Akademické úspěchy jsou takové, kdy je akademický úspěch člověka větší než ten, který předpovídají testy scholastických schopností nebo inteligence.
Nadžáci jsou jedinci, kteří „podávají lepší výkony nebo dosahují většího úspěchu, než se očekávalo“. Implicitní předpoklad je, že „nadžák“ dosahuje lepších výsledků nadměrným úsilím. V kontextu výuky je „nadžák“ vzdělávací nálepka, která se vztahuje na studenty, kteří podávají lepší výkony než jejich vrstevníci, když jsou normalizováni podle toho, jak instruktor vnímá zázemí, inteligenci nebo talent.
Základní a střední škola
Ve vzdělávacím kontextu je „overachiever“ definován jako „student, který dosáhne vyšších standardů, než udává IQ“. Overachievers jsou obecně v kontrastu s underachievers, kteří podávají horší výkony, než si instruktor myslí, že by měli dát jejich inteligenci. Encyklopedie psychologie poznamenává, že „[p]enericky tyto termíny nepoužívají ani pedagogové, ani psychologové“. Zatímco pojem over- a underachievers má mezi praktikujícími učiteli široké přijetí, zůstává kontroverzním tématem v několika bodech:
Kniha z roku 2007 o přehnaných úspěších popisuje „kult přehnaných výsledků, který je rozšířený v mnoha středních a vyšších třídách škol“, v níž jsou „studenti posedlí úspěchem, zápasí s nemocí, fyzickým chátráním“. „Když se teenageři na sebe nevyhnutelně podívají prizmatem naší kultury přehnaných výsledků,“ píše autor, „často dojdou k závěru, že bez ohledu na to, kolik toho dosáhnou, nikdy to nebude dost.““
Pro vysokoškolské a univerzitní studenty „existuje tenká hranice mezi tím, být úspěšným a snaživým.“ V USA „se stále větší počet vysokoškolských studentů doslova znechucuje v honbě za dokonalostí“ tím, že si nastavuje „vlastní, ale nerealisticky vysoké standardy“. Podle „doktorky Modupe Akin-Deko, hlavní psycholožky poradenského centra Buffalo State College, …se nepřizpůsobiví perfekcionisté vystavují neúspěchu tím, že si nastavují pro sebe nemožné standardy, čímž snižují své sebevědomí, když nikdy nedosáhnou svých cílů.“ „Klinická psycholožka Marilyn Sorenson ve své knize Breaking the Chain of Low Self-Esteem tvrdí, že lidé s nízkým sebevědomím se často nechávají hnát k přílišnému dosažení, aby si vybudovali sebevědomí.“
Článek z roku 2011 popisuje „nadžákovskou drogovou kulturu“ na univerzitních kampusech, v níž studenti berou „stimulanty [jako je Adderall], aby byli úspěšní“. Studenti používají stimulanty, aby zůstali vzhůru celou noc, aby se učili na zkoušky nebo dokončili projekty. Článek poznamenává, že „studie z roku 2006 vedená profesorem farmacie Northeastern University Christianem Teterem zjistila, že 75% studentů, kteří zneužívají léky na předpis, používají Adderall nebo Ritalin jako akademickou pomůcku“.