Nikdy předtím jsem v Evropě nebyla, ale slyšela jsem o ní samé dobré věci. Letos v létě jsem měla to štěstí, že jsem mohla cestovat s tátou a sestrou. Táta říkal, že má na Německo skvělé vzpomínky, a tentokrát jsem byla ráda, že tentokrát mohl vzpomínat s námi. (Omlouvám se, jestli jsou fotky chaotické.)
Tuto cestu jsme zahájili v pět hodin ráno cestou letadlem do Německa. Pobyt v letadle byl celodenní záležitostí, protože trval asi sedm hodin.
Pohled z letadla a eura
Měl jsem pěknou rutinu: Snídala jsem, dívala se na Whiplash (vřele doporučuji) a spala. Probudil jsem se s obědem, který na mě čekal v tašce vedle mě. Do Německa jsme dorazili kolem páté hodiny odpoledne jejich času nebo kolem druhé hodiny odpoledne newyorského času. Bylo trochu těžké zvyknout si na časové pásmo. Bylo o šest hodin napřed oproti Spojeným státům.
Vzbudil jsem se mnohem dřív, než jsem plánoval, což se mi skoro nestává. Pravděpodobně jsem se probudil, protože jsem měl hlad. V blízkosti hotelu nebylo žádné zvláštní místo, tak jsem se odhodlal a chodil, dokud jsem něco nenašel. Nejbližší místo byl Burger King.
Sbalili jsme se a byl z toho další cestovní den, jen jsme tentokrát jeli hodně vlaky do Mnichova/Müchenu. To je třetí největší město v Německu. Müchen znamená „mnichů“, protože ve městě je mnoho klášterů, které vedou mniši. Jeden z nich je vyobrazen na jejich erbu, jak drží červenou knihu.
Na vlakovém nádraží….
Své věci jsme si nechali v hostelu Wombat. Je to roztomilé místo, kde byla spousta studentů cestujících jen s batohy z celého světa. Bylo to roztomilé a připomínalo mi to dětské oddělení v IKEA, protože to bylo tak malé, ale fungovalo to, protože tam bylo všechno, co potřebujete: postel a koupelna.
Karstadt byl obchod s potravinami
Navštívili jsme obchod s potravinami a koupili si roztomilé kilo jahod a čokolády, o kterých jsme si mysleli, že jsou to kinder vajíčka, protože ta jsou ve Spojených státech nelegální. Pro ty, kteří to nevědí: kinder vajíčka jsou vajíčka z mléčné čokolády s hračkou uvnitř. Museli jsme zaplatit za tašku na nákup a ta stála 5 €, takže tady ve Spojených státech by to bylo asi 5,50 $, protože euro je o 10 % dražší. Zajímavé bylo, že jste si mohli koupit pivo, jako by to byla jeho limonáda, a byl tam sushi bar, který vám umožní vybrat si, jaký druh sushi chcete ve svém balíčku.
Jídlo v Hofbräuhausu bylo dost tvrdé. Toto místo založil Vilém V., když byl vévodou, protože mu v Mnichově nechutnalo pivo, a tak si udělal vlastní pivovar. Zatímco jsem s tátou jedl, hrála kapela Oom-pah a lidé v tradičních krojích tančili. Tomuto oblečení se říká „dirndl“, živůtek a zástěra pro ženy, nebo „Lederhosen“, kožené šortky po kolena pro muže.
Cestou zpět do hostelu jsem si dal zmrzlinu za zvuků klasické hudby, kterou hráli pouliční hudebníci. V letním vzduchu navíc foukal příjemný větřík, takže to bylo krásné. Někteří lidé také při hudbě tančili společenské tance. Byla to úplně jiná atmosféra než v Hofbräuhausu.