Ailurofobie je typ specifické zvířecí fobie: přetrvávající, iracionální strach z koček.[1] Pochází z řeckého αἴλουρος (aílouros), „kočka“ a φόβος (phóbos), „strach“.
Synonyma zahrnují felinofobii,[2] elurofobii,[2] a gatofobii.[2]
Jako všechny obavy a fóbie, i ailurofobii vytváří nevědomá mysl jako ochranný mechanismus. Této fóbie by se dalo dosáhnout nějakým strachem z reálného života, který má co do činění s kočkami a emocionálním traumatem. Ailurofobii lze také vyvolat tím, že někdo jiný prožívá trauma. Pokud je negativní dopad na nevědomou mysl dostatečně silný, člověk automaticky vycítí negativní emocionální pocity, které fungují jako připomínka „nebezpečí“, když znovu uvidí kočku.
Vlastní fobie se projevuje různými způsoby. Někteří nemocní ji zažívají téměř neustále, jiní jen v reakci na přímé podněty. Některé možné situace, které mohou vyvolat strach koček, jsou: předení, vidění kočky v reálném životě, možnost kočičího útoku, myšlenka na setkání s kočkou ve tmě, kočky na obrázcích a v televizi a kočičí hračky a kočičí srst.[3]
Existuje mnoho způsobů, jak léčit ailurofobii; léčbu obvykle provádí psychiatr nebo jiný terapeut specialista.
Jeden silně motivovaný pacient se dokázal uzdravit tím, že si pomalu zvykal na kočičí srst tím, že se nejprve dotýkal různých druhů sametu, pak si zvykl na koťátko na hraní a nakonec na živé koťátko, které následně adoptoval.[3]