V psychologii je ovlivnění vědecký termín používaný k popisu externě zobrazované nálady subjektu. Použití tohoto termínu vzniklo z rozvíjejícího se pochopení ze strany výzkumníků a klinických psychologů, že subjekty, včetně těch emocionálně narušených, mohou vykazovat náladu, kterou upřímně necítí (snad aby získali propuštění z blázince). Použití termínu „ovlivnění“ umožňuje přesnou přesnost: tím, že pozorovatel zaznamená, že subjekt vykazuje například „vysoký ovlivnění“, neposuzuje, zda subjekt skutečně cítí štěstí nebo ne. Vzhledem ke složitosti lidských emocí je v každém případě nemožné přesně definovat, v jakém okamžiku se emoce stává „opravdovou“. A konečně, jako poznámka k použití, gramatická konvence říká, že jednotlivec sám hlásí „dobrou náladu“, ale nikdy „dobrý ovlivnění“. Externí pozorovatel se může rozhodnout prohlásit, že jiný jedinec má „dobrou náladu“ (obecné hovorové použití) nebo „vykazuje vysoký ovlivnění“ (vědecké použití).
Všechny lidské bytosti, pokud žijí v mezích kulturních pravidel, navenek projevují emoce, které možná upřímně necítí. Například je považováno za zcela vhodné, aby vítězka druhého místa soutěže krásy Miss World vyjádřila štěstí po vyhlášení vítězky prvního místa, i když druhá finalistka jistě cítí jen zklamání. Velmi málo jedinců by tento vnější projev štěstí nazvalo jinak než dobrým sportovním chováním nebo způsoby. Dalším klíčovým bodem je, že jedinci se ohromně liší v tom, jak velký vliv projevují, v závislosti na individuální osobnosti a kulturních konvencích. Je zcela možné, že stejný jedinec by byl považován za jedince hraničící s patologickým otupělým vlivem v jedné kultuře a v jiné by byl považován pouze za „vážného“.
Rozdíl mezi vnějškově pozorovatelným vlivem a vnitřní náladou byl implicitně přijat v umění a vlastně i v samotném jazyce. Slovo „závrať“ v sobě například nese konotaci, že charakterizovaný jedinec může projevovat štěstí, o němž se mluvčí/pozorovatel domnívá, že je buď neupřímný, nebo že žije krátce. Běžně se slovo „vliv“ používá výhradně jako sloveso nebo přídavné jméno („ovlivněný“): zde je implicitní představa, že vyjádřená emoce není zcela upřímná. „Ovlivni smutek, který necítíš,“ může být člověk poučen před účastí na pohřbu nepřítele. „Zdá se být trochu ovlivněná“ by byla zcela přirozená věta v hovorové angličtině, která by vyjadřovala úsudek, že se člověk „předvádí“.
Affekty a nálady udávají směr myšlenkovému obsahu. V souladu se svým fylogeneticky vyvinutým účelem je intelekt „skenovacím mechanismem“, který hledá adekvátní možnosti realizace podle současných pohnutek a zábran. Zejména ve složitých společnostech je často vidět, jak jednostranné analýzy mohou provádět jednotlivé osoby a zájmové skupiny a problémy druhých jsou negovány nebo podhodnoceny. Analýzy jsou někdy odvozeny ze sobeckých přístupů k očekávaným řešením. Přesnost poznání a vyhodnocení různých možností aplikace zde často nejsou odděleny. Vzhledem k této troufalosti odůvodněné logikou vlivu jsou pluralistické podmínky užitečné a nezbytné. Jsou-li specifické myšlenkové obsahy vysoce angažovány afektivně, jsou někdy afektivně „blokovány“ nebo jsou zohledněny odpovídající teoretické alternativy. Za určitých podmínek naše rozumové schopnosti vykazují charakteristický rys rozpoznaný psychoanalýzou, v níž se v průběhu života vyvíjejí určité jednostranné, částečně podvědomé a chybné rozhodovací preference pro vyhýbání se nepohodlným vlivům nebo pro jejich únik (např. strachu). Zjevná jednoznačnost v „buď x nebo y“ je pak často preferována před pohledem na systémově propojenou proměnlivost aspektů reality („x i y“). To může vést k protichůdné tvorbě teorie. Příklady takových protichůdných světových pohledů jsou racionalismus a empirismus, materialismus a idealismus, levicové a pravicové ideologie.