Situační síla je definována jako podněty poskytnuté environmentálními silami ohledně vhodnosti potenciálního chování. Situační síla prý vede k psychickému tlaku na jedince, aby se zapojil do určitého chování a/nebo se ho zdržel. Důsledkem tohoto psychického tlaku, aby jednal určitým způsobem, je pravděpodobnost, že navzdory osobnosti jedince bude jednat určitým způsobem. Jako taková, když existují silné situace (situace, kdy je situační síla vysoká), vztah mezi osobnostními proměnnými (například extraverze, rizikové chování atd.) a chováním se snižuje, protože bez ohledu na to, jaká je osobnost jedince, bude jednat způsobem diktovaným situací. Když existují slabé situace, existuje menší struktura a větší nejednoznačnost s ohledem na to, jaké chování má vykonávat. Souhrnně řečeno, situace mají schopnost omezit vyjádření individuálních rozdílů z hlediska skutečného chování.
Kontrast silných a slabých situací
Příkladem silné situace je červená na semaforu. Dopravní pravidla diktují, jak se mají lidé chovat, když vidí červenou na semaforu, a tento vliv často brání lidem v chování, které je v souladu s jejich osobností. Například většina lidí, bez ohledu na to, zda jsou odvážní nebo opatrní, zastaví před červenou na semaforu. Proto nelze rozumně předvídat, jak se bude člověk v této situaci chovat s osobností.
Naopak příkladem slabé situace je žlutý semafor, protože nejvhodnější postup není zvlášť dobře definován a normy jsou nekonzistentní. Tedy jedinci, kteří jsou odvážnější, pravděpodobně projedou křižovatkou na žlutém světle, zatímco opatrní jedinci pravděpodobně zastaví.
Původ a historie situační síly
Ačkoli je obtížné formálně vyjádřit, kdy v Psychologii začaly situace omezující individuální rozdíly v osobnosti, práce vedená Carlem Rogersem naznačila, že určité individuální rozdíly se většinou pravděpodobně projeví v situacích, kde existuje psychologická svoboda a bezpečnost, ve srovnání se situacemi, kde psychologická svoboda a bezpečnost neexistují. Stanley Milgram navíc tvrdil, že psychologické síly konfliktu nemusí být do hry zapojovány za rozředěných podmínek. Nicméně nedávné pojetí a studium situační síly lze vysledovat zpět k práci Waltera Mischela. V roce 1968 vydal Mischel svou klasickou knihu „Osobnost a hodnocení“, kde tvrdil, že osobnost nemůže být studována ve vakuu; místo toho musí být komplexnost lidského chování a jeho determinanty studovány z perspektivy, která vysvětluje souběžný a interaktivní dopad individuálních rozdílů a situačních charakteristik. Je důležité poznamenat, že Mischel nenaznačoval, že lidé nevykazují žádnou konzistenci v chování, nebo že individuální rozdíly jsou nedůležité. Hlavním tématem bylo spíše to, že povahový přístup k osobnosti nebyl tak citlivý na vliv situací, jak by měl být.
V knihách a článcích na toto téma Mischel zdůraznil význam lepšího pochopení toho, jak, kdy a proč jsou individuální rozdíly nejpravděpodobněji důležitými prediktory chování a kdy je pravděpodobnější, že budou anulovány situačními vlivy. Konkrétně Mischel začal pokládat základy pro následné myšlení v této oblasti argumentem, že psychologické „situace“ a „léčba“ jsou silné do té míry, že vedou všechny osoby k tomu, aby si určité události vykládaly stejně, vyvolávají jednotná očekávání ohledně nejvhodnějšího vzorce reakce, poskytují adekvátní podněty pro výkon tohoto vzorce reakce a vštěpují dovednosti nezbytné pro jeho uspokojivou konstrukci a provedení. (str. 276; kurzíva v originále)
Dále tvrdil, že individuální rozdíly s největší pravděpodobností přímo ovlivní chování, „když je situace nejednoznačně strukturována…tak, že subjekty si nejsou jisté, jak ji zařadit do kategorií, a nemají jasná očekávání ohledně chování, které bude v dané situaci s největší pravděpodobností vhodné (normativní, posílené)“ (str. 276). Pomohl tak položit základ pro obecnou myšlenku, na níž stojí to, co se dnes obvykle označuje jako „situační síla“ (nebo „situační síla“).
Mischelova práce vedla k významnému posunu v uvažování sociálních vědců o behaviorálním vyjádření osobnosti. Jak ale nedávno někteří tvrdili, situační síla je příliš často pokládána za pravdivou, aniž by se situační silou zacházelo jako s teoretickým konstruktem, který potřebuje koncepční vývoj a empirické ověření.
Moderní konceptualizace a empirické ověřování
Meyer, Dalal a Hermida tvrdí, že k tomu, aby se pokročilo v teoretickém chápání a praktické aplikaci situační síly, musí být řešeny alespoň tři důležité otázky.
Byly identifikovány čtyři aspekty situační síly:
V empirické studii, která zahrnovala metaanalýzu sčítání hlasů, bylo zjištěno, že konceptualizace situační síly, které v současné době existují v psychologické literatuře, tvoří interakci s individuálními rozdíly neschopnosti. Navíc velikost efektu interakce byla přiměřeně velká.
Důsledky situační síly
Snad nejdůležitějším důsledkem situační síly je to, že se obecně má za to, že vysvětluje křížovou situační variabilitu platnosti nekognitivních individuálních rozdílů v závislosti na kritériích. To naznačuje, že by se psychologie neměla zaměřovat na to, zda osobnostní konstrukce předpovídají pracovní výkon, ale spíše na podmínky, za kterých předpovídají pracovní výkon. To také ukazuje velké praktické důsledky pro výběr personálu, protože platnost individuálních rozdílů v závislosti na kritériích se může lišit v různých povoláních. Například Meyer, Dalal a Bonaccio zjistili, že situační síla na úrovni povolání zmírňuje vztah svědomitosti a výkonu, takže svědomitost lépe předpovídá výkon v charakteristicky slabých povoláních než v charakteristicky silných povoláních.
Další důležitá implikace se točí kolem myšlenky fit člověka a prostředí. Jednou ze základních myšlenek vyjádřených v odborné literatuře o fit je, že nesoulad mezi potřebami jednotlivců a ekologickými dodávkami může mít škodlivé účinky na výkon, postoje a zdraví . V kontextu situační síly mohou někteří zaměstnanci považovat vysoce omezující prostředí za dusivé a frustrující, zatímco jiní mohou považovat regimentovanou a předvídatelnou povahu omezujícího prostředí za utěšující a uvolňující. Pokud tyto rozdíly skutečně existují, naznačuje to, že psychologické reakce zaměstnanců jsou částečně funkcí jejich individuálního profilu rozdílů a částečně funkcí povahy situace, kterou zažívají.
Pro budoucí studium mohou být přínosné dva kritické aspekty situační síly: