Interkulturní schopnost je schopnost úspěšné komunikace s lidmi jiných kultur. Tato schopnost může existovat již v mladém věku, nebo může být rozvíjena a zdokonalována díky síle vůle a schopnosti. Základem úspěšné mezikulturní komunikace je emocionální schopnost spolu s interkulturní citlivostí.
Kultury se mohou lišit nejen mezi kontinenty či národy, ale i v rámci jedné společnosti či dokonce rodiny: každá lidská bytost má svou vlastní historii, svůj vlastní život a tedy i (do jisté míry) svou vlastní kulturu resp. kulturní příslušnost (geografickou, etnickou, morální, etickou, náboženskou, politickou, historickou).
Základními potřebami jsou citlivost a sebevědomí: pochopení jiných způsobů chování a způsobu myšlení, stejně jako schopnost vyjádřit svůj vlastní názor transparentním způsobem s cílem být pochopen a respektován tím, že zůstane flexibilní tam, kde je to možné, a bude jasné, kde je to nutné.
Je to rovnováha, situačně přizpůsobená, mezi třemi částmi:
Pro hodnocení interkulturní kompetence jako existující schopnosti a/nebo potenciálu k jejímu rozvoji (s podmínkami a časovým rámcem) jsou testovány a sledovány následující charakteristiky: tolerance nejednoznačnosti, otevřenost kontaktům, flexibilita v chování, emoční stabilita, motivace k výkonu, empatie, metakomunikativní kompetence, polycentrismus.