tvrdí, že je důležité kontrolovat tyto proměnné ve studiích, které měří účinky pohlavního zneužívání, a někteří vyslovili hypotézu, že „účinky zneužívání jsou alespoň částečně důsledkem dysfunkční rodinné dynamiky, která podporuje pohlavní zneužívání a vyvolává psychické poruchy (Fromuth, 1986) a že souběžné fyzické nebo psychické zneužívání může být příčinou některých obtíží, které jsou jinak připisovány pohlavnímu zneužívání (Briere & Runtz, 1990).“ Martin a Fleming však tvrdí, že „ve většině případů je základní újma způsobená pohlavním zneužíváním dětí způsobena rozvíjející se schopností dítěte k důvěře, intimitě, agentuře a sexualitě a že mnoho psychických problémů dospělého života spojených s historií pohlavního zneužívání dětí jsou účinky druhého řádu.“ Metaanalýza studií s využitím vzorků vysokoškolských studentů z roku 1998 provedená Rindem a spol. dospěla k závěru, že vztah mezi horší adaptací a pohlavním zneužíváním dětí je obecně shledán nepodstatným ve studiích, které kontrolují proměnné, jako je rodinné prostředí a jiné formy zneužívání. Jiné studie zjistily nezávislou souvislost pohlavního zneužívání dětí s nepříznivými psychologickými výsledky.
Kendler a kol. (2000) zjistili, že většinu vztahu mezi závažnými formami pohlavního zneužívání dětí a psychopatologií dospělých v jejich vzorku nelze vysvětlit rodinnými neshodami, protože velikost efektu tohoto spojení se snížila jen mírně poté, co kontrolovali možné matoucí proměnné. Vyšetření malého vzorku CSA-disharmonických dvojčat také potvrdilo příčinnou souvislost mezi pohlavním zneužíváním dětí a psychopatologií dospělých; subjekty vystavené CSA měly trvale vyšší riziko psychopatologických poruch než jejich CSA-non-exposed dvojčata. Po kontrole možných matoucích proměnných Widom (1999) zjistil, že pohlavní zneužívání dětí nezávisle předpovídá počet příznaků PTSD, které člověk vykazuje. 37,5% jejich sexuálně zneužívaných subjektů, 32,7% jejich fyzicky zneužívaných subjektů a 20,4% jejich kontrolní skupiny splňovalo kritéria pro diagnózu PTSD.Autoři došli k závěru, že „Oběti zneužívání dětí (sexuálního a fyzického) a zanedbávání jsou vystaveny zvýšenému riziku rozvoje PTSD, ale viktimizace v dětství není dostatečným stavem. Rodina, jednotlivec a proměnné životního stylu také vystavují jednotlivce riziku a přispívají k příznakům PTSD.“ Mullen a Fleming tvrdí, že „ve většině případů je zásadní poškození způsobené pohlavním zneužíváním dětí způsobeno rozvojem schopnosti dítěte důvěřovat, intimity, děje a sexuality a že mnoho psychických problémů dospělého života spojených s historií pohlavního zneužívání dětí jsou účinky druhého řádu“.